Agresivní virus

"Too long I've lived, too much I've seen. This planet, our host once so wild and unnouned. We've maped it, paved it. Never imagining that something else was watching us. Creature even more ruthless and predacious than we are. Is a war already lost? Are we destined to be cattle for monsters? Or now when the enemy has finally shown his face do we have a fighting chance? World today is not what it was one week ago. What would it be one week for now? Or month from now?" The Strain je překvapivě v závěru vcelku originální seriál, kde se rozehrávají osudy lidstva před starověkou upíří hrozbou. Má to temnou, (místy vcelku) apokalyptickou atmosféru, perfektní masky (zpracování Mistra se mi líbilo) a vcelku solidně sepsaný scénář. I když to chování postav bylo občas dost na palicu, ale tak budiž del Torovi odpuštěno. Kdo by to sepsal líp ať hodí kamenem. Velké plus seriálu je v tom, že se už od prvního dílu něco děje a nečeká se až do půlky seriálu s rozehráváním příběhu. Už od prvního momentu je divák vtažen do del Torova temného světa a dokáže si navázat vztah s hlavními protagonisty seriálu, i když se ze začátku zdají být nesympatičtí. Budiž stará Martinézová by brutálně lezla krkem. Flashbacky na Setrakianův život byly asi to nejzajímavější z celého seriálu (aspoň pro mě) a navozovaly ději vážnější tón. Celkově se mi první série líbila a doufám,že druhá přijde co nevidět. Za tenhle rok je to rozhodně překvapení na poli seriálové tvorby. 84% (20.08.2014)

Začalo to velmi nadějně, atmosféra mrazivá, Mistr děsivý, tempo slušné, ale postupem času se nakupila klišé, postavy byly až příliš archetypální, některé "náhody" byly až příliš okaté a dynamika začala hodně kolísat. Přesto jsem se ale slušně pobavil, takže 7/10. I když ta finální bitka byla tedy docela odfláknutá. (08.10.2014)

Příjemná žánrovka, která po třech dílech nemá problém držet tón nastavený poněkud překombinovaným pilotem. Zajímavě se rozvíjející postavy a dva největší badassové současných seriálů - krysí killer Vasilij a maestro Satrakian zajišťují dostatečný přísun krevních destiček. Viggo Nekromortensen Thomas Eichhorst z druhé strany řeky jenom dotváří krásný panoptikum. Strach, že tomu začne padat řetěz a všechno se to bude točit v kruhu mizí s pátým dílem. Jakmile začne boj na život a na smrt chytne Strain přesně takový spád a šťávu, jakou si pulp žádá. Nosferatu komando a zformování vampirologicko-deratizačně-virologického odboje vysloveně top momenty. (28.07.2014)

Přistupovat k The Strain jako k hororu, který bere každou vyřčenou větu a všechny události i postavy vážně, pravděpodobně bych se nedostal ani do poloviny první řady. První díly totiž vypadají jen jako kvalitnější Helix, což by v případě dotažení do zdárného konce nemuselo být špatně, jenže The Strain by se takto mohl jen zařadit do seriálového průměru. Ovšem když se někdy kolem třetího dílu ukáže, že zápletka s vražednou nemocí je jen pozadím pro trochu jiné pojetí zombie apokalypsy, upírští ilumináti naplno rozdmýchají šílené konspirace, a zničehonic se za těmi béčkovými replikami dá sledovat sebeparodie (ať už chtěná nebo ne), rozjede se del Torův seriál jako ta nejzběsilejší řežba plná patetických hlášek, nepravděpodobných postav a situací, slizkých nechutňáren a všech myslitelných hororových klišé. K tomu nemůže chybět historická van-Helsingovská vložka, tuny zbytečných vztahů nebo starověký hustodémon jako hlavní boss. Prostě Asylum jako vyšité. Je pravda, že ke konci už to trochu ztrácí dech, ale spolu s dlouho očekávaným návratem metalisty a smrtí alzhaimerové báby se zábava u posledních dvou dílů vyšvihne do hvězdných výšin. Jen je trochu škoda toho komorního (levného) pojetí, chaos v nočních ulicích New Yorku zobrazený v trochu větším měřítku by mohl být boží. Jediným, co mě ale po té prochechtané se guilty pleasure sezóně upřímně štve je, že Corey Stoll konečně hraje postavu, která hned tak nenatáhne brka, ale jeho tupé ho spolehlivě zbavuje veškerého jeho plešounského šarmu. Tak se snad někdy taky nakazí, ať mu ta falešná hříva zase opadá. A když jsem u toho, já bych vlastně tu ukrutně bolestivou smrt přál polovině obsazení... Chlupodravé břitvy jsem se ve druhé řadě konečně dočkal, spolu s ní se Eph proměnil v málem dokonalého akčního hrdinu, jenže přestože v seriálu zůstávají všechna ta zmíněná žánrová klišé, nejednou už přestávají být vtipná nebo alespoň zábavná, a já se nemůžu zbavit dojmu, že to nakonec del Toro přece jen všechno myslí vážně. Těch zábavných pasáží je nicméně stále dost na to, aby utáhly celou sérii, ať už jde o romanci dědečka Palmera s nadrženou francouzskou modelkou, idiotské plky Goodweathera mladšího a školku jeho nemrtvé maminky, vysloužilého mexického protiupířího wrestlera, nebo hrdinný odboj kongresmanky na Staten Island. Oproti první sérii ovšem neskutečná škoda opadané hřívy metalisty. (27.12.2014)

To je škoda, že se z toho nakonec vyklubala docela běžná upírská rutina, která nedokáže ničím výjimečným překvapit. Zpočátku jsem byla nadměrně nadšená. Asi do sedmého nebo osmého dílu jsem byla naprosto vtáhnutá do děje a každý den viděla alespoň tři díly, takže šlo sledování velmi rychle. Od devátého dílu už tempo uvadalo, bylo tam pořád to samé dokola, bitky s upíry omrzely, průběh děje byl vcelku předvídatelný a upíři už taky nic nového nenabídli.Trošku mi taky neseděla logická kostra děje a vezlo se to v takové té reálně nemožné vlně. Hlavní záporák měl na sobě masku zase jak z hračkářství a nakonec nepotěšil ani poslední díl, i když se snažil působit rádoby tragicky. Bohužel Guillermo del Toro se mi s tímhle serálem do srdce asi nevryje. (12.01.2015)