Rychlochůze

Prvú polovicu filmu sledujeme ako sa Martin vyrovnáva s tým, že mu nečakane zomrela mama, s objavovaním vlastnej sexuality, byť naraz zaľúbený do dvoch osôb, do Kim aj Kristine. V druhej polovici sme svedkami pár šokantných situácií, okrem iného aj počas Martinovej birmovky. Koniec filmu vypálil optimisticky, chlapec to nejako zvládol, všetci sa usmievajú, sú šťastní, držia sa za ruky a jeho hádam čakajú po tom všetkom už len dobré veci. 3,5*. (06.09.2015)

Sigmund Freud by mal určite radosť a s autorom námetu by si určite sadli do noty. Ja osobne však k základnej premise filmu mám zopár výhrad a tak až taká nadšená nie som. Ono by to bolo OK ak by udalosti, ktoré sa diali po smrti Martinovej matky boli prezetované ako jednotlivý prípad (aj takýto sme...), lenže ono sa to tam nejak príliš generalizovalo, že veď takto je to normálne...no ja si to nemyslím. Nemyslím tým na Martinove konanie to bolo vzhľadom k veku pekne vystihnuté. Napríklad scénka u Pelliho v byte bola skvostná (samozrejme aj vďaka prítomnosti Davida Dencika) :-). Skôr konanie viacerých dospelých mi prišlo trochu "mimo". Obzvlášť ak si uvedomím, že toto všetko vytvára v hlave mladíka budúci obraz o sexualite, o ženách, ale aj o mužoch. Prišlo mi to, akoby film opisoval akúsi bežnú "normu" správnia s čím sa jednoducho nestotožňujem. Ale samozrejme toto všetko je len moje osobné vnímanie a niekomu inému sa to páčiť môže. Videné v rámci Challange tour - 30 dní so svetovou kinematografiou. (26.10.2015)

Krásný, příjemný dánský retro coming out. Největší pochvalu si zalouží chlapci Villads Bøye a Frederik Winther Rasmussen, představitelé Martina a Kima. Jejich společné scény jsou tak nádherné, nevinné a upřímné, že jsem až žasla, s jakou přirozeností a nenuceností je dokázali zahrát. Zvláště Frederik Winther je fakt krásný kluk. Jejich společná milostná scéna mi přišla tak krásná, že se mi chtělo až brečet:) A zase jsem si pomyslela (a zmiňuji to snad v každém komentáři k filmu, který mě takto zaujme:), jak lehce dokáže tolik evropských zemí filmy s gay tématikou natáčet a jejich představitelé, ať v dospívajících, nebo dospělých rolích dokážou být tak přirození a suverénní, nebojí se ukázat a jdou do svých rolí naplno. Říkám si, jestli někdy nadejde den, kdy se něčeho takového dočkáme i v českém filmu... (13.08.2016)

Tady nejsou úchyláci nejenom dospělí, ale i děti. A Niels Arden Oplev se tenhle mezisvět mezi realitou a nějakým na první pohled nenápadným dánským maloměstem, snaží odvyprávět a přitom se z toho nezbláznit. Já vážně nad některými sexuálními názory kroutil hlavou. Třeba když táta synovi vysvětloval, že i když mu máma umřela, tak si občas potřebuje někam štrejchnout. Přitom kluk měl v tom momentu už takový zkušenosti, že by táta nestačil zírat. Rychlochůze je dost divná, těžce osobní a některé scény by klidně mohla vynechat. Jinak ale nemůžu říct, že třeba závěr by mě nezaujal. Nebejt některých momentů v příběhu, tak se jedná o vcelku solidní depkoidní Skandinávii s pozitivním nádechem. Na druhou stranu tenhle film místy solidně šokoval a tudíž potvrdil to, co Skandinávie také umí. (18.08.2015)

Film, který na mne výrazně zapůsobil silou příběhu, jedinečnými filmařskými záběry i vynikajícími hereckými výkony. Mnoho psychologů zabývajících se dospíváním vyjádřilo, že v době puberty se chlapec často nejprve zamiluje do svého přítele a teprve později do dívky. Tento film tuto skutečnost jen potvrdil, neboť první tělesný láskyplný vztah prožije hlavní hrdina Martin (Villads Boye) právě se svým nejlepším přítelem Kimem (Frederik Winther Rasmussen), kterého má stejně rád jako svoji kamarádku Kristýnu, od níž by již ale také chtěl něco víc, než jen kamarádství. O ni ale stejně tak stojí i Kim, s čímž se před svým přítelem netají. Film je svérázně s bravůrou nasnímán a má svůj osobitý severský styl, který je ale v tomto díle pochopitelný. Je bezesporu přínosem pro pochopení světa dospívajících i jejich často velice křehkých vztahů. Je i o tom, jak zůstat sám sebou a nepodlehnout názoru jiných. Film byl natočen podle autobiografického románu Mortena Kirkskova, odtud určitě jeho bezprostřednost a navíc se režie ujal skvělý dánský režisér N.A. Oplev, jehož film "Jednou budem dál"(2006) posbíral mnoho cen a též byl sondou do duše dospívajícího chlapce. Shrnuto a podtrženo - skvělý film dánské kinematografie a já mu dávám plný počet hvězdiček.(Dodatek 10.2.2018 - Až třetina chlapců v pubertě se se svým nejlepším kamarádem oddá tělesným dotykům a něžnostem, včetně vzájemné ipsace a přesto nejsou "homosexuály", jak se dnes moderně a zcela úchylně tvrdí, což špiní ryzost upřímného přátelství, je potřeba se přes to přenést!) (27.11.2015)