V srdci mora

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)

| Rozpočet: 100 miliónov $ | Tržby: 93,9 miliónov $ | Poznáte tie filmy, ktoré pôsobia, že boli vytvorené a vyrozprávané na silu? In the heart of the sea patrý medzi ne. Dobrodružná linka vie strhnúť, ale celkový dej je priamočiari až to bolí. Hemsworth a Murphy sú ale zárukou toho, že sa človek neurazí aspoň z hereckej stránky. Podarné herecké zarezávanie Toma Hollanda. (01.12.2018)

Na obřím digi péru zvaném Mega Dick. V kinech byla delší dobu poměrně nouze o dobrodružné námořnické eposy, díru přišel zaplátovat harcovník Ron Howard. Síly spojil s osvědčeným Chrisem Hemsworthem, jenž je ústřední postavou vyprávění, ačkoliv fascinující příběh o (ztroskotané) posádce velrybářské lodi Essex, vypráví po letech její nejmladší člen, a to přímo slavnému spisovateli Hermanu Melvillovi, který se zaujetím počíná psát první řádky svého slavného literárního díla - Moby Dick. Divák tak bude svědkem zrodu slavné knihy, respektive kterak se příběh velrybářů stal zdrojem inspirace do té doby podceňovaného autora. Po mnoha fascinujících scénách na moři, nasáklých CGI skrz naskrz, bylo ale postupem času jasné, že dvojka Howard & Hemsworth nenaváže na úspěch svého sportovního dramatu "Rivalové". Film v USA v podstatě propadl. Když se příběh přehoupl z vln oceánu na souš, přišla i podstatná změna stylu vyprávění. Změna k horšímu. Dobrodružný styl se prakticky z filmu vytratil, nástup hlásily podivné "psychedelické" až hardcore výjevy, co stejně podivně znázorňovaly utrpení a strádání námořníků ve stavu ztroskotání. Že už to nebylo nijak zábavné, avšak pro film svým způsobem přínosné, to už se jaksi z hlediska kompaktnosti a adekvátnosti scénáře neřešilo. Horší bylo, že už se nedostavila žádná epická scéna! Film zřejmě všechny vyplýtval ve svých předchozích skvělých dvou třetinách. Dojezd byl přinejmenším maličko nudnější. Spousta potenciálně dobrých scén se totiž vměstnala jen do úst Brendana Gleesona, který je sice detailně popsal, ale co z toho. Divák tak byl třeba připraven o kanibalistickou scénu, v níž je barvitě popisováno, jak zubožená posádka "hamala" jednoho (černého) ťuhýka ze svých řad. I když film má ke dvěma hodinám, v závěru už se začalo spěchat, což se podepsalo na celkově slabém vyznění několika stěžejních scén, k nimž patřilo i soudní líčení s přeživšími veliteli ztroskotané lodi, kteří byli vyšetřovací komisí nuceni lhát, aby nevyšlo najevo, že posádka byla zdecimována obří Bílou velrybou. Převážná část filmu je ale perfektní. Bez vydatného CGI se dnes už žádný pořádný blockbuster neobejde. Není tedy proč mít filmu za zlé, že množství scén na moři je plně digitálních, stejně tak konfrontace velrybářů s (digi) kytovci. Howard s kameramanem Anthony Dod Mantlem připravili fascinující porcí scén, ve kterých přírodní živly a obyvatele oceánu, nikdo hned tak nezkrotí a nepokoří. Je to nádherná podívaná, z níž si určitě vybavím skvělého Chrise Hemswortha, který hrál vyvinutým pérem, vyvinutým svalstvem i vyvinutým herectvím. Následovali ho i ostatní ze zajímavého hereckého ansámblu. Až na tu rozbředlou závěrečnou fázi filmu, je to film vládnoucí emocemi, pěknou kamerou, řemeslnou režií a plnokrevnými hereckými výkony. Snad jen pro pěstitele skalár je tenhle film určitým varováním, i z mírumilovné akvarijní rybičky lze mít za čas útočného Moby Dicka. 80% (26.03.2016)

Scenár jalový ako od cvičenej opice, postavy nepresvedčivé, herci len na pol plynu. Klišé na klišé. Zhruba do polovice je to ešte celkom zábava, potom sa rozplizne do ubíjajúcej a nikam nevedúcej nudy. Plus teda strašný vizuál - aj v televíznych seriáloch už vedia urobiť krajšie digitálne pozadia, napr. také Black Sails oproti tomuto vyzerá ako megalomanský veľkofilm. (27.02.2016)

Klasické dobrodružné filmy jsou v současné době poměrně nedostupné, takže jsem vděčný za každý takový kousek. Škoda je, že tohle svůj silný námět nedokáže podat dostatečně syrově, trochu klouže po povrchu a i přes několik nepříjemných scén pořád vypadá příliš učesaně. Z podobných námětů stačí vzpomenout třeba Master and Commander, který dokáže dokonale pracovat s atmosférou i tam, kde Aubrey a Maturin hrají Mozarta, natož když se hádají o povinnostech a slibech. Tady naopak když má dojít k názorovým střetům dvou osobností, zejména kapitána Pollarda a prvního důstojníka Chace, tak to nikdy nepůsobí tak, jak by mělo. Nebo ve scénách na člunech, kde bych čekal doslova "zažrání" (ehm) do situace, nevyzní to s patřičnou silou. Např. v Donaldsonově verzi Bounty podobné scény na člunu poručíka Blighe jsou ohromně silné (třeba dělení chyceného tereje). Je třeba zmínit, že na nedostatku syrovosti se podílí i poměrně průměrné technické zpracování, scény bouře v již zmíněném 12 let starém Master and Commander dokázal Weir podat, tak, že jsem měl pocit, jako bych na HMS Surprise přímo stál. A když už jsem u té kritiky, tak v závěru (a vlastně v rámující dějové linii) si film realitu poněkud poupravil, alespoň pokud mohu soudit podle wikipedie. Teď to vypadá, že nenechávám nit suchou (zkrátka to moře), ale na druhou stranu vůbec nelituji, že jsem film viděl, byly to dvě příjemně strávené hodiny při správně chlapském dobrodružství, jakých už moc není. Já ty 4* dám, ale je to opravdu hodně mezi. (11.12.2015)