Reklama

Reklama

VOD (1)

Psychologická a spoločenská dráma, ktorá sa odohráva v luxusnej vidieckej vile počas rodinnej oslavy šesťdesiatych narodenín úspešného hoteliera, sa zameriava na rozkrývanie skutočných charakterov jednotlivých postáv. Tvorca vykresľuje individuálne rysy a psychologické problémy svojich hrdinov, ktorým sa počas oslavy vracajú traumatické spomienky na detstvo. Obraz harmonického rodinného stretnutia, ktoré sa postupne preklenie do vzájomných slovných i fyzických konfliktov medzi jednotlivými členmi rodiny, vypovedá o morálnej a etickej kríze dánskej spoločnosti. (Film Europe)

(viac)

Recenzie (352)

DonBraso 

všetky recenzie používateľa

Další filmek od Vinterberga za mnou.Co vlastně k němu říct.Rozhodně mohl být i více surovější.Občas to lezlo hodně po povrchu a jakmile Christian se do toho pustil tak to začalo.Ten sled událostí není některak velký,ale začíná vcelku pozvolna.Že by se člověk ptal proč kuchař se chová tak jako ve filmu nedostane odpověď. Jedna z věcí je,že si na nějakou korektnost nehraje což je jenom dobře.Oslava která se zvrtne v dobrou manéž,kdy lidi jen tak sedí a pak si jdou vedle vypít kafe a zatančit vlastně nemá chybu, i když vědí,že oslavanec je trochu kutil na děti.Kamera je sice chtěná,ale postupem času ani to nějak extra nevadilo.Bohužel nějakou přidanou hodnotu fakt neměla.Herecký koncert o pěkné rodince,kde na povrch postupujícím časem vyplouvají kostlivci ze skříně. ()

old salt 

všetky recenzie používateľa

Jako studie charakterů výborné ! A nevadila mi i potulující se kamera. Pčiznám se, že jsem byl docela napnut, jakým způsobem film vyvrcholí. A zklamán jsem nebyl ... ()

Rozbik 

všetky recenzie používateľa

Syrový realistický snímek z prostředí pompézní rodinné oslavy. Na začátku si budete připadat jako byste se objevili v poněkud méně barevné dánské verzi jednoho z románů Rosamunde Pilcherové, ale tenhle dojem velice brzy zmizí:-) Ocitnete se uprostřed rodinného kruhu a spolu s hlavním hrdinou budete rozkrývat přetvářku jednotlivých jeho členů. Příběh graduje a postupně vykresluje rodinnou tragedii a její dopady na jednotlivé členy rodiny. Vše je dokresleno kamerou ala home movie, temnými barvami a pouze autentickými zvuky bez úprav. Zkrátka kdo je příznivcem manifestu Dogma 95, tak si přijde na své:-) ()

gruzdej 

všetky recenzie používateľa

Geniální hra s inscenační formou, totální psychologické drama. Král manifestu Dogma, ale především žánru "rodinné setkání po 20 letech se nám trochu zvrtlo". ()

Trinculo 

všetky recenzie používateľa

Tohle je silná káva. Rodinná tajemství a všechny ty zamotané vztahy jinak ideálních a při sobě držících velkých rodin a jako malá a nenápadné třešinka na dortu rasismus Jojo, na severu je asi dobře jenom někdy. ()

kokofek 

všetky recenzie používateľa

Gradující průběh rodinné oslavy,které ostatně v soukromém životě nesnáším.Jsou totiž vždycky plné přetvářky a držení se předem daného scénáře.Obdivuju proto, že někdo dokáže za cenu prvotního odsouzení vlastní osoby překonat tyto dogmata a pronést tak osobní projev. ()

Desmi 

všetky recenzie používateľa

Oslava šedesátin všemi milovaného starého úchyla se promění v neuvěřitelnou křeč. Celý snímek působí velmi reálně hlavně díky kameře a vypjaté atmosféře, kterou se podařilo režisérovi vytvořit. Dánové mají pro drama a filmování nejožehavějších témat neuvěřitelné nadání a tento snímek je toho důkazem. Tuhle rodinnou "krizi" stojí za to vidět..! =) ()

kolly13 

všetky recenzie používateľa

Pomalejší úvod a trochu chaotické rodinné setkání připravuje půdu pro duševní a citový masakr. Chvíle napětí, co se stane po té, jak zareagují ostatní, co s tím trapnem... a člověku se místy zvedá žaludek a místy je mu nepříjemně. A to je působivé, protože se dotýká něčeho v nás. ()

