Baraka: Odysea Zeme

Píše se rok 1992 a Ron Fricke již stačil ze světa zhlédnout vše podstatné... Baraka je skutečně taková odysea, neboli pouť po odlehlných krajinách, divech a krásách naší planety. Nejvíce atraktivity a exotiky těžil autor z východních kultur a "zaostalých" afrických civilizací. Je tedy poznat, že počítal převážně s euroamerickým publikem, jemuž se budou zdát různé orientální tance a duchovní rituály fascinující. Mně osobně se však nejvíce líbily zrychlené záběry New Yorku - obrazovému srovnání lidí s mravenci. Na Barace byla odvedena úctyhodná práce s kamerou - některé záběry se musely natáčet dlouhé dny, aby se pak mohly efektně zrychlit. Vytknout mohu jen to, že mezi záběry a scénami byla jen malá souvislost, tzn. málo sdělení mezi řádky, málo metonymie. Spousta scén je ve filmu zkrátka jen proto, že se na ně dobře kouká... 8/10 (28.10.2013)

Výstižný tuzemský distribučný názov. Baraka je naozaj odysea Zeme. Film, ktorý nepotrebuje dej, scenár, profesionálnych hercov a aj napriek tomu dokáže sprostredkovať širokú škálu pocitov. Predkladané obrazy neraz vyrážajú dych, inokedy nútia k zamysleniu. Od netradičných krás prírody až po úskalia ľudského života. Do detailu precízne prepracovaný film/dokument (posolstvo), ktorý aj bez slov predkladá silné témy na zamyslenie, napriek neustále sa meniacim obrazom z rôznych kútov sveta pôsobí maximálne kompaktne a premyslene. Pútavých 95 minút navyše doprevádzaných perfektnou hudobnou zložkou. Toto naozaj nedokáže vytvoriť každý, to chce talent. CELKOVO: 4* (PS: škoda, že „pokračovanie“ Samsara z roku 2012 si už nedokázalo udržať takú kompaktnosť, ani myšlienku) (26.02.2013)

Naozaj strhujúci obrazový materiál podporený úchvatným hudobným sprievodom. Najkrajšia filmová báseň ako pocta venovaná Zemi, ľudstvu a všetkému živému i neživému. Krásne nasnímané zábery sprevádzané monumentálnou hudbou mali neskutočnú energiu. V niektorých scénach by sa ale hovorené slovo žiadalo, alebo aspoň titulky s info o danom zábere. Po skončení zostáva len závidieť tvorcom, že sa dostali na tak fascinujúce miesta našej planéty. 85%. (08.06.2009)

Jsme tak jiní, vzdáleni na míle daleko a přesto jsme si tak blízko, spojeni kontinentem, půdou pod nohama, v barevně „kulatém“ dokumentu jako je planeta Země o planetě Zemi. Výpovědí beze slov čistou a čirou jako křišťál je nabídnuto "ticho" k rozjímání o původu a směřování, místo pro meditaci v rytmu tradičních rituálů jednotlivých kultur. Vytáhnout z kapsy klíč a odemknout si… dveře navracející k přirozenosti, vrata ke spojnici světů různého stupně technické vyspělosti. Sejmout otisky přírodě, posvátným božstvům a minulosti v nás, historii psané holýma rukama času, výjimečnou lokací v universu. Vdechovat prastarou a dobře známou vůni půdy, vhledem pochopit. Jedná se o předurčení k časové ohraničenosti jednotlivostí nebo k trvání? Života na Zemi… Nepoztrácet zuby moudrosti, obstát před zubem času. Vůně, štěstí, dech – esence života, to je BARAKA. (21.11.2011)

Změť působivých záběrů a hudby ještě nedělá dobrý film. Někdy je méně více. Co takhle si vybrat určité téma a soustředit se na něj. Srovnám-li to s podobným dokumentem Ptačí svět http://www.csfd.cz/film/35425-ptaci-svet-peuple-migrateur-le/ , tak okřídlenci vyhrávaj na plný čáře a to jak svou konzistencí-koherencí, lepší hudbou, tak i díky náznaku příběhu, ale převším díky jasnému zaměření na jedno téma. Ptačí svět netrpí takovou roztěkaností jako Baraka. // Abych jen nehaněl tak některé záběry stáli fakt za to: (opička na začátku a kuřata + lidi nědky ke konci). Tím, že se dokument snaží ukazát příliš mnoho, nezobrazí nic pořádně. Zvěčnit krásu a rozmanitost naší planety v jednom filmu je nemožné. (12.02.2007)