Takovej barevnej vocas letící komety
VOD (1)
Obsahy(1)
Celovečerný dokumentárny film rozpráva o Filipovi Topolovi, skladateľovi, textárovi, klaviristovi a spevákovi skupiny Psí vojáci, ktorého tvorba zasiahla tri generácie. Charizmatický a všestranne talentovaný umelec na seba začal strhávať pozornosť už od svojich trinástich rokov, jeho potreba slobodného vyjadrovania však v komunistickom Československu skoro narazila na kameň. Filipovi a jeho mladej kapele tak neostalo nič iné, než sa na desať rokov presunúť do alternatívneho prostredia undergroundovej scény. Film odkrýva, ako sa v životnom osude a postojoch Filipa Topola odrážala doba pred aj po nežnej revolúcii, jeho posadnutosť hudbou a láska k Mozartovi, ale tiež jeho závažná choroba. Celým filmom sa nesú piesne, ktoré sám Filip Topol označoval za formu svojich denníkov, a jeho poviedky, doplnené postrehmi a spomienkami jeho životných súpútníkov a priateľov. V neposlednom rade obsahuje záznamy rozhovorov s hlavným protagonistom z unikátnych archívov, z ktorých mnohé doposiaľ neboli publikované. (ASFK)
(viac)Recenzie (42)
Konvenční a pietní dokument o nekonvenčním člověku. Bohužel projekt Václava Kučery připomíná spíše nějaký politicky korektní televizní vzpomínkový cyklus veřejnoprávní televize - všechny kontroverzní věci jsou zasunuty do pozadí, Filipův vztah k alkoholu shovívavě bagatelizován, dokonce ani sebedestruktivní pojetí rockové hudby v tomto konceptu není příliš akcentované, všimnout si ho lze pouze z několika ukázek archivních koncertních záznamů, a to ještě spíše dokáže jen poučený divák, krev z rukou tu moc nestříká...tvůrci tak nepochopitelně přešli nejcennější devizu Filipovy tvorby - totiž naprostou opravdovost a autenticitu rockové skupiny, která nedělala umělecké ani morální kompromisy a celá její tvorba byla absolutní, ,,na vážno"...umělecká tvorba, v níž chyběl prvek ,,hravosti" a která byla naprosto autentickou sebereflexí citlivého člověka s nejistotami, pochybnostmi a běsy uvnitř hlavy...existenciálně chápaná tvorba skutečně výjimečného umělce...hudba, která bolí... Suma sumárum - pro fanoušky Psích vojáků nádherná posmutnělá nostalgie, z archivních nahrávek koncertů dýchne TEN neopakovatelný pocit, výjimečná hudba ve výjimečném čase dějinných přelomů, frenetického konce 80. a začátku 90. let...hudba se vznáší, hudba létá...stále funguje, neztratila nic...plus je dobré konečně vidět, kdo byla ona legendární Dívka odjezdu... Filip Topol byl jen jeden, jsem neskonale šťasten, že jsem mohl být při tom... ()
Filip Topol byl dost zajímavá osobnost, aby to tenhle dokument zachránilo. Jinak to je jako každý konvenční portrét nekonvenční osoby spíš takové plutí po povrchu a na vlně jeho příznivců. Vzpomněl jsem si na Filipovo album Střepy – tohle jsou také spíše jakési střepy jeho života (a mnoho z nich už bylo někam zameteno a zřejmě leží v popelnici). :-/ ()
Psychologický, nikoliv faktografický, portrét osobnosti žijící hudbou a skrz hudbu. Divák si musí svůj názor složit sám ze střípků výpovědí a ukázek. A bude to určitě názor osekaný a nepřesný, protože nikdo nedokáže něco takového beze zbytku pochopit. Stálo to vůbec za to - talent a posedlost za cenu takové bolesti? Ale tohle není věc výběru. ()
Hudba Psích vojáků mi už dlouho lebedí v srdci a radostně se v něm pošťuchuje se šťavnatými cuckami cholesterolu. Z jejich textů rovněž pramení můj oblíbený citát, který zní takto: "Vraž jí tam čuráka, až se chytne oltáře" Filip Topol. A je toho víc. Jejich hudba mě dostala na tolik vrcholů, že by mohla směle konkurovat mé pravé ruce. Tedy za předpokladu, že se ten psychický vrchol dá srovnávat s ptákovým vrcholem. A co tenhle dokument? Na ten platí jiný předpoklad - předpoklad, že každá nová informace, která mi pomůže dokreslit obrázek o jejich existenci mimo záři reflektorů, se rovná zlatu. Za tohoto předpokladu jsem poměrně spokojený. Na druhou stranu však musím souhlasit s ostatními, že tvůrci nešli, co se osobnosti Filipa Topola týče, až na dřeň. Jsou tu určité náznaky temnoty jeho charakteru z úst Jáchyma a spolukapelníků, ale to vše se jaksi rozplyne jako menstruační krev v dešti, když si berou slovo jeho ženy. A to je kurva škoda, protože uhovněné šmouhy na duši nás dělají lidmi a aplikace rčení "o mrtvých jen dobře" je v tomto případě poněkud nešťastná. ()