Kozlowski8 

všetky recenzie používateľa

Pravá tvář zdánlivě spořádané, úspěšné rodiny bohatého hoteliéra, vypluje na povrch na oslavě narozenin hlavy rodiny po tom, co nejstarší syn oslavence při svém projevu tzv. "zatne do živého"... Velice sugestivně a realisticky natočeno, s neskutečným dějovým spádem a perfektní psychologickou rozborkou jednotlivých postav. Herci vesměs výborní a typově skvěle zvolení. Velice výživný filmový zážitek. 80 %. ()

PanJelen 

všetky recenzie používateľa

Filmařské hnutí Dogme 95, beru především jako snahu, být co nejblíž divákovi a tady se opravdu můžete cítit jako jeden z hostů, který bude svědkem veřejného praní špinavého prádla, na jinak pohodové oslavě šedesátin bohatého hoteliera. Ze začátku může houpavá ruční kamera způsobovat nevolnost, ale dá se na to rychle zvyknout. Po prvním projevu nejstaršího syna je jasné, že každý další může být časovaná bomba, která zpočátku není brána jako nic vážného, ale postupem času se prodírá mezi ostatní hosty a způsobuje psychickou nevolnost, především kvůli nečekaným zvratům. Na téhle oslavě být prostě nechcete a nebýt ukradených klíčů od auta, už bych to mazal pryč. ()

PTuranyi 

všetky recenzie používateľa

Vážna dráma o tajomstvách, ktoré vyplávajú na oslave jubilea váženej hlavy rodiny. Je to DOGMAtický film, takže režisérovi nejde o perfektné zábery, kamera je roztrasená, zábery nedosvetlené a občas nedoostrené. Skrátka výsledok vyzerá ako oslava, ktorú amatérsky natočil strýko ručnou kamerou. Samotný príbeh sa rozbieha veľmi pomaly a prvú polovicu sa len schádzajú hostia a na jadro problému naráža len pár scén, takže spolu s "amatérskym" štýlom je to dosť nuda. Po tom čo Michelle odhalí nepríjemné rodinné tajomstvo otvorene priamo pred všetkými sa karta obracia a atmosféra začína hustnúť. Po tom čo svoj prejav zopakuje sa už rozbieha seriózna dráma hodná 80%. Celkom 70% ()

lepo 

všetky recenzie používateľa

V štáte Dánskom je niečo zhnité.. "Festen" bol pôsobivým režijným debutom mladého dánskeho filmára Thomasa Vinterberga ("Je to všetko o láske", "Dear Wendy") a prvým filmom vyrobeným podľa pravidiel odvážneho hnutia Dogma 95( viac - odkaz na konci recenzie) Ukazuje, že na vytvorenie skvelého filmu nepotrebujete veľké rozpočty. Dogma by však nefungovala, keby jej filmy neboli také odvážne ako jej ideály filmovej tvorby - a "Festen" dokázal, že títo chlapci majú naozaj čo povedať. "Festen" je mimoriadne krutý film a v niektorých okamihoch je trochu aj nepríjemné ho sledovať. Oslava titulu odkazuje na 60. narodeniny Helgeho -  Klingenfeldt-Hansena (Henning Moritzen), ktorý zabáva svoju veľkú rodinu na svojom hrade. Ale Helgeho syn Christian (Ulrich Thomsen, vynikajúci), ktorého sestra dvojča nedávno spáchala samovraždu, má dôležité odhalenie, ktoré prekvapí - a nepoteší - mnohých ľudí; Medzitým sú odhalené ďalšie tajomstvá a nikto nevyviazne čistý. "Festen" si zaslúžil všetku pochvalu / ocenenia, ktoré získal na medzinárodných festivaloch (získal Cenu poroty na Cannes 98) a je skvelým úvodom do dánskej kinematografie. Odkaz - https://sk.wikipedia.org/wiki/Dogme_95 ()

L_U_M_P 

všetky recenzie používateľa

Silny psychologicky film natoceny podla pravidiel dogmy 95, ktora je celkovo zvlastna, posobiaca amatersky, ale zaroven autenticka a pozoruhodna, no pre neskuseneho divaka moze byt az nestravitelna. Film o povrchnosti, moci, a hrosej kozi zucastnenych, kde sa na oslave 60-tky jedneho vyznamneho pana, dostavaju na povrch tie najhnusnejsie veci, a vsetci snobski hostia sa tvaria, akoby sa nic nedialo,...divak je zavaleny tazkymi, mrazivymi pocitmi, a po zaverecnych titulkoch zostava pozerat len tak do prazdna. 8/10 ()

infidele 

všetky recenzie používateľa

realismus dostávající se pod povrch vztahů v zámožné rodině, který je opakem klišé, dokáže vás uchopit a držet dost dlouho.. někdy zatajený dech nad autenticitou rozmazávající zvrhlost mravů, jež v sebezáchovné rovině upadají hodně hluboko ()

