Amores perros

První a nejosobitější poselství z pera Guillerma Arriagy a pohledu A.G. Iñárritua. Jednotlivé příběhy jsou zachyceny a podány s tak ohromnou zkušeností a věcností, že dohromady tvoří něco naprosto výjimečného. Jsou neuvěřitelně pravdivou a bolavou zpovědí o pomíjivosti života, štěstí, lásky, radosti, jistoty, důvěry… Divák má možnost sledovat, jak si Inarrituaova mozaika pohrává s nevyrovnaným Octaviem, který je zoufale zamilován do ženy svého bratra a pro jejich společnou budoucnost začne vydělávat peníze ne zrovna humánním a poctivým způsobem, na což nakonec ošklivě doplatí nebo v další části naprostou citovou i fyzickou deformaci ženy, která je nucena přehodnotit své dosavadní priority a posléze i svůj zdánlivě dokonalý vztah se ženatým mužem, který je vystaven velmi tvrdé zkoušce. V posledním střípku mozaiky sledujeme úsilí starého, nešťastného a citově prázdného muže o obnovení vztahu se svou dcerou, zároveň opět snahu o přehodnocení jeho dosavadního života a zoufalé úsilí napravit a usmířit dva bratry, kteří se chtěli dát vzájemně zavraždit. Ve všem zde figurují peníze, nenávist, vypočítavost a zoufalství. O lidských citech, lásce a zradě vypráví Iñárritu krásně, ale nemilosrdně a tvrdě. Amores perros je pro mě jedno z vůbec nejpropracovanějších a nejsugestivněji natočených dramat. (30.10.2009)

Mám po krk bezdětných slečen, u nichž je pejsek (nebo kocour) středem domácnosti. Takže střední část filmu mě iritovala, i když musím uznat, že dobře plnila svou funkci sociálního kontrastu po úvodu, kde hrdinové žijí skutečné životy, ve kterých nejde o krk jen psům. --- Měla-li to být mozaika osudů typických představitelů různých společenských vrstev mexické metropole, pak v ní raději neměla být povýtce speciální postava profesionálního vraha. Tady šli autoři jasně na efekt (což je tendence, která v jejich dílech rychle převládla nad omezenou invencí). (11.01.2011)

21 gramů byl první, který mi naprosti vyrazil dech, pak přišel Babel pro mě slabší, ale stejně skvělý. Poté jsem dlouho otálela se shlédnutím Inárritovy prvotiny a musím říct, že mě nezklamala. Film, tak krásně vystihl podstatu lásky a bolest z její ztráty, že to snad už ani lepší být nemohlo - láska je občas opravdu kurva. 95% (26.01.2011)

Láska je krásná. Láska je krutá, láska je kurva. Jaké jsou vlastně podoby lásky? Milujeme a by jsme vzápětí nenáviděli. Vášeň. Žárlivost. Soucit. Odpuštění. Takoví jsou i hrdinové Ińárritovy osudové skládačky. Osamělí ve svých pocitech, tápající ve svých životech. Ztrácí, aby nalezli. Jejich cesty se doslova srazí, aby poté nabrali zcela nový směr. Jsou mladí, ve středním věku i staří, ale přesto je něco spojuje. Láska ke psům. Ińárritu vykouzlil magickou fresku dnešního Mexiko City, kde lidé možná postrádají majetek, ale co rozhodně nepostrádají, jsou city. Sugestivní záběry lidské tragédie, smutku i melancholie jsou prostoupeny podmanivou hudbou, kterou si velmi rád poslechnu i mimo film. Ińárritu se ve své prvotině ukázal jako vyspělý filmař s talentem od boha, který lehce kombinuje časové i dějové roviny (k dokonalosti ve 21gramech). Herci hrají velmi dobře a role jim vyloženě sednou. Nebýt slabšího prostředního příběhu bylo by to za 5*. Mistrovský debut! (22.08.2006)

4/5 Docela nadhodnoceny a nevyvazeny povidkovy snimek z jizni ameriky, co ma vsechny znaky a nesvary, na nez jsme z teto lokality zvykli, takze pro nekoho je to sazka na jistotu, pro me polovicate natocena nuda, kde je jasne, ze nic nedopadne podle ocekavani. (09.12.2006)

Iňárritu mě touhle syrovou a nelítostnou dostal. Tenhle film bolí a nedívá se na něj dobře, ale oči se od plátna nedají odtrhnout. Krásně propletené různě načasované dějové linky, vlastně od AP se naplno rozjela móda mozaikovitých dramat. (17.12.2006)

Hodnotenie a záujem mi kolísal doslova v pravidelných vlnových intervaloch. Avšak keď sa na to pozriem komplexne na celú snímku, každý detail je tu vybrúsený do dokonalosti. Scenár je tak prepracovaný, že tu nie je ani jedno hluché miesto ani jedna zbytočná scénka ani jedna prázdna fráza. Snímka je poskladaná s troch zo začiatku nejako nesúvisiacich príbehov ktoré sa však po istom čase začnú preplietať a zapadať do seba až v obrovskej explózií do seba nečakane zapadnú ako ozubené kolieska. Originálna koncepcia rôznych foriem lások ktoré vo výsledku dokazujú to, že láska je naozaj k***** mi navodila veľmi znepokojivý pocit. V prvej časti sa jeden maník zaľúbi do manželky svojho brata, rozhodne ide o dosť nepríjemnú situáciu. V druhom rade zase manžel podvádza svoju ženu s modelkou. A tretí príbeh zase ukazuje asociála ktorý stratil svoju rodinu ale svoju dcéru nadovšetko miluje. Tieto triviálne obsahy sa však skrývajú pod nánosom ďalších a ďalších príbehov a udalostí ktoré je tu istotne zbytočné rozpisovať. Toto treba vidieť. (03.02.2015)

