Tonischka
Réžia:
Karel AntonObsahy(2)
Venkovská dívka Tonka se po příjezdu do Prahy stane prostitutkou ve veřejném domě. Stýská se jí však po domově a když dostane dovolenou, rozjede se za matkou. Doma se setká se svým bývalým chlapcem Janem, který ji stále miluje a chce si jí vzít. Tonka je s ním šťastná, ale vzpomínky na život v Praze ji stále pronásledují. Nechce milovaného Jana, který nic netuší, učinit nešťastným a odjíždí zpět do Prahy. Policie mezi prostitutkami hledá ženu, která by byla ochotna strávit poslední noc s vrahem odsouzeným k smrti. Tonce je odsouzence líto a na výzvu se přihlásí. Po jejím návratu do nevěstince se od ní všichni odvrátí a pohrdají jí. Tonka je propuštěna, odchází na ulici a klesá stále níž....
První český zvukový film. Zvukové scény byly dodatečně natočeny po požáru ateliérů Kavalírka v ateliérech Gaumont v Joinville u Paříže současně v češtině, němčině a francouzštině. Premiéra se konala v kině Alfa na Václavském náměstí. NFA archivuje kompletní verzi ve francouzštině pod názvem "Tonischka", z české verze se dochovalo pouze 15 metrů prologu, v němž Karel Hašler zpívá píseň "Hradčany krásné". (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
S datem československé premiéry 27. 2. 1930 je Tonka Šibenice prvním českým zvukovým filmem , třebaže byla původně natočená jako film němý a teprve dodatečně ozvučená v pařížských ateliérech Joinville za užití systému dánských vynálezců Petersena a Poulsena. Současně vznikla česká, německá a francouzská zvuková verze. Zatímco z české verze se dochoval pouze úvod, v němž Karel Hašler zpívá Hradčany krásné a Když padá v Praze první sníh, francouzská verze se pod názvem Tonischka dochovala celá. Autorem ilustračního hudebního doprovodu z již zkomponovaných skladeb byl Erno Košťál. Příběh dívky z nuzných poměrů, která se po příjezdu do Prahy stane prostitutkou, je inspirován povídkou reportéra E. E. Kische Nanebevstopení Tonky Šibenice. Kisch vycházel z rozhovorů s Antonií Havlovou, která na konci 19. století skutečně nabízela své služby odsouzencům na smrt. Jako autoři scénáře jsou uváděni Willy Haas, novinář a Kischův přítel a Benno Vigny, francouzský scenárista. Filmovému zpracování předcházela inscenace na scéně divadla Adria s Xenou Longenovou v hlavní roli. Produkce začala v ateliérech společnosti Praga film na Kavalírce, které však v průběhu natáčení postihnul požár. Kromě ateliérů zničil oheň také část natočeného materiálu. Než režisér Karel Anton dostal nabídku z Paříže, pokračovalo natáčení ve vinohradských ateliérech společnosti AB. Film produkoval sám Anton, o jeho distribuci se postarala společnost Elektafilm založená Josefem Auerbachem. ___ Nijak duchaplnou, třebaže biblickými odkazy prosycenou zápletku vyvažuje komplexnost některých scén, viditelně inspirovaných sovětskými montážníky i německým kammerspielem. 75% Zajímavé komentáře: Adman, Marthos ()
Sakra, že ženský byly tak krásný i když se hrbily a nenosily podprsenky. ()
„Co chceš? Ulice je ulice.“ A přitom tam byla naděje…Začátek byl vyloženě prosluněný, úsměvný a vůbec sálající příchozím jarem. Navíc inspirativní. Třeba v tom, že když se člověk začne oddávat něžnostem s milou a v tom okamžiku ho zaskočí nenadálý příchod potencionální tchyně, neprůstřelnou kamufláží je popadnout harmoniku a začít na ni hrát, jako by nechumelilo. Jenže po návratu do Prahy přijde ona osudná noc ve vězení (nápaditá práce se stíny!) a najednou to s hlavní hrdinkou, která přijde ke svému cejchu v podstatě jako slepá k houslím, jde pomalu ale jistě z kopce. A divákovi je poběhlice se srdcem na pravém místě (neb co může dát taková žena muži v předvečer jeho smrti cennějšího, než natahovacího trpaslíka co tancuje, ehm) čím dál víc líto, s velkým přispěním její představitelky Riny, která byla výborná zvláště v té „destruktivní“ poloze. A někdy se člověk dočká štěstí jen v mrákotách …Přítomnost zvuku ve filmu je každopádně příjemná, i když jde převážně jen o hudbu (s pár dodanými zvuky a zpěvem). Za mě solidní 4*. ()
