Divočina

Co když s těmi všemi muži chtěla spát? Co když jí heroin něco naučil? Co když jí tyranský opilecký otec dal něco do života? Co když se nikdy nestane takovou, jak jí její matka vychovávala? Co když… Trochu 127 hodin, trochu Útěku do divočiny… Kanadský režisér a scénárista Jean-Marc Vallée dal prostor dalšímu výjimečnému hereckému výkonu, po zcela suverénním Matthew McConaugheym (Klub poslední naděje) přichází velmi soustředěný „navzdory osudu“ výkon modrooké Reese Witherspoon, která má sakra štěstí na silné a zajímavé ženské postavy. Vallée stejně jako v předchozím zastavení něco lehce ošidí, někde škobrtne, ale pokud se divák soustředí na přerod jedné duše, může být mile překvapený. Nelineárně vypráví, moc to divákovi nekomplikuje, přičemž co do tempa a atmosféry je tohle objevování světa bez lidských slabostí občas dosti nevyrovnané. Touha něco změnit, snaha o pokoření vlastních možností, boj s minulostí, vyrovnávání se se ztrátou milované matky. Celkový feeling filmu docela zručně balancuje na hraně mezi nezávislou tvorbou a klasickou hollywoodskou látkou, která v poměrně uhlazeném balení pokukuje po oscarové noci. I když to vyšlo jen v hereckých kategoriích (a oprávněné při vší úctě k Lauře Dern jen u Witherspoon). Výsledek může být ideální i pro tisíce Američanů, kteří nevytáhli paty z domu, znají jen nejbližší McDonald´s a autosalon, kam si příští rok zajedou koupit nového, ještě většího Forda. Dolehlo to na mě nicméně „jen“ na silné tři hvězdy!! (30.01.2015)

Suverénně nejlepší jsou na Divočině ty pasáže z Cherylina přechodu Pacifik Crest Trail. Některé scény mají napětí (setkání s farmářem; s dvěma turisty,..), což dodává filmu na poutavosti. Flashbacky se pokouší vysvětlit, proč se hlavní hrdinka vydala na takovou cestu, jež je pro ni vlastně jakýmsi pokáním. Pochopitelně se musí divákům ukázat také to, jak to neměla od dětství lehké a tudíž propadla drogám a roztahovala nohy na potkání, čímž si zničila i to jediné, co pravděpodobně mělo v jejím životě po smrti matky cenu - manželství s mužem, který za to nejspíš opravdu stál. Osobně jsem nevěděl, zda hlavní hrdinku litovat nebo ne, protože na řadu problémů si zadělala sama svým počínáním. Ostatně na její naivitu či určitou "jednoduchost" poukazují i mnohé scény během její pouti přírodou. Přestože dosud můj komentář může vyznívat spíše v negativně kritickém tónu, Divočina se mi líbila na plný počet hvězdiček. Oceňuji herectví Reese, soundtrack s řadou pěkných a známých melodií (např. El Condor pasa), záběry kamery, ale i zmíněné napětí v některých částech filmu. Samotný příběh také nelze zavrhnout, když jej napsal sám život. (12.02.2015)

Možno tento nápad prelínania dvoch dejových línií, pričom jedna je subjektivizovaná retrospektíva, nefunguje dokonale, ale skôr tu ide o to, či máte proste iba radi filmy z prírody a ako vám to celé sadne. No a Divočina aj napriek tomu, že mohla ísť viac cestou drsnej sociálnej drámy, presne na mňa takto pozitívne zafungovala. Kniha bude asi omnoho viac intímna a nejeden čitateľ bude sklamaný, ale aj vnútorné monológy, presne vypočítaný strih medzi oboma líniami a detaily strhanej tváre Reese sú samé o sebe dostatočne výstižné. Áno, život je ťažký rovnako, ako turistika osamote cez hory. Tiež prekonávame zdanlivo neprekonateľné prekážky a nevieme, na koho narazíme a musíme si dávať bacha na každom kroku. (24.09.2017)

Nádherná příroda, charismatická holčina, Simon a Garfunkel, smysluplný příběh a emoce. Kdybych měl zavzpomínat na typově a žánrově podobný snímek, tak naposledy jsem si takhle užil před jedenácti lety Pennův ´Útěk do divočiny´. Tam měl sice hlavní hrdina jiné motivace, ale něco měli oba společné – hledali sami sebe v nádherné, očišťující krajině. Ze zečátku jsem se moc nechytal, náhlé střihy působily trochu zmateně, ale s přibývajícím časem mě to neskutečně zaháčkovalo. Hlavní postavě jsem rozuměl, záviděl její odhodlání se sebou něco dělat a jsem strašně rád, že Vallée nesklouzl k laciným berličkám, že některé scény, které mohly sklouznout do fatálního konce, se vyřešily jiným způsobem a klišé obloukem obešly. A to, jak Vallée pracuje s flashbacky, to je přímo mistrovská práce. A hlavně Reese – do role dala všechno, sama si to i zprodukovala, holka já tě obdivuju! Reese je prostě talent od boha, stejně jako Vallée, ještě jsem od něho neviděl špatný, ba i jenom průměrný film. (21.09.2018)

Co někoho vede k tomu, aby se vydal na Pacifik Crest Trail je mi záhadou. Krajina byla pěkná jen místy, ale asi nejde tak o tu krajinu jako o tu sílu to přejít. Celý příběh mi přišel až lehce neuvěřitelný, i přesto, že to bylo podle skutečných událostí. Reese Witherspoon se zhostila role opravdu dobře a přesvědčivě. Pro mě to byl určitě lepší filmový zážitek než většina filmů nominovaných na nejlepší film. Něco mezi 3* a 4* (09.02.2015)