Réžia:
Steven SoderberghKamera:
Steven SoderberghHudba:
Cliff MartinezHrajú:
Clive Owen, Eve Hewson, André Holland, Eric Johnson, Juliet Rylance, Chris Sullivan, Cara Seymour, Zuzanna Szadkowski, Lucas Papaelias, Suzanne Savoy (viac)Série(2) / Epizódy(20)
Obsahy(1)
Knick: Doktoři bez hranic je nový dramatický seriál z produkce Cinemaxu od oscarového režiséra Stevena Soderbergha. Odehrává se v centrálním New Yorku roku 1900 a soustředí se na legendární nemocnici Knickerbocker Hospital, kde na začátku dvacátého století pokrokoví lékaři, zdravotní sestry a všechen ostatní personál posouvali hranice medicíny v době, kdy úmrtnost lámala rekordy a antibiotika neexistovala. Clive Owen ztvárňuje hlavní roli doktora Johna Thackeryho, skvělého chirurga, jenž je průkopníkem nových metod v oboru, navzdory své vážné závislosti na kokainu. Thackery vede tým lékařů, který zahrnuje jeho chráněnce Dr. Everetta Gallingera, mladého Dr. Bertieho Chickeringa a Algernona Edwardse, nadějného chirurga, který byl Thackerymu nedávno vnucen. Dalšími zajímavými postavami v nemocnici jsou: Cornelia Robertsonová, dcera patrona nemocnice; mrzoutský řidič sanitky Tom Cleary; Lucy Elkinsová, sestra, jež nedávno přišla z venkova; nečestný ředitel Herman Barrow a Sestra Harriet - jeptiška, které nečiní potíž říci svůj názor.
Cinemax uvádí druhou řadu dramatického dobového seriálu, nominovaného na cenu Emmy®, od oscarového režiséra Stevena Soderbergha. Clive Owen se vrací v hlavní roli jako John Thackery, vynikající chirurg v newyorské nemocnici na počátku 20. století, který navzdory své závislosti na drogách posouvá hranice medicíny, morálky i rasové rovnoprávnosti. Nemocnice Knick, jak se The Knickerbocker Hospital zkráceně nazývá, je od začátku druhé řady zmítána dramatickými otřesy, jelikož nepřítomnost Thackeryho (je hospitalizován v Nové Anglii kvůli závislosti na kokainu), nedostatek bohatých pacientů a četné finanční přešlapy dovedly představenstvo k rozhodnutí přemístit legendární nemocnici z centra města na jeho okraj. Jak plány na stěhování postupují, Algernon Edwards (André Holland) - nadaný chirurg černé pleti, jehož milostný románek s patronkou nemocnice Cornelií Robertsonovou (Juliet Rylanceová) skončil potratem a Corneliiným sňatkem se zámožným bílým dědicem - se snaží zaujmout Thackeryho pozici hlavního chirurga. Ostatní lékaři, zdravotní sestry, jeptišky a správcové se mezitím potýkají s řadou problémů jak v profesním, tak v soukromém životě. (Cinemax)
(viac)Videá (53)
Recenzie (394)
2,5* ~ pokračování už vidět nechci a končím tedy 1. sérií, ačkoliv to není vyloženě zlé, jen mě to ale ničím a nijak nedostalo a nezískalo si mě to. Nevypadá to zle, ale působilo to na mě poněkud unyle i přes to dění a zmar. Překvapující je snad jen použití Cliffa Martineze, jehož hudba k době zdánlivě nesedí, ale místy (fakt jen místy) sedne k aktuálnímu dění. ()