Tonka Šibenice - první český zvukový film (byť ozvučený dodatečně) - je velmi působivým dramatem dívky, která je společností odvržena za čin, ke kterému ji de facto sama společnost přinutila. Do nevěstince, vedeného Antonií Nedošínskou, přijdou policajti s "delikátním úkolem" najít ženu pro k smrti odsouzeného vraha (Josef Rovenský). Jaké z toho čiší pokrytectví a vyložená krutost, když od tohoto okamžiku se Tonce všichni vysmívají a vyhýbají se jí. Bytostně dobrá Tonka tak začíná čelit zlému a krutému okolí, které ji nakonec dožene až ke smrti. Film je plný emocí a silných obrazových momentů. Trošku se ale vymyká hudební doprovod, který hraje vyloženě na národoveckou strunu (navzdory požadavkům zahraničních distributorů) a místy se k obrazu vůbec nehodí. Ale to je jen můj dojem... Jinak označení "první český zvukový film" je trošku zavádějící, protože kromě dvou písniček jsem nezaregistroval jediný dialog. Na to si český divák musel počkat až na film Když struny lkají (který ovšem neměl valnou kvalitu) nebo C. a K. polní maršálek . ()
Z povídek, fejetonů a reportáží o pražském životě před první světovou válkou, které napsal spisovatel a novinář, pražský rodák Egon Erwin Kisch, byl snad nejznámější příběh prostitutky Tonky, inspirovaný skutečnou událostí. Podle Kischova zpracování, které bylo v podání živelné Xeny Longenové inscenováno nějaký čas na scéně divadla Adrie, natočil režisér Karel Anton ve volné úpravě film, náležící k vrcholům tehdejší světové kinematografie. Anton, který již předtím několikrát prokázal své nesporné nadání, se mohl při realizaci filmu opřít o znamenitý scénář Willyho Haase, novináře a Kischova blízkého přítele. Autoři projevili zároveň velký smysl pro filmové výtvarné pojetí dramatického příběhu venkovského děvčete, které se po příchodu do města dostane na šikmou plochu a nakonec upadne v opovržení i ve svém okolí, když přijme nabídku jedné noci s odsouzencem na smrt. Film byl původně natáčen v ateliérech na Kavalírce, které však tehdy nešťastnou náhodou katastrofálně vyhořely a tím byla zničena i značná část již natočeného materiálu. Než se film podařilo dokončit v zázemí vinohradských ateliérů, vtrhl do Československa nový fenomén - zvukový film. Anton neváhal, přijal nabídku pařížských studií a bryskně dotočil několik mluvených částí. Film byl pak uveden v několika různých jazykových mutacích (v Německu se hrál pod názvem Die Galgentonni a ve Francii jako Tonischka). Do hlavní role byla obsazena jihoslovanská kráska Ita Rina, která měla v té době za sebou řadu německých filmů i mezinárodně proslavený Machatého Erotikon. Exkluzivní herecké obsazení doplňuje sugestivní Josef Rovenský a skvělá Vera Baranovskaja. TONKU pak lze pokládat za jednu z prvních vlaštovek nové éry domácí kinematografie a především jako silný tragický příběh lásky a odpuštění. Krutý a přitom tak lyrický. ()
