Pod olivovníkmi

Styl íránského filmu je docela zajímavý, hlavně tedy v případě režiséra Abbase Kiarostamiho, který ukazuje, že snímek, dokument, ale i hraný film, je možné pojmout nesmírně osobitě. Podobný přístup lze najít ve více jeho filmech. A ono to funguje. Je to unikátní, ale nutně vás to za srdce chytnout nemusí. (14.03.2016)

Klasicky problem trojok - su najslabsie a tato trojka je toho klasickym dokazom. Through the Olive Trees je uz o natacani a problemoch pri toceni filmu. Zprvu sa hned do filmu narve akasi postava a hovori, ze bude filmovy reziser. dalej problemov tu je viac : reziser neputuje k cielu, hodne sa hovori o problemoch pri obsadeni konkretnej roly, casto obsadene nehercami - asi ako u CS Slunce Seno bola stara Kelisova cista neherecka. Divaci sa nic nedozvedia ani o pozadi natacania filmu, veci, ktore boli ako odraz skutocnosti, su inscenovane a herci maju problem zahrat cokolvek ´ co sa rozchadza s ich realnymi zazitkami. Skrze talketo malickosti sa objavi skutocna mentalita ludi - a zas ta akasi slavychtivost miestnych - jedine, preco sa vo filme ukazali - a svet je drsne miesto na zivot - je prachobycajna chut po slave : 72 % (01.12.2018)

Predchádzajúce dva filmy trilógie som dosiaľ nevidel, takže myslím, že až pri kompletnej znalosti celku budem schopný tento film ohodnotiť vyšším počtom hviezd. Film o vzniku filmu, kde spoznávame hlavne jednu postavu herca, ktorý sa všemožne snaží "zbaliť" herečku, ktorá s ním nekomunikuje, a ešte vám v pamäti ostane postava režiséra, ktorému občas nie je čo závidieť. Prostredníctvom nakrúcania v dedine sa dozvedáme o katastrofe: zemetrasení, kde prišlo o život mnoho ľudí a na základe nakrúcaných scén spoznávame mentalitu miestnych, kedy majú problémy povedať na kameru niečo, čo sa nezhoduje s faktami zo skutočnosti. Ťažko od ženy-herečky potom čakať, že bude filmovému manželovi hovoriť pane, ak tak nečiní v súkromnom živote. Takže po pozretí kompletnej trilógii zvyšujem hodnotenie a zároveň ide aj o celkové hodnotenie celej trilógie. (02.05.2019)

Lepší (nebo aspoň stravitelnější) zážitek, než z Chutě třešní či Vítr nás odvane. Lze zde vystopovat aspoň náznak příběhu a film také obsahuje místa, která bych se nerozpakoval označit za krásná (např. když se nápadník omlouvá své vyvolené, že slova, která před kamerou pronáší, nemyslí vážně - je to přeci jen film!). Takže ano, některé scény pěkné, ale jiné zase jak je u Kiarostamího zvykem až úmorně natahované - třeba to natáčení, co se vždy nějak pokazí a musí se pořád a pořád opakovat. Celkově mě film příliš nezasáhl a odešel jsem z něj stejný, jaký jsem na něj přišel. (31.07.2012)

Tak trochu íránská Americká noc. :) Íránská kinematografie na mě působí jako hodně specifický filmový svět sám o sobě, bez jasných hranic ještě propojen s realitou kolem, ale pobývat v něm na dálku se mi rozhodně velice zamlouvá – u starších filmů Abbase Kiarostamiho zvlášť. Přestože jsem si pustil stále jiný film, jakobych znovu navštívil známá místa, jen vždy v nových situacích. Opět jsem poznával a zahlédl některé „staré známé“ z jiných snímků (zde například o již 7 let staršího a mírně vyrostlého kluka z filmu Kde je dům mého přítele, ale i režiséra Jafara Panahiho, zde rok před samostatným debutem ještě coby asistenta režie). Opět jsem si vedle ústředního příběhu mohl ještě v druhé vrstvě užívat možnosti naslouchat povídání o předchozích filmech, tvůrcích či dalších režisérech, s čímž jsem se mimo íránskou tvorbu v hraném filmu snad jinde ani nesetkal. Vždy se těším téhle možnosti, sledovat vedle sebe u pana režiséra všechny ty lidičky, působí na mě přes svou zdánlivou všednost nesmírně zajímavě a také nadmíru skromně, baví mě poslouchat jejich povídání a sledovat je v různých všedních i nezvyklých situacích... a v tomto případě obzvláště, když hlavní dvojici tvořili režisér a jeho herec. :-) Vůbec mi nevadily dlouhé záběry, tady bych se díval klidně i déle... Mimo celý podmanivě natočený proces kolem přípravy a natáčení filmu v sobě nesou nádhernou atmosféru i všechny scény pomimo, na louce během pauzy, v lesíku, na poli, třeba když se Hossein snaží vyznávat lásku či alespoň dostat vytouženou odpověď od své spoluhrající partnerky, mimo natáčení věčně zahleděné do svého uzavřeného nitra. A když pak ještě celý film Kiarostami netradičně zarámoval na úvod i konec hezkou hudbou, byl jsem z dalšího jeho dílka opět převelice spokojen a nadšen. [95%] (31.08.2022)