Alister

všetky recenzie používateľa

Film Rodinná oslava není filmem, který by stál na ději, spíše si činí nárok existovat situaci v níž jednotlivé postavy skrze své jednání odhalí svůj charakter. Touto situací je rodinná oslava šedesátých narozenin zámožného otce dobře situované rodiny. Oslava se odehrává na zámku a její hosté jsou obsluhováni hojným počtem služebnictva - čímž je rodině záměrně přisouzen téměř aristokratický statut. Právě příslušnost rodiny do nejvyšší společenské vrstvy je východiskem filmu, neboť si film klade za cíl kritiku jejích mravů. Divák je na začátku filmu seznámen s jednotlivými postavami - které tvoří tři sourozenci, jejich otec a matka - formou situací v níž postavy poodhalují svůj charakter, jenž zůstane po celý snímek vesměs nezměnen a je stále více projásňován. Otcův mladší syn Michael je zachycen jakožto despotický hrubián bez špetky empatie. Příznačná je jeho neschpnost se ovládnout dokonce i v tak banální situaci, kdy nemůže naleznout své boty. Jeho surové jednání - pramenící z neporozumění lidem kolem sebe a frustrace z jistého statusu benjamínka jakožto nejmladšího člena rodiny, je přítomno po celou dobu trvání filmu a objekty jeho brutality se postupně stávají všichni přítomní. Starší ze synů Christian působí od začátku zakřiknutým dojmem, což je dáno zkutečností, že - jak se později ve stěžejní scéně ukáže - byl v dětství svým otcem pohlavně zneužíván. Vzpomínky na své nehezké dětsví jsou oživeny nedávnou sebevraždou jeho sestry, která byla rovněž otcem zneužívána. Helena je poslední ze sourozenců. Hned na začátku filmu objeví ukrytý dopis na rozloučenou od své sestry. Obsah dopisu je diváku skryt a odhalen je až později. Christian ví, že jeho sestra spáchala sebevraždu z neschopnosti vyrovnat se s frustrujícími vzpomínkami z dětských let, a tak z její smrti viní otce. Nedokáže nečině přihlížet oslavě, jenž má dle přání jeho otce proběhnout bez nejmenších problémů v rodinné idyle, a rozhodne se, že řekne v jejím průběhu pravdu o tom, jak byl spolu se setrou otcem zneužíván. Rozhodne se tak učinit během přípitku, kdy jej všichni napjatě poslouchají, jelikož jej hodlá usvědčit přede všemi přítomnými, a je absurdní, že i přes jeho šokující přímé sdělení je na jeho řeč přes počáteční zaraženost všech přítomných rychle zapomenuto a oslava pokračuje dál jako by k ničemu zásadnímu nedošlo. Účastnící oslavy jsou zde prezentováni jako tupá masa, jenž dokáže věřit pouze tomu, co je pro ni komfortní verzí událostí, neboť si nedokáží připustit, že by v dobré rodině mohlo dojít k něčemu nepatřičnému, a neváhají brutálním způsobem ze svého kruhu vyloučit Christiana, kterého se nezastane ani jeho sestra, přestože jako jediná ví, že říká pravdu, nicméně je příliš slabá, aby se s ní dokázala vyrovnat a tak raději předstírá, že o ničem neví. Snímek kritizuje právě onu neschopnost lidí přijmout pravdou, i když je sebevíc zjevná. Každý z účastníků oslavy od jistého monetu tuší, kde leží pravda a šokující je zkutečnost, že se pod touto novou okolností jejich chování příliš nezmění, raději by odjeli pryč a na všechno rychle zapomněli, ale jelikož jsou okolnostmi schválně přinuceni zůstat, musí, zdá se, tedy zaujmout nějaké stanovisko, nicméně se tak naprosto absurdně neděje - celá situace se točí v kruhu a divák má tak pocit, že jakýkoliv argument, který vyvstane z nových okolností nikdy nemůže přinutit účastníky oslavy, aby zaujaly objektivní stanovisko a přiznali si pravdu. Jsem si dokonce jist, že ikdyby existovalo video, na kterém by otec své dvě děti zneužíval, a toto video by bylo na oslavě promítáno, tak by vyvolalo jakési počáteční zděšení, jenž by se nakonec změnilo v naprosté popření toho co bylo viděno a oslava by za několik okamžiků pokračovala nevzrušeně dál. Situace se mění teprve v okamžiku, kdy i naprostý ignorant Michael pochopí, že jeho otec, ke