Psí dny
Hundstage
Dog Days
Réžia:
Ulrich SeidlKamera:
Wolfgang ThalerHrajú:
Maria Hofstätter, Alfred Mrva, Erich Finsches, Franziska Weisz, Claudia Martini, Georg Friedrich, Christine Jirku, Gerti Lehner, Rene Wanko, Victor Rathbone (viac)Obsahy(1)
Tragický obraz každodennosti na viedenskom predmestí z dielne rakúskeho dokumentaristu a režiséra Ulricha Seidla. Snímka zachytáva niekoľko epizód zo susedského života počas jedného horúceho letného dňa. Teplota stále stúpa a rovnako stúpa aj hladina vzájomnej a anonymnej neznášanlivosti, paranoje a nenávisti. Film ukazuje rôzne formy porúch komunikácie a porozumenia medzi ľuďmi: manželom s malým dieťaťom sa rozpadá vzťah, obchodníka s domovými alarmami prenasleduje banda vandalov, mentálne postihnutá stopárka obťažuje vodičov, osamelý vdovec hľadá trochu erotického rozptýlenia u svojej gazdinej... Tento bezútešný portrét meštiackeho životného štýlu a plytkých ideálov finančne zabezpečenej strednej vrstvy získal na MFF Benátky Veľkú cenu poroty, na MFF Bratislava Zvláštnu cenu poroty a Cenu FIPRESCI. (STV)
(viac)Recenzie (63)
Film příjemný jako skřípání polystyrénu o sklo. S žádnou postavou se nemůžete ztotožnit, nikomu nelze fandit, všichni jsou fyzicky i psychicky oškliví. Ale je to jeden z filmů, na které hned tak nezapomenete. Víc takových filmů v našich kinech!!! ()
Gummo na rakouský způsob -aneb- Jeden z těch filmů které kdyby náhodou v kosmu zachytili mimozemšťani, tak nás z oběžné dráhy preventivně vymažou z povrchu planety (a pro jistotu i všechno čeho jsme se dotkli). ()
Nevěřte všem drbům, skutečně se nejedná o dokument (lidé k sobě ve skutečnosti nejsou tak laskaví.. aspoň tedy v tomto geografickém pásmu! kdo si pouští přes práh podomní prodejce?!), nýbrž o reklamu na tich.. ehm, pardon... na klimatizace roztaženou do dvou hodin. V souvislosti s tímhle filmem jsem taktéž někde zaslechl, že po jeho zhlédnutí přestal Mgr. Lubomír Volný z preventivních důvodů nabírat stopařky, ale jak říkám, nutno nevěřit všemu, co se říká/píše... 80% ()
Čudesný, niečo medzi dokumentom a hraným filmom sploštený výpek každodennej rutiny, kde Seidl manifestuje monotónnosť ľudských činností do realistického extrému. Unikátnosť diela je zvýraznené nie iba karikatúristickými absurdnosťami, ktoré na nás vrhajú odtieň márnomyseľnosti, lenivosti a bezživotnej energie, ale aj silnou psychologickou výpoveďou o činnosti nášho libida a pocitu narušenej konformnosti. Na experimentálny film príliš presvedčivé a živé, na dokument zase farbisté so silným subverzným presahom [ART Film Fest, 2019]. ()
První Seidlův film, který jsem viděl - a hned také věděl, že u něj nezůstane. Seidl se tu inspiroval (pochybuji, že by to mohlo být jinak!) obdobím letních veder, které začíná (či kdysi začínalo) koncem července. Ve starém Římě se označovalo jako DIES CANICULARES neboli psí dny. V té tobě nastával východ "Psí hvězdy" (Canicula je nejjasnější dvojhvězdu souhvězdí Velkého psa – Sirius A a Sirius B - na noční obloze). Viz též nádherný román Forresta Cartera "Škola malého stromu". A viz též ruské Каникулы, tedy doba, kdy by do školy nešel ani pes... Seidl ovšem nasazuje Kanikulám korunu, čili něco, co není absolutně vyhrocené, co není dovedeno na nejzazší mez, to prostě neexistuje. ()
Dokumentární formou natočený film, který málokomu zpříjemní odpoledne kvůli své syrovosti. Ale jinak je to zdařilá reflexe vyprázdněnosti lidského života dnešní doby. Aktéři se ve změti provokujících scén zoufale snaží zaplnit svoje životy nějakým smyslem. Toto téma je zdařile uchopené, ale bohužel pro mě odpudivé. To je důvodem mého nízšího hodnocení, jinak bych dal více hvězdiček. ()