Nejlépe to shrnul Filipův brácha Jáchym: "Mlátil do toho klavíru a ...". A víc k tomu neni třeba co dodávat. ()
Filipova osobnost byla totálně posedlá hudbou a po celý jeho bohužel krátký život ho neopouštěla. Dokument o jedinečné osobnosti českého undergroundu, který je plný unikátních fotografií, povídek i záznamů z koncertních sálů a klubů. Pro fanoušky povinnost. ()
Přesně jak píše Psice.... A pak taky jen dodat - jakoby celý ten formát ustrnul někde v devadesátkách. Škoda toho. ()
Archivní záběry a muzika samozřejmě skvělý. ()
Osobnosti bratrů Topolových... ()
Vizuálně hezky sjednocený celek, který divákovi nabízí jednu z podob mýtu Topol, založenou na malosti vypravěčů. Z výsledku pak asi divák, který si v sobě nenese svůj topolovský příběh založený na vlastní zkušenosti s ním nebo jeho tvorbou, nepochopí, co by mohlo stát za nápadem točit o něm dokument ... leda že byl takový skoro dnešní emo ztracený ve velkym světě. Překvapivě kvalitní záznamy z Vojáckých vystoupení. 2-3* ()
Chápu, že si asi lze představit i mnohem hlubší sondu, ale i tak díky za tu vzpomínku na hudbu mého mládí. Málem bych zapomněl jak moc pro mne Filip tehdy znamenal. 85% ()
Opravdu zajímavá osobnost, na prahu geniality a sebedestrukce a jsem rád, že jsem se o něm a o Psích vojácích něco dozvěděl. Kromě jeho hudebního projevu mě úplně fascinoval ten jeho projev pěvecký, kdy do toho dával opravdu všechno, a taky ten lidský, kdy si říkám, že bych ho chtěl znát víc a něco s ním zažít. Dokument je ale odfláknutej, jak kdyby to byl nějakej díl z 13. komnaty a nejhorší bylo, že tam nebyly jména, místa, data. Mohl jsem si vlastně jen domýšlet, kdo to o něm zrovna mluví. A pak ten francouzský úryvek (asi z jeho tvorby), tomu taky chyběly nějaké titulky nebo více informací. ()
"Vzrostlý strom, který ovíval vítr bohémy, gen geniality, tak trochu z jiné planety." Řezal do toho od rána do večera, až vypálil všem "svým nevěstám" ráj básníkův za závoj, do hlavy. Celou svou bytostí nesl úžas extáze časem nirvány. ()
Subjektivně za čtyři, ale objektivně musím přiznat, že dokument pluje spíš ve vlnách přátelsko-pietního vzpomínání. Jenže jde o Filipa Topola, toho, který "prostě a jednoduše mlátil do toho klavíru, celej svůj život tomu přizpůsobil a nic jinýho ho vlastně nezajímalo", takže objektivní moc být nejde... ()
Záslužný, protože zasloužený dokument. Jsem za něj moc rád, postrádal jsem v něm ovšem výrazné, silné, zapamatovatelné momenty. Jaksi to nemělo koule, což je škoda, protože Filip Topol je musel mít jako medicinbaly. Ocenil bych i souvislejší, umírněnější ukázku tvorby PVO (ve filmu jednoznačně převládala kakofonie) a uměl bych si představit další vhodné pamětníky. Ti, co se tu objevili, navíc dostali jen minimum prostoru. Jedná se o můj čistě subjektivní názor, vím, že tvůrci k tomuto filmu přistupovali maximálně zodpovědně. ()
Hudba Psích vojáků měla koule, tenhle dokument (s výjimkou některých archivních záběrů) nikoliv. ()
V koupelně je vana vana vana ()
Jak to říkal o filmu Žiletky, špatný režisér, špatná kamera, hudba ujde a nejlepší byl ten hlavní herec ()
Vždy, když hodnotím dokument, kladu si otázku, proč vzniknul a co je jeho cílem. Co bylo impulzem pro tvorbu tohoto dokumentu, zdá se mi být zjevné. A pak se ptám, proč až teď? Nebyl snad Filip Topol zajímavou osobností už za svého života? A tak skládáme tu mozaiku domněnek, protože není co říct, i když je toho zároveň tolik k vyslovení. A právě takový mám z tohoto dokumentu dojem. Jako, kdyby někdo slepil pár archivních záběrů s výpověďmi přátel a blízkých, proložil to muzikou a bylo hotovo. V dokumentu pro mě nezaznělo příliš nového, naopak jsem v něm spoustu věcí postrádala – především hloubku, do které by se dalo ponořit – vždyť tady Filip zanechal tolik osobních zpovědí! A to už se ani nebavím o míře invence celého dokumentu, která ustrnula těžce v mínusu. Asi proto mě nejvíc oslovily některé dosud nezveřejněné archivní záběry a taky to, že jsem konečně viděla tu Filipovu „dívku odjezdu“. ()
moc mi to nesedlo, pro lidi co o tom nic neví nebyla vytažena podstata úspěchu či kouzla osobnosti, pro znalce díla bych zase čekal více detailních zajímavostí, nevím zda zrod dokumentu vzešel ještě před smrtí nebo až po něm ()