kterému v jistém smyslu vzhlížel, opravdu sourozence zneužíval. A přestože se snad od začátku jeho postava diváku zajisté jeví jako ta nejméně sympatická ba přímo hrozná, je to nakonec on, kdo všechny morálně převýší, neboť je schopen přijmout svou odpovědnost za to, že zná pravdu, a je schopen jednat, je schopen svého otce tvrdě odsoudit za činy, za které všemi odsouzen být měl. A závěrečná scéna, kdy Michael přistoupí k otci a pochválí mu jeho řeč načež ho vybídne, aby odešel ať se mohou v klidu nasnídat, je mrazivá stejně jako scéna v níž celá sešlost náruživě prozpevuje rasistickou píseň. Jako by film agresivitu a násilí příjmal jako nutný požadavek síly k činu a tedy jej ospravedlňoval. Jakkoliv se Michael jeví jako duševně nevyrovnaný násilník, pro vykonání spravedlnosti je jeho charakter v tomto filmu nezbytný - přestože je slepý ke světu a vzhledem k němu destruktivní, je jeho nutnou součástí, která určuje rovnováhu. Zajímavé je služebnictvo na zámku, které obsluhuje hosty oslavy. Narozdíl od účastníků oslavy se zdá být charakterově nezávadné a svými partyzánskými činy děj filmu ovlivňuje a v jistých situacích je i jeho přímým hybatelem. Takto nastíněné se zdá být stanovisko filmu poněkud marxistické, neboť ti "dole" jsou vykořisťovaní a neszkažení zatímco ti "nahoře" jsou morálně pokleslí, což se mi zdá být černobílé a hloupé. Nezanedbatelná není postava Helenina přítele, který je v rodině cizím prvkem a jako jediný do ní tedy nepatří, což je mu dáno náležitě pocítěno. Nicméně jeho smysl ve filmu je jiný. Je důležité, že příliš nerozumí tomu, co se kolem něj děje, neboť nerozumí jazyku, a nejspíš právě proto si jako jediný dovede udržet střízlivý úsudek - jelikož není ovlivněn míněním druhých a ani není zainteresován do rodinných vztahů, které právě v konečném důsledku zkreslují realitu dle toho kterak je chtěná pro svou pohodlnost. Film nám říká, že rodinné vztahy jsou něčím v životě definitivním, co není možné za žádných okolností zpřetrhat a každé jejich narušení je nevratné. Přestože je otec usvědčen z toho, že zneužíval své děti, budou se s ním nadále stýkat, neboť není možno jinak, jelikož zkutečnost, že je jejich otcem se navzdory všem okolnostem nikdy nezmění a celá rodina si onu útrpnost ponese v sobě bez možnosti ji nějak vyřešit či se jí zbavit. Zdá se tedy, že odhalení pravdy je z etického hlediska spravedlivé, ale nikomu nepomohlo, spíše všem přihoršilo. Důležitý poznatek je tedy, že je rodina všeobecně ve všech směrech vnitřně provázaný organizmus, ve kterém se každý větší zásach do jedné z jeho částí projeví ve všech částech. Otázka tedy zní: Měla být pravda zamlčena? Rodinná oslava je tedy z těch filmů, které nenabízejí odpovědi, ale otázky, na něž se jen těžko hledá jdnoznačná odpověď. Film zdá se mi značně tematicky vychází ze stylu švédského režiséra Ingemara Bergmanna a tedy o nějaké výrazné revoluci dle mého názoru nemůže být řeč. Či jestli je za onu revoluci považováno ruční snímání kamery, ze které se vám mimochodem může dělat při některých rychlejších prosřizích šoufl, nejsem si pak jist, zda-li si snímek přívlastek revoluční opravdu zaslouží. Dogmu 95 vnímám jako snahu o očištění filmu, který byl převážně hollywoodskou produkcí plevelně zanesen mnohými prvky, které odvracely pozornost od filmového díla jako takového: tedy Dogma 95 je spíše návratem k původnosti a ne revolucí. Pro psychologická dramata zdá se mi její forma nanejvýš vhodná. Na CSFD jsem si všiml, že drtivá většina komentářů k Rodinné oslavě směřuje právě k Dogmě 95 a ne k filmu samotnému, čímž se vracím na začtek, a sice k tomu, že samotný fakt natočení prvního filmu dle manifestu Dogma 95 dokázal zřejmě v mnoha směrech zastínit film samotný a stalo se přesně to, co se snaží Dogma 95 vymínit, a sice odvedení divákovi pozornosti mimo film samotný. () (menej) (viac)

Reklama

Reklama