Nemocnice na (po)kraji dvacátého století v autorském seriálu, ve kterém je největší výhoda zároveň i největší slabinou (no, spíše "slabinou"), protože jak vzal Soderbergh veškerá klišé seriálů z lékařského prostředí a velmi důsledně, chladně, nekompromisně a až cynicky je převrátil naruby, tak to zároveň v důsledku toho tratí na momentu překvapení, jelikož ať se otevře jakýkoli motiv či linie, tak ji stačí obrátit o stoosmdesát stupňů oproti zvyklostem a přesně víte, jak se odehraje. Každopádně tato výtka poněkud bledne ve světle všeho ostatního; výpravou a důrazem na znepokojivé dobové detaily (rozhodně nic pro romantické nostalgiky "tehdá bejvávalo líp") počínaje a hereckými výkony konče (zajímalo by mě, zda je Thackery inspirován W. S. Halstedem). Čistě po filmařské stránce jde o špičku (nejen) seriálového peletonu. Ovšem když nic jiného, tak samotné operace se zmínit prostě musí. Soderbergh zdejší syrovou řezničinu podává natolik naturalisticky, bez příkras, intenzivně a svébytně (ta rytmizace záběrů!), že blahé paměti nepamatuji, kdy jsem u něčeho tak pravidelně odvracel zrak kvůli nepříjemným pocitům; a není to ani zdaleka pouze o nebývalé explicitnosti záběrů jako i díky tomu, že je to celé podané tak chladně pragmaticky, až je to díky tomu mnohem působivější, než kdyby se tu operovalo s citovým vydíráním. A speciální dík patří jako již tradičně Martinezovi, jehož zdánlivě nepatřičný a dobově až nevhodný hudební podkres pro seriál dělá první poslední. ()
Soderberghovo ´vykoupení z věznice jménem Hollywood´ a jasný argument pro ty, kteří tvrdí, že TV tvorba je v posledních letech zajímavější a progresivnější, než to, co nabízí tvorba filmová. Už se nedivím slovům Soderbergha o tom, že v současné televizní produkci našel konečně tu tvůrčí svobodu, která mu tak ve velkostudiové filmové výrobě chyběla. ()
Lékařský seriál, po jehož skončení máte potřebu smýt ze sebe zasychající krev a zpoza nehtů si vyškrábat zbytky tlustého střeva a placenty. Soderbergh nás do víru systematizovaného šílenství vtahuje pomalu, důkladně a bez ohledu na to, kolik diváků opustí představení po prvních pěti minutách, kdy si společně s rasistickým misogynem šlehneme dávku kokainu, projedeme se newyorskou ulicí, kde v bolestech dodýchává černý kůň a budeme svědky smrti matky i s jejím právě narozeným dítětem. ___ V navozování pocitu nevolnosti a dojmu časoprostoru, v němž vás od smrti neustále dělí jen krůček a kde byste tudíž rozhodně nechtěli skončit s vážnější nemocí než s nachlazením, je Soderberghovy kromě hudby a přirozeného (tedy ponurého) svícení nápomocna především kamera. Ta se stává nervóznější společně s postavami a od pečlivě komponovaných, přehledných celků, dávajícím jatkám na operačním stole punc civilizovanosti, přechází k bezprostřední fly on the wall observaci a viscerálním, ručně snímaným detailům. K plynulosti vyprávění a dojmu neustálého běhu událostí přispívá „štafetové“ sledování postav, kdy kamera svou pozornost odpoutá od jednoho herce a v rámci téhož záběru hladce pokračuje sledováním herce jiného. ___ Nemocnice zde představuje komplexní organismus, k jehož bezproblémovému fungování je potřeba zkoordinovat několik pomyslných chapadel a zkrotit ega jednotlivých, neboť právě o ně se zde bojuje v prvé řadě, ne o životy pacientů. Zatímco Thackery volí k uvolnění napětí kokain a Barrow návštěvy bordelů, Edwards si nemožnost veřejného naplnění maskulinní role kompenzuje stejně jako hrdinové Klubu rváčů sebedestruktivními bitkami. Většinu postav spojuje téma variované v celé Soderberghově filmografii – neschopnost či nemožnost vřadit se do světa, v němž žijí, a z toho plynoucí emocionální