Neváhal bych film zařadit mezi klenoty světového němého filmu. Klidně někam po bok Chamtivosti a Východu slunce. Dynamický střih, zajímavá a nestatická kamera dělají z tohohle snímku možná nejlepší československý němý film. I když tak úplně stoprocentně němý zase není. Skvěle formálně udělané jsou zejména scéna z vězení a z popravy. Ita Rina v hlavní roli je přímo kouzelná. Vera Baranovská se sice zaskvěla v Pudovkinově Matce, ale její herectví je tu už přeci jen trochu anachronismem. ()
Ita Rina se mi v roli Toničky moc líbila, zejména v tom jarním období byla kouzelná. Celkové zpracování příběhu o jedné krásné šlápotce mě příjemně překvapilo, míním tím, jak hodně dobré je, k tomu se mi zamlouvala zajímavá hra se stíny (např. ve vězení - velice působivá scéna). ()
Film "Tonka Šibenice" byl natočen v německu. Je to přepis díla Egona Erwina Kische a zároveň označován za 1. Československý zvukový film - posílal se na ozvučení do Francie, do společnosti Gaumont (Gómon). O ozvučení se postaral Jaroslav Křička. (Ikdyž ve skutečnosti je první Český-československý zvukový film "C. a k. Polní maršálek" 1930 od Karla Lamače s Vlastou Burianem.) Prostitutka (Tonka) z vesnice, kde má rodinu, pracuje (bez jejich vědomí) ve městě, v jakémsi "baru s dívkami", kde se jí jak se patří daří. Její rodina ji miluje včetně jejího nastávajícího, se kterým se maji doma vzít, ale Tonka si to neuvědomuje a hloupě utíká od jediného místa kde ji rozumějí zpět do města. Po nějakém čase, se do nevěstince zavítají strážníci, že potřebují jednu dobrovolnici ke splnění poslední vůle člověka odsouzeného na smrt. Také díky tomu, že ostatní dívky radikálně odmítají, tak se Tonka nakonec rozhodne že půjde, čímž poodkryje dobro které je v ní schované. S odsouzeným prožije zajímavou noc plnou emocí a zážitků. Citově se sblíží a až dojde na popravu tak je z toho zdeprimovaná a už se to s ní veze. Vyhození z práce, depresivní nálada této části filmu kouká jednoduše na každém kroku. Nevím jak lépe se vyjádřit, než že se tu objevuje typicky "Kamršpílovský osud". Vyjádřeny nemoce pomocí okolních faktorů, zejména jako neůspěch. Každopádně s Tonkou to jde pomalu z kopce, a tak to zatáhne do první hodspody :), kde po ní chtějí vyprávění, a tak se Tonka posilňuje alkoholem tak dlouho, až to přežene (optickým trikem vyjádřena kamerou v prvni osobě opilost) a v tom ji v hospodě objeví její muž. Více prozrazovat nebudu a věřím, že tento velice nadprůměrný snímek co se kvality týče oceníte. ()
Mistrovské dílo sklonku našeho němého filmu, které po filmové stránce strčí do kapsy i leckterý zahraniční snímek. Kamera velmi dynamizuje konvenční snímek a pečlivé osvětlení mu dodává na tísnivé až kammerspielovské atmosféře (velmi intenzivní jsou z tohoto hlediska scény z vězeňské cely). Ita Rina je pro plátno jako stvořená, její lehké umění mimiky zanechává hluboký účinek z postavy. Baranovskaja je zde velmi temperamentní a ukazuje trochu odlišńý herecký odstín, než jaký předvedla v Matce nebo filmu Takový je život. Velmi působivá je subjektivní vize v závěru, jež působí v nesmírné opozici k temným dekoracím zasněžené Prahy. Jednoduše nemám co vytknout. ()
10/10 Bezesporu toto patri k tomu nejlepsimu, co u nas v nemem filmu vzniklo. To jsem fakt necekal. Klobou dolu! ()
Pozoruhodný počin na nemý film. Ak máme kúsok empatie v sebe, tak dokážeme trošku cítiť s príbehom, ktorý naberá hĺbku. Čo som si všimla a páčilo sa mi: nočné a ranno hmlisté zábery Prahy, kamera pohyblivá rôznymi smermi aj do hĺbky priestoru, zvláštny typ montáže /jak sa len volá? - mnoho záberov očí/rúk "krúžiacich"/, ľudové piesne vo filme a na zábave, spev, záverečný výkrik. Ešte by ma zaujímalo, ako sa dohovárali ľudia na place. Tonka bola Slovnika, matka Ruska, chlap Čech, režisér Čech, natáčali aj vo Francúzsku s Francúzmi... ()
