Knick: Doktoři bez hranic

Po 3 episodach: Na seriály z lékařského prostředí se zcela cíleně nedívám - asi kromě geniálních Scrubs, občasného Dr. House, a famozního loňského zpracování Zápisků mladého lékaře. U The Nick jsem udělal výjimku právě proto, že po čerstvé zkušenosti s Bulgakovem jsem i u nemocnice z roku 1900 čekal době přiměřený stylový masakr. A ten jsem i dostal, v míře možná až nadbytečné (kabelovka přece jen snese hodně). Ale ani syrovost nemocničního prostředí a explicitně zobrazovaná lidská těla v různé fázi demontáže nepůsobí nijak samoúčelně - narozdíl od podivné elektronické hudby. BTW žeru dobovou ambulanci! :-) (01.09.2014)

Soderbergh neSoderbergh, toto nie je moja šálka kávy. A určite to nie je seriál pre každého. Pozerať sa na kopec krvi, rezanie do mäsa, cisársky rez, ženskú s odrezaným nosom, tieto naturalistické scény chcú šokovať, ale mňa nepriťahujú. A celkovo lekárske prostredie mi je proti srsti. Postava Clive Owena mi nebola navyše sympatická. Občasná dobrá hudba seriál z bryndy nevytiahne, nechápem tej popularite. (03.03.2017)

Mimořádné. Soderbergh nejen režíruje, ale taky měl na starost kameru a střih, za což má můj neskutečný respekt. Jeho projekty jsou pro mě často příliš chladné a postavy jsou jen obrysy na papíře. Tady jsou pro mě postavy skutečnými lidmi a celý seriál má přes svůj klinický přístup k medícině opravdové srdce. Jeden z nejlepších seriálů roku a Soderbeghův nejlepší počin. (30.09.2014)

1. série: Z Doktorů bez hranic se pro mne stal jeden z nejvýraznějších televizních počinů tohoto roku. Nikdy se z nich asi nestane divácký hit, díky Soderbeghově specifickému pojetí se však jedná o svým způsobem jedinečný projekt, jenž se nebojí jít proti současnému televiznímu proudu.. Slavný tvůrce se totiž již od prvních minut s divákem opravdu nepáře a servíruje mu neskutečně drsnou a hutnou podívanou, jež si nebere žádné servítky a už od začátku nám nabízí slušnou dávku deprese a explicitních záběrů. Soderbergh se pak s postavami rozhodně nemazlí a nebojí se je vymáchat v tom největším životním bahnu. Když už si pak divák myslí, že na větší dno už si snad místní osazenstvo ani sáhnout nemůže, tak vás během následující epizody rychle vyvede z omylu. Výtečná dobová atmosféra, pulzující elektronický soundtrack a výborný Clive Owen ve svém hereckém comebacku jsou už jen hodně šťavnatou třešničkou na dortu. 90% (14.08.2014)

Nemocnice na (po)kraji dvacátého století v autorském seriálu, ve kterém je největší výhoda zároveň i největší slabinou (no, spíše "slabinou"), protože jak vzal Soderbergh veškerá klišé seriálů z lékařského prostředí a velmi důsledně, chladně, nekompromisně a až cynicky je převrátil naruby, tak to zároveň v důsledku toho tratí na momentu překvapení, jelikož ať se otevře jakýkoli motiv či linie, tak ji stačí obrátit o stoosmdesát stupňů oproti zvyklostem a přesně víte, jak se odehraje. Každopádně tato výtka poněkud bledne ve světle všeho ostatního; výpravou a důrazem na znepokojivé dobové detaily (rozhodně nic pro romantické nostalgiky "tehdá bejvávalo líp") počínaje a hereckými výkony konče (zajímalo by mě, zda je Thackery inspirován W. S. Halstedem). Čistě po filmařské stránce jde o špičku (nejen) seriálového peletonu. Ovšem když nic jiného, tak samotné operace se zmínit prostě musí. Soderbergh zdejší syrovou řezničinu podává natolik naturalisticky, bez příkras, intenzivně a svébytně (ta rytmizace záběrů!), že blahé paměti nepamatuji, kdy jsem u něčeho tak pravidelně odvracel zrak kvůli nepříjemným pocitům; a není to ani zdaleka pouze o nebývalé explicitnosti záběrů jako i díky tomu, že je to celé podané tak chladně pragmaticky, až je to díky tomu mnohem působivější, než kdyby se tu operovalo s citovým vydíráním. A speciální dík patří jako již tradičně Martinezovi, jehož zdánlivě nepatřičný a dobově až nevhodný hudební podkres pro seriál dělá první poslední. (12.10.2014)