vyprahlost, pocit odcizení a osamělosti. Díky pestrosti jednotlivých figur a konfliktů, ke kterým mezi nimi dochází (přičemž Thackery vyzývá rovnou Boha) se Soderberghovu průřezu morálně zkorumpovanou společnosti daří pokrýt tak pestrou paletu témat, jako jsou rasová segregace, sociální stratifikace, prolínání třídního a rasového napětí, korupce, migrace, drogy a církev. Snahou o rovnoměrnou dělbu pozornosti se Knick blíží více dokumentujícímu než dramatizující rozplétání komplexní sítě známému z počinů Davida Simona (The Wire, Treme). ___ Čtvrtá epizoda, kdy jdou ústřední postavy v dříve rozehraných partiích tvrdě do sebe, je srovnatelně dynamická jako pilot. Neděje se toho přitom tolik a tak rychle, dynamizující jsou především neustálé a pro Soderbergha charakteristické změny hledisek, výborně zužitkovávající proměnlivou hloubku pole. Z mnoha střetávajících se perspektiv přitom není žádná privilegovaná, což odpovídá snaze tvůrců nikoho nesoudit a klinickým pohledem, bez příkras i bez předsudků, ukázat, jakou devalvací mezilidských vztahů na pouhý obchod byl již před sto lety vykoupen vědeckotechnický rozvoj (technofetišistické detaily všelijakých patentů jsou stále častější). Podrobněji k celému seriálu zde. 90% () (menej) (viac)
Soderbergh není můj režisérský oblíbenec, ale tady předvádí něco výjimečného. Nenechte se mýlit, tohle není Pohotovost přenesená o sto let do minulosti. Doktoři v Knicku sice své pacienty zachránit chtějí, ale navíc jsou taky blázni do nových lékařských technik a rádi si je zkusí na vaší oblíbené tetičce. Postavy zdaleka nejsou černobílé, někdy se chovají jako svině, ale nikdy tak, že je začnete nesnášet. A někdy zase prokážou ohromnou porci lidskosti. Tomu všemu vévodí Clive Owen, kterého jsou dlouho neviděla si některou roli takhle užívat. Jeho John Thackery je charismatický, skvělý chirurg, o něco horší člověk, závislák na drogách... a má tu zajímou dějovou linii s mladou a idealistickou sestřičkou (temný tón seriálu mi ale brání věřit, že se tu dočkáme nějaké hezoučké romance). Zajímavá ji i linka s černošským doktorem - seriál skvěle ukazuje tehdejší rasismus, aniž by sklouznul k moralizování, prostě nechá na vás, abyste si udělali sami názor. Plusové body dávám i za gore (krvavost), seriál se neodvrací od záběrů na krev, otevřené rány a vnitřnosti, ale nikdy to nepůsobí nechutně. Tohle je zatím nejoriginálnější seriál letošního roku. 80 % ()
Galéria (416)
Zaujímavosti (12)
- Postava Dr. Thackerye (Clive Owen) je z velké části inspirována americkým chirurgem Williamem Stewartem Halstedem (1852-1922). (MLazi)
- Doktor Thackery (Clive Owen) fouká usušené neštovičné strupy vesničanům do nosu, aby byli proti této nemoci imunní. Jedná se o skutečnou metodu, jejichž první zmínky pochází z 10. století z Číny. Tato metoda dostala později název „variolizace“. (dan4815)
- Přenašečka břišního tyfu ze seriálu skutečně existovala. Jednalo se o "Tyfovou Mary" (Typhoid Mary), irskou imigrantku, která pracovala jako kuchařka. Byla první osobou ve Spojených státech, u níž bylo zjištěno, že je skrytou bezpříznakovou přenašečkou břišního tyfu. Nakazila přibližně 50 lidí, z nichž tři zemřeli. Její jméno je synonymem pro vědomé či nevědomé šíření něčeho nežádoucího či nebezpečného. (markyzgero)
Reklama