Tonka Šibenice mě lákala nesmírně dlouho. Zajímavý námět, herci, kteří mě baví... A opravdu musím říct, že je to pro mě jeden z nejlepších filmů, co Češi v prvopočátcích naší kinematografie natočili. Mám ráda Věru Baranovskaju, Ita Rina, to je kráska, symbol filmů němé éry. Navíc narozena ve stejný den jako já, cožpak jde nemít ji ráda? Co se týče příběhu, mě bavil. Rozhodně nenudí, přinese drámo... Na svou dobu skutečně výtečný snímek. Co na svou dobu, dodnes nám má co dát, dodnes to není vyčpělý film. ()
Ohromná romantická exprese. Výraz vnitřního proudu doby, cit první republiky na plátně... Vždyť tehdy Karel Čapek tvořil svá vrcholná civilní skeptická "maločeská" díla, a do toho tahle nadnárodní sentimentální bombička. Věřím, že to někde v kině Hvězda viděl a potají uronil. Vždyť je tu všechna slovanská tragičnost, otevřenost, srdečnost a fatalita, ovšem ve špičkovém západním zpracování -- dokonalá souhra formy a obsahu, které zdánlivě jdou proti sobě. Malířův skvost, co by se dal pověsit na stěnu, nebýt složen z chladných fotek na běžícím celuloidu. Mnou viděn na bizarním kanálu CS Film, informačním to zdroji konformním a alibistickém, a přesto hojném, bohulibém. Páni. Zážitek. ()
Nečekala jsem, že se mi Antonova Tonka Šibenice bude až tolik líbit. Jednoduchá zápletka, která je odvyprávěna lákavým stylistickým způsobem. Dá říct, že je to poslední vydařená tečka za československým němým filmem, Po právu se dá řadit mezi uznávaná díla světové němé kinematografie. ()
Vynikající film s na svou dobu překvapivě dynamickou kamerou i režií. Ač avizován jako ozvučený, jde o němý film, takže nosné nejsou dialogy, ale velice dobře je nahrazují mimika, gesta a výraz herců. I příběh je velmi zajímavý, takže jde každopádně o neprávem opomíjený film vysoké kvality. ()
Stylizačně tak trochu pabstovský film, natočený v době, kdy němá kinematografie uhasínala pod náporem populárnější zvukové produkce. Tato tečka za českým němým filmem (a první ohlas českého zvukového filmu) je emocionálně vybroušená, jsou v ní znatelné prvky nejsilnějších stylovým vln němého filmu, a přes všechnu strohost hlavní dějové linie obsahuje silnou kritiku společnosti jako takové. Hlavní hvězda Ita Rina, známá především ze slavnějšího Erotikonu, se už jen očima postará o správné vyznění jednotlivých záběrů. Slušná tragédie, kterou trochu kazí jen špatně zvolená zvuková stopa němé verze. 70% ()
Příběh sice je trošku naivní, ale s přihlédnutím na dobu vzniku to nikterak závažný problém není. Herci jsou velice dobří, zvláště se mě zde líbili vedlejěí party-perfektně obsazený je Kazisvět. A Ita Rina je zde okouzlující. Problém je zde trošku v režii. Anton mnoho scén velice dobře natočil, dodal jem působylou atmosféru-které velice pomahla čb kamera. Co se Antonovy vůbec nepovedlo, byla forma vypravování příběhu. Celá Tonka Šibenice je křečovitě odvyprávěna, mnohdy zkratkovitě-jakoby v ní chyběly celé segmenty děje. Jen mě překvapilo, že je film označován za první zvukový film naší výroby. Těch pár ruchů a jedna modlitba je příliš málo, abych jej tak nazval. Celkově se jedná o nadprůměrný film, převyšující o pěkný kus tehdejší naší většinovou tvorbu. ()
Nejlepší český film této doby. Opravdu vystupuje nad ostatní jak silným herectvím slavné Ita Riny, tak i profesionálně zvládnutou kamerou, osvětlením, stylem vyprávění. ()
"Dycynky nevinně, jakože žiju!" ()
Dodnes atraktivní příběh s několika opravdu dobrými nápady. ()