Rodinná oslava

Vinterberg umí. Během hodiny a 3/4 rozehraje výtečné psychologické drama, jehož pýchou je výtečně napsaný scénář. V momentě, kdy Christian pronese netypicky pojatý přípitek věnovaný otci slavícímu šedesáté narozeniny, se spouští lavina tiché bolesti, mnohaleté bezmocnosti či sourozenecké něhy, která se jako sněhová koule valí ze svahu a s blížícím se koncem filmu připomíná uragán. Nakonec strhne vše, co jí stojí v cestě. Festen je silné především ve vylíčení pokrytectví a zvrácenosti ukryté pod pozlátkem bohatství a autority. Takhle vypadá skutečný film s honosnou visačkou ART. (13.11.2007)

moje první zkušenost s Dogmou 95...velice hutná atmosféra, avšak nedochází k patřičnému zadostiučinění, krom podpory sourozenců a několika emocionálních výlevů otce... tato výtka je opravdu drobná vada na kráse, přesto se přikláním spíše ke 4* v jednoduchosti je síla, ale proč si s filmem trochu nepohrát, když máte možnost... (18.11.2007)

Byť jde o závažné téma, film se stal jednou neuvěřitelnou komedií, které vévodí neurotický rasista. Škoda záměrně amatérské kamery, ale druhou stranu působí opravdu velmi velmi věrohodně. (18.03.2011)

(trochu spoiler). Pěkný a působivý. Na to že to je art/dogma, tak je to i docela zábavný. Ale stejně mi přijde, že se nemusejí vytahovat sebevraždy a zneužívání dětí, aby rodinná oslava bylo pořádný psycho. (30.12.2012)

Nepříjemná podívaná, ale tak to Vinterberg zcela jistě chtěl. Pravidla manifestu Dogma 95 pocit nepohodlí ještě zesilují, ručně držená kamera je na hraně amatérského snímku, často nezaostřená, někdy vědomě proti nejzákladnějším filmařským poučkám, schovává se za zdí (není to náhodou proti manifestu?), těká, jako kdyby točil někdo, kdo má kameru poprvé v ruce. Výběr nesympatických postav (otec, německý bavič!), reálné osvětlení, dokonce i formát filmu, který jakoby posouval děj filmu někam do 70.let, to vše podporuje drásající konfrontaci otce a jeho dětí během rodinné oslavy. Film někdy působí až strašidelně, chování hostů by jistě ocenili Bunuel nebo Kafka, celé to může být sonda pro psychologa o vytěsnění a traumatu nebo třeba taky (och, už zase) podobenství o společnosti (to samé vytěsnění nepříjemných historických událostí, otevřený rasismus). Anebo prostě jen Vinterberg natočil film podle pravidel, na které přistoupil. Každopádně kdo by se chtěl prohrabat zanešenou špínou, tohle je pro něj. (05.07.2017)

Není to film na uvolnění, rozstřesená kamera, konflikty, syrová sonda do mezilidských vztahů, kde se to na povrchu blyští a vespod hnije. Dcera, která zachytila pár okamžiků běžícího filmu, se na mě obrátila s tázavým výrazem: "A na tohle se díváš, mami?" (23.07.2018)

Toto sa nedá popísať, toto musíte vidieť! Užíval som si každú scénu a každý dialóg. :) (16.09.2019)

Velmi silná Dánsko-Švédská káva (šnaps) a párty jak má být :) 4* (23.05.2020)

Rozhodně mě to příjemně překvapilo a film věru cením. Přesto nemůžu říct, že jsem se perfektně bavil. Objektivně to zas taková paráda nebyla. Prvních 30 minut je poměrně nudných, ale od synova přípitku to šlape náležitě. Škoda jen, že příběh o rozesrané rodině nebyl ještě o něco více obsahově rozvrstven a jednotlivé psychologické profily a interakce mezi postavami nebyly ještě košatější a bohatší. Rád bych viděl remake - prostor tu je. Dějový potenciál byl vyšší, avšak i takto je to velmi originální a dobré. 90% filmů, co jsem kdy viděl, nedosáhne ani sem. Ač obraz je vyloženě hnusný, protože technická forma je po vzoru manifestu "Dogme 95" zcela očištěna. Film je tedy natáčený na starou ruční kameru a bez užití speciálního nasvícení (krom jiného). Na druhou stranu je přítomná skvělá syntéza formy s obsahem. Ono to opravdu působí jako nějaké amatérské video z rodinné oslavy. Přesto jsou však kreativně využity možnosti volného pohybu díky dynamice, jež tento způsob natáčení umožňuje. (08.09.2021)

