Ririi Šušu no subete

Tento sfilmovany internetovy roman zacina za zvuku klavesnice, kedy sa na obrazovke objavuju prispevky uzivatelov diskusneho fora venovaneho spevacke Lily Chou Chou. Tieto prispevky sa objavuju pocas celeho filmu a dochadza k prepletaniu s druhou, vyznamnejsou dejovou liniou. Ta sa zaobera skupinou japonskych stredoskolakov bojujucich s problemami dospievania v obdobi rastucej kriminality mladeze v Japonsku. Cele je to nasnimane miestami dost roztrasenou kamerou a podporene vynikajucou hudbou Lily Chou Chou aka Salyu. Vzhladom na nechronologicku stavbu pribehu a tomu, ze zmysel niektorych prispevkov zacne byt zretelny az ku koncu filmu odporucam druhe pozretie. To u mna este umocnilo dojem z tohto diela, ktore radim medzi to najlepsie co som mal z japonskych filmov moznost vidiet. (05.08.2008)

Omračující zážitek, brilantně natočený film, zvláště kamera a hudba naprosto dokonalé. Vynikající až skoro dokumentární film místy o dospívání japonské mládeže základních škol. Nečekal sem mnoho, ale tohle byl pořádný zásah, nezbývá mi než "Breathe, breathe". Tohle je "Masterpiece", děkuji, že se točí filmy i pro mě. S C. Debussym to je jasných 100%, škoda, že někteří jsou tak slepí, že nedokáží poznat diamant mezi kameny. (22.03.2010)

All About Lily Chou-Chou (リリイ・シュシュのすべて, Rirī Shushu no Subete) Film s nesouvislým dějem, který začína uprostřed příběhu a po celou dobu přeskakuje, od začátku ke konci nám ukazuje příběh dvou chlapců od základní školy, až po nižší střední a jejich proměnu během dospívání, kde má každý jinou osobnost, ale jedno mají společné, hudbu zpěvačky Lily Chou-Chou(skutečná zpěvačka Salyu) o které se baví na internetovém fóru(chatu). Největší slabinou filmu je jistě kamera, která lítá sem a tam, od perfektního záběru na rýžovém poli či radiového stožáru po rozklepanou scénu z které se nedá nic poznat a to dělá z již tak těžkého rozházeného děje těžko koukatelný film. Film jsem si musel pustit dvakrát po sobě, abych se v něm zorientoval a poskládal si děj dohromady, což je pro mě velké mínus. 70 % (08.02.2011)

Popravdě řečeno mi přišlo japonské (místy syrově realistické, místy poetické) drama Riri Shushu no subete zdlouhavé a v některých momentech docela nudné. Jedním dechem však dodávám, že z něj (snad i díky hudbě Clauda Debussyho a japonské zpěvačky Salyu) vyzařuje jakési magické kouzlo, které vás k němu táhne jako k magnetu. ~ Dvě a půl hodiny dlouhý snímek mapuje tři roky v životě několika japonských středoškoláků nacházejících se v prostředí šikany a rostoucí kriminality v této věkové skupině a zároveň osobnostně i citově zmatených v období jejich vlastního dospívání. Spojuje je také obdiv k imaginární zpěvačce Lily Chou Chou (únik z reality ? naděje ? …) ~ Snímek se vymyká nejen tematicky, ale i svojí specifickou formou. Po celou stopáž se uprostřed obrazovky za zvuku úderů do klávesnice objevují příspěvky přispěvatelů do diskusního fóra o již zmíněném jejich imaginárním hudebním kultu. Také vizuálně je film v některých momentech podmanivý a bezkonkurenční (viz zelenou rýžového pole), jindy je však kamera zbytečně roztěkaná a dokumentární. ~ Do hlubší analýzy se raději pouštět nebudu i z důvodu, že jsem film zřejmě plně nedocenil (pro jeho složitou strukturu, nechronologické vyprávění a snad i jinou mentalitu). Jedno je však jisté: po skončení by se měla dostavit katarze. Jsem přesvědčený, že na asijského recipienta snímek mohl zapůsobit silněji, pro toho evropského doporučuji minimálně druhé zhlédnutí. Já do něj však už nepůjdu. (19.02.2012)

Film o rôznych podobách šikany a o éterickej hudbe, ktorá šikanovateľov a šikanujúcich spája. Lily Chou-Chou je éterickou bytosťou v podvedomí obyčajných teenagerov, ktorý sa trápia kvôli popularite, peniazom, dievčatám, prestíži a iným koninám. Iwai natočil veľmi neuchopiteľný film. Spojenie dokumentárneho s hraným tu má veľmi tenkú hranicu. Časovo je príbeh rozbitý a aj napriek našej snahe ho spojiť sa nám to nedarí. Iwaiovi nejde o vyrozprávanie príbehu ale o zachytenie emócie. Dospievanie je ťažké to vieme všetci, ale s Debussym v pozadí sa to akosi lepšie vstrebáva. Postavy sú chladné, odťažité. Nejdeme predsa pozerať film, kde ľudia trpia a zabíjajú sa a ničia všetko pozitívne okolo seba. Hoci aj toho je tu dostatok. Ideme len vyjadriť nejakú emóciu, ktorá musí mať jednotnú atmosféru s naratívom a potom, čo si kto z toho odnesie je jeho vec. Neuzatvorené, zmätočné, ale zároveň iné a citlivé. Nie som si úplne istý, či si budem pamätať nejaké scény, ale rozhodne to vo mne zanechalo nejaký pocit. Boh vie či je to dobré, alebo zlé. Existencia ma koniec koncov vyslobodí od minulosti, aby som pokračoval ďalej. (25.12.2016)