Musím říct, že jsem to dlouhou dobu viděl na 4*. Většinu času jsem to totiž bral (a asi jako jediný) jako černou cynickou absurdní komedii, která si dělá krutou srandu z určitého typu lidí. Převážně se jednalo o znuděné boháče a sem tam nějaké magory, takže jsem tu ani neměl dojem té Seidlovi nenávisti ke všemu živému, ale spíš cílený výsměch pouze určitému typu lidí. Nezlobte se na mě, ale u některých postav se jejich pováhám nešlo nezasmát - a všemu kraluje ta šílená stopařka, ze které jsem dostával pár menších záchvatů smíchu. Nebál bych se dokonce tvrdit, že to byl Seidlův účel - přeci jenom, svým postávám se prý hlavně vysmívá. A i když je to absolutně bez děje a jen se tu prolínají osudy několika postav, musím říct, že mě to dost zaujalo - skvělou kamerou, podmanivou atmosférou, realistickými hereckými výkony a hlavně všemi těmi bizarními postavičkami, z nichž ani jedna není normální a ani jedna vlastně pro nic nežije, protože tu všichni jen přežívají. Znuděně, s úchylkami nebo psychickými poruchami, bez ambic, bez nějaké životní náplně - a přitom tu všichni touží po lásce a nechápou, proč se jim jí nedostává. A do toho je venku nesnesitelné vedro. O to víc mě ale zklamalo, že v poslední třetině to výrazně ztratí tempo, znatelně zvážní a v doslovném závěru divákům sdělí Seidl to, co říká v každém svém filmu - a to je to, že celé lidstvo je hnusné, odporné a zatraceníhodné. Mrzí mě, že to tam musel nacpat, protože s neutrálním vyzněním bych byl mnohem spokojenější, zatímco takhle nemohu tu Seidlovu povrchní nadřazenost ani trochu tolerovat, jelikož je prostě mimo. A ani pak nemůžu Psí dny brát jenom tak, jak jsem je většinu stopáže bral. Navíc když už mám brát tu poslední třetinu jenom vážně, hodně tomu chybí promyšlenější postavy. S jejich psychologií si totiž Seidl vůbec hlavu nedělal. I tak se mi to ale celkem líbilo a většinu času mě to skutečně bavilo sledovat, je to takový rakouský (=dost úchylný) a cyničtější Roy Andersson, ale slabé čtyři tomu nakonec nedám, jelikož to na víc prostě nevidím. A nutno uznat, že bez postavy stopařky by ten film fungoval znatelně míň, protože ta holka se prostě musí zarýt do paměti každému, kdo tenhle film uvidí. I tak si ale myslím, že silné tři jsou ode mě pro Seidla dost slušný výsledek, protože ho jako režiséra opravdu nemusím. Ale jestli si takhle bude střílet ze znuděných boháčů i v ostatních filmech, možná si k němu ještě najdu cestu... Silné 3* ()
Rektální sonda do té naší bohulibé společnosti. ()
Taková pěkně upocená rakouská člověčinka. Jen to mohlo být o půl hodiny kratší ... Nejlepší byl ten pán se sekačkou - tipoval bych, že za války dělal bachaře v koncentráku! :-) ()
Nesokuje, jen jasne ukazuje predstavy o lasce, ktere jsou falesne a marne ve snaze si ji vynutit. ()
7/10 ()
otvorene sa priznám ja som tomu filmu nerozumel. Asi je to pre naročnejších dvákov, chválim STV 2 že taketo filmy zaqraduje do progrmu ale na sobotu večer po sprche by som čakal niečo menej náročné. Týmto sa obraciam na náhodnéého čitateľa diváka ktorý filmu rouumel, keby bol tak laskavý a súkromne mi napisal "recenzisticku odpoved" na moju otázku prečo by som sa mal díva na nejakú babu pol hodiny ako si pred zrkadlom striha chlpky na svojom ohanbí., keď ju napokon zbiju opiju, prinútia vracať alkohol a co ja viemčoešte. ()
25.11.2005 odvysielané na STV 2. ()
Mírně úchylná, voyeursky stylizovaná sonda do všedního i intimního života přestárlých obyvatel vídeňského předměstí. Hlavní příběh je kupodivu debilní, jednotlivé vedlejší trošku zajímavější. Hlavní nevýhodou je přehnaná stopáž a příšerný konec. ()
La Cucaracha!!! Jedno je jisté Rakousko má nejotravnější stopařku pod sluncem. ()
Potrebuje svet takýto film? Alebo prečo si tvorca myslí, že potrebuje? Keby to bol dokument o skutočnosti tak nepoviem, ale takto je to len nezmyselne skonštruovaná sračka. ()
Fuj! Úchylní "rakušáci". Krajina Fritzlov a iných úchylákov. Miestami nechutnejšie ako Mechanický pomaranč a Requiem za sen dohromady. Najohyzdnejšia postava? Tá prijeb*ná stopárka....Fuj. ()
Nepochybne kvalitný humus... ()
Pohled do běžného života našich sousedů. Dokumentární kamera a střih inu p.Seidl. ()
Film byl sice zajímavý, ale po hodině vás už přestanou bavit ty divné postavičky, kteřé dělají furt to samé dokola a někdy ani nevíte co se vlastně děje. Ani jsem to nedokoukal, protože mě to nudilo k smrti... ()