Skvely film. Realistycke vykresleni rodinne oslavy, kde vyplova na povrch pravda o otci a propletene rodinne vztahy. Herci, kamera a scenar jsou vyborni. Tohle by si nemel nechat filmovy fanda ujit. (04.05.2005)

Ake kriteria musi splnat film aby bol pre vas velkym zazitkom. Ak nepotrebujete velke zabery, zname herecke tvare, mrazivu hudbu, super obraz a dalsie pre severanov zbytocnosti, Festen je filmom ako stvorenym pre vas. Jedinymi zbranami su scenar, herci ktori ziju svoje ulohy a schopnost davkovat vazne dialogy, ktore zastavuju dych v tych spravnych momentoch. Vytkol by som len slabu odvahu tvorcov, urcit pre vinnika silnejsi a kompenzujucejsi trest za hriechy jeho minulosti. Velmi silne 4. (15.07.2008)

Na tento film jsem se chystal velice dlouhou dobu. Nemohl jsem ho nikde dostat. Až přišel ten čas a já jsem si k němu mohl lehnout s notebookem na peřině. A jak plynul čas tak prvních pár minut již mi vyrazili dech. Ta drzost a nadšení z toho, když muž vyhodí ženu z auta, protože musí svést svého bratra. Příběh postupně graduje a zaplétáme se do skutečnosti mimo lží. Pravdivý jsou vyhazování a vše je skutečné díky Dogma 95. Domluvili se v té době, že bude vše natočeno z ruky. Bude to vypadat částečně amatérsky a aby ještě dodali další změnu, tak jméno režiséra nesmí být uvedeno v titulcích. Nás pošahaný blázínek si stejně stojí za svým a vzpomíná na své dětství, kdy mu otec ubližoval. Vše probíhá v zajetí takové rodinné oslavy kolem stolu. Rodina je velice společensky spořádaná a na výši, ale každý si nese nějakou tu boléstku. Bohatý hoteliér svědomí čisté zdaleka nemá a tak mě překvapovali jeho krotké reakce na kritiku, kterou se mu dostávalo. Často si u stolu vyměnují proslovy se symbolickým začátkem poklepání do skleničky. Tak jak se hodnotí počet slova fuck, tak tady uslyšíte nejvíce pinkání skleniček. Závěr vrcholí, kdy je přečten usvědčující dopis na otce a ten se odebírá od rodiny. Kvůli své vině ji má vidět naoposled. Je vyzván svým synem a odchází sám. Bez manželky... napětí střídá frustrace a vzpomínky na moje mládí, kdy jsem byl taky postrkován od hloupějších a méně chápajících lidí, kteří si nedali tu práci, aby si zjistili skutečné informace. Obhajuji metodu Dogma 95 jako kulturně přínosnou a zajímavou. Podívám se na jejich další výtvory. Přesto nemohu hodnotit pěti hvězdami. Soumrak dne, který je zde stejného společenského prostředí na mě udělal moc velký dojem. (21.01.2009)

Tohle je něco o tom, když... ale co už. Prostě dospělý má obrovskou zodpovědnost a autoritu. Je lehké ji zneužít, je těžké se přes ní přenést nebo jí odporovat. Je to o tom, že nemáme blbnout, a máme se k věcem stavět čelem. Mimochodem skvělá kamera. 5* (24.11.2010)

Dogma 95 tvrdě a nekompromisně. Incest, racismus a společenská přetvářka. Velká kritika společnosti zabalená do efektní ruční kamery, která už od začátku díky žabímu oku, hektickému švekování s šíleným rámováním ala opilý kameraman na oslavě, nás ještě více vtahuje do prostředí dánského hotelu. Zelený gauč nastavuje zrcadlo naší společnosti. (13.01.2012)

Neuvěřitelně syrové drama, které vás dožene do emočního kouta a nebudete se moci pohnout.. A já jsem po zhlédnutí tohoto snímku zrovna v něm. (01.03.2013)

