Ririi Šušu no subete

Film o rôznych podobách šikany a o éterickej hudbe, ktorá šikanovateľov a šikanujúcich spája. Lily Chou-Chou je éterickou bytosťou v podvedomí obyčajných teenagerov, ktorý sa trápia kvôli popularite, peniazom, dievčatám, prestíži a iným koninám. Iwai natočil veľmi neuchopiteľný film. Spojenie dokumentárneho s hraným tu má veľmi tenkú hranicu. Časovo je príbeh rozbitý a aj napriek našej snahe ho spojiť sa nám to nedarí. Iwaiovi nejde o vyrozprávanie príbehu ale o zachytenie emócie. Dospievanie je ťažké to vieme všetci, ale s Debussym v pozadí sa to akosi lepšie vstrebáva. Postavy sú chladné, odťažité. Nejdeme predsa pozerať film, kde ľudia trpia a zabíjajú sa a ničia všetko pozitívne okolo seba. Hoci aj toho je tu dostatok. Ideme len vyjadriť nejakú emóciu, ktorá musí mať jednotnú atmosféru s naratívom a potom, čo si kto z toho odnesie je jeho vec. Neuzatvorené, zmätočné, ale zároveň iné a citlivé. Nie som si úplne istý, či si budem pamätať nejaké scény, ale rozhodne to vo mne zanechalo nejaký pocit. Boh vie či je to dobré, alebo zlé. Existencia ma koniec koncov vyslobodí od minulosti, aby som pokračoval ďalej. (25.12.2016)

Lily Chou-Chou je zpěvačka (imaginární, ve skutečnosti zpívá Salyu), velmi oblíbená mezi mladými, kteří vytvořili jakýsi kult. Prostřednictvím fanklubového diskuzního fóra se setkávají ve virtualním světě a sdělují si svoje poznatky a názory nejen na Lily, ale i na život obecně. To je ovšem jen menší část filmu; jde mnohem víc o skupinu náctiletých/studentů a to, jak žijí, dospívají a mění se. S tím, že shodou okolností pár z nich Lily poslouchá (a jiní poslouchají zase něco jiného). Můj problém byl, že jsem se v ději a postavách občas ztrácel a nechápal "kdo, co, proč", "proč je tenhle najednou zlý, když byl předtím hodný?" a "oni jsou kamarádi nebo ne? Znali se už dřív?". Možná že až se na to podívám podruhé, už tomu budu více rozumět. A jaký že to je film? Velmi, velmi dobrý. Režie je nápaditá, hudba moc příjemná na poslech. Ale proč si myslím, že film má šanci se stát kultovní, je příběh. Dobře vymyšlený a citlivý, odhaluje mnoho z pocitů a snů mladých, kteří se s ním mohou ztotožnit. 85 % (24.03.2006)

Na film jsem se musel podívat podruhé, protože napoprvé jsem měl v postavách, jménech a časové posloupnosti pěkný guláš. Ale obě shlédnutí mě moc bavila: i když je téma šikany a ponižování velmi závažné, je uchopené dostatečně citlivě na to, aby divák alespoň trochu chápal obě strany. Hlavní devízou je ale zpracování: kamera střídající dlouhé lyrické záběry krajiny s rozklepanými detaily domácího videa a hudba kombinující Debussyho a písně imaginární zpěvačky Lily Chou-Chou dodávají snímku neopakovatelnou atmosféru. (27.12.2011)

V asijských arthouse kruzích dnes už nefalšovaná klasika, která je nechtěným, byť perfektním parťákem ke Kurosawovu Kairu, neboť je svým způsobem podobně temnou predikcí nedokonalosti internetu. Ten sice může spojit neznámé cizince se stejnými zájmy do pevného svazku digitálního přátelství, zpečetěného parasociální láskou k fiktivní pop hvězdě Lily Chou-Chou, ale zároveň se stává jediným místem štěstí pro traumatizovanou generaci dětí, které se jinak potýkají se záští a nepochopením. A to prosím pěkně v roce 2001, dlouho před vznikem sociálních sítí, ještě prohlubující dopad na už tak zmatenou dobu dospívání. Iwaiův kousek je nepochybný majstrštyk, s geniálně odpoutanou kamerou a inovativní strukturou, která možná drobně šokovala v době vzniku, ale pozorné diváky už dnes nepřekvapí. V tom vlastně vidím jediný opravdový problém filmu – přestože jsou trable postav zobrazeny opravdu brilantně a uvěřitelně, pokud jste v posledních letech viděli podobně laděná japonská dramata ze střední školy, notně vycházející i z Lily Chou-Chou, pravděpodobně vám vývoj příběhu bude připadat drobně předvídatelný nebo povědomý. Drobná a nedůležitá oběť filmu, který byl v mnohém první, ale u mě se dostal na řadu až jako jeden z posledních. 90% (30.05.2021)

Omračující zážitek, brilantně natočený film, zvláště kamera a hudba naprosto dokonalé. Vynikající až skoro dokumentární film místy o dospívání japonské mládeže základních škol. Nečekal sem mnoho, ale tohle byl pořádný zásah, nezbývá mi než "Breathe, breathe". Tohle je "Masterpiece", děkuji, že se točí filmy i pro mě. S C. Debussym to je jasných 100%, škoda, že někteří jsou tak slepí, že nedokáží poznat diamant mezi kameny. (22.03.2010)