Tahle severská jízda dokazuje, že umělecké hnutí Dogma 95 nebylo pouhou manýrou, ale svébytným směrem. Příběh je zajímavý, ale klíčová je tu spíš práce s kamerou a střihem. Mistrné. (03.01.2014)

Tradiční dánské fílgut pohlazeníčko.Strhující to teda není ani omylem a ani herci nejsou,kromě Thomsena(přípitky už nikdy nebudou co dřív),nijak dobří,ale scénář je na pozvednutí sklenic.Dokonce přebije i hnusný styl Dogma 95,na který už se naštěstí vykvákli už i jeho autoři (kluci vyrostli a došlo jim,že je to hovadina).Stejně byl nejlepší borec co se jim měl starat o zábavu.Toho něco jen tak nerozesralo v jeho poslání ;).Hlína celkem.Tak všechno nejlepší tat'ko. (14.03.2014)

Brácha odjel na tábor do kuchyně a já se rozhodl zkouknout další film (předtím to byl Sunset Boulevrard), na který bych se s ním normálně nepodíval, protože by ho nezajímal a akorát ho pořádně zkritizoval. Měl jsem od Rodinné oslavy popravdě vcelku vysoká očekávání, protože téma kritiky (dánské) společnosti, rodinných křivd, rasismu a tak mi přišlo jako velké sousto, ale procenta (85%) nasvědčovala o kvalitním zpracování. Toho jsem se také dočkal a mé obavy byly smeteny ze stolu. Jsem to ani tak kulervoucí a nabité fakticky nečekal. Už v úvodu jsme vhozeni před první hádku (jízda autem), u které jsem si opravdu říkal, že ty vole, že ten film bude fakt něco. A taky že byl. Dál to takto pokračovalo a krajně nepříjemně se stupňovalo. Nechci spoilerovat, takže nebudu zabíhat do podrobností, ale za mě nejvíce dramatický a pro mě osobně strhující byl První projev a Rasistická písnička. Tam jsem zalapal po dechu. Film hlavně těží z kvalitně napsaných charakterů všech působících postav a originálního pojetí kamery, které vždy rád uvítám. Klidně takových filmů v této formě uvítám víc, takže je v budoucnu omrknu. Pro mě to byl velmi silný divácký zážitek a jedná se o můj nejoblíbenější film z 90. let/Dánska a Švédska! Taková dramata přesně vyhledávám! Vyhodnocení: Ze všeho toho nadšení jsem se to nazdařbůh rozhodl pustit i bráchovi, který dorazil, ale stalo se očekávatelné. Absolutně se mu to nelíbilo a vypnul jsem to s ním po 50 minutách. Jeho slovy se jednalo a další absurdní, neuvěřitelnou sračku s hroznými dialogy a příšerně amatérskou kamerou. Dal by odpad! Ach jo, nejradši bych to celé dal do uvozovek, protože to zní tak stupidně... Jeho názor ale vůbec neberu vážně - je to skalní fanoušek Riverdaleu. (30.08.2022)

Majitel velkého hotelu, Hansen, sezval celou ( značně rozvětvenou) rodinu na oslavu svých 60. narozenin. Do hotelu se sjíždějí hosté,vřele se vítají - prostě rodinná idyla. Náladu hostům kazí pouze výstřelky mladšího bratra, a také fakt, že jedna z hoteliérových dcer spáchala před časem sebevraždu. Nikdo neví proč. Pak začíná hostina. Kuchaři přínášejí jídlo, pronášejí se přípitky. Nejdřív promluví otec rodiny. Potom se ujme slova nejstarší syn. A pro nic netušícího diváka přichází ŠOK! Ohromný a naprosto nečekaný. A jak se v nastalé situaci zachovají ostatní členové rodiny? To dokonale ukazuje zbytek filmu. Festen jsou podle mě jedním z nejlepších filmů poslední dekády a rozhodně absolutní špičkou všech Dogma filmů. Myslím, že právě prvky, které Dogma vyžaduje (ruční kamera, žádné umělé efekty, naprostá přirozenost) filmu ohromným způsobem prospěla, působil díky tomu autentickým dojmem, téměř, jako by byl jen rodinným videem z jedné oslavy, kde se děti svému tatínkovi odvděčí za péči, kterou jim věnoval v jejich dětství... (06.04.2007)

Hm, a to som si myslela ze naše rodinné oslavy sú občas katastrofálne. Na túto sa však nechytáme ani náhodou. (01.09.2008)