Láska nieje kurva, ľudia sú kurvy ... (15.07.2015)

Vrtěti psem tak dlouho, až se z toho všechny lidské vztahy rozpadnou. O tom, jak se soukolí příčin a důsledků často pod našima rukama rozpadá, i když máme dobré úmysly. O tom, že kriminalita je špatná, áno. O tom, že láska je zrádná a že nás to srdce všechny tahá na ta nejhorší místa. 150 minut lidského zmaru, krutosti a zoufalých rozhodnutí. Ve své syrovosti je to ale film silný jako žádný jiný. S geniální kamerou a s tak příhodným audiovizuálním zpracováním, že občas přemýšlím, jestli ten Iñárritu neupsal smlouvu s ďáblem, protože to by musel být géniem, aby mu to tak fungovalo při debutu. Nespí se po tom dobře, ale doporučuji každému, kdo rád filmům dovolí nahlodat svoje myšlenky. (02.05.2016)

Snad poprvé jsem viděl film ,na kterém se podíleli jen mexičani. A byl to zajímavý kousek. Nicméně měl jsem k tomu několik výhrad. Nejvíce mi asi vadila nejednotnost děje, kdy film po určité době od hlavních herců utekl úplně někam jinam, přišlo mi to trochu zbytečné. Přijde mi jako kdybych viděl 3 filmy v jednom, které v jednom bodě splývají. Toto dílo bych hodnotil neutrálně. (21.08.2016)

Dosti slabá prostřední část, což je škoda, protože rozjezd byl dost dobrý. Pěkně to do sebe všechno zapadalo. Pro mě to kultovní film není, nicméně patří k tomu nejlepšímu, co v Mexiku stvořili. (09.08.2006)

Z formálnej stránky a celkovej neuhladenosti som bol očarený, ale nevyváženosť jednotlivých príbehov mi vadila. Zatiaľ čo prvý a posledný príbeh ponúkol drsný a pútavý príbeh, ten ma stredný vyložene nudil a nič mi nedal, proste mi len tak presvišťal hlavou. Nebyť druhého príbehu, resp. ak by bol urobený lepšie, tak by som dal o hviezdičku viac. (08.10.2010)

95% Syrové jak čerstvě vyříznuté maso...Tušil jsem, že je Alejandro González Iñárritu dobrý, ale že je tak dobrý... Nedokážu říct co bylo lepší, jestli totok nebo 21 Gramů. Obojí bylo naprosto skvělé. (05.10.2011)

První povídku bych shrnul asi tak, že když s někým pořád vyjebáváte, je celkem jasný, že za chvíli někdo vyjebe s váma. Nebyla ale špatná. Druhá část byla příliš dlouhá, ne moc záživná a chvílema jsem se slušně nudil. "Ztracený" Richie mě děsně štval, krom toho, že tyhle gaučáky moc nemusím, jsem nějak nepochopil, proč prostě hned poté co tam spadnul, nevylezl ven, nebo alespoň k té díře. A nepochopil jsem ani, proč, když nevylezl sám, ho tam nechali tak dlouho. Jeho věčné hledání a volání bylo otravné. Třetí část měla několik dobrých momentů, ale chvílemi byla až moc přehnaná a taky se dost táhla. Konec tak nějak vyšuměl do prázdna. Celkově mě to nijak zvlášť neoslovilo, bylo to drsné, syrové, naturalistické, ale jenom to prošlo kolem mě, aniž by to zanechalo výraznější stopu. Postrádal jsem emoce a nějaké vzrušení, chyběla mi alespoň špetka sympatie k některé z postav, vlastně mi bylo úplně jedno, jak to skončí. Stopáž 153 minut nemá opodstatnění, nebylo to zapotřebí. 21 gramů se asi dost inspiruje v tomhle režisérském debutu, ale pro mě je to úplně jiná liga. (08.08.2012)

Uf. Na tři hodiny bych čekala více překvapení, více citů, více empatie, více psychologického hloubání, méně mrtvých psů, méně slz u jednoho člověka, méně krys, méně hysterických modelek a chlápků, kteří jsou svině. Aha. To byli všichni. Tak pardon. U první povídky mělo vše skončit, vážně jsem si myslela, že opakující se scéna je konečná. Nebyla. Přišla uřvaná modelka, kterážto sice pěkně tesknila po pejskovi (podvraťák jeden!), ale stále jsem nepochopila smysl její postavy. Ne té fyzické. Pánové se asi pokoukali, ale to mohli už dříve. Jelikož je to můj (zatím) první film od Iñárritu, nebudu ani trochu přemýšlet nad tím, co se mu v té hlavě honí a nebudu moc hloubat nad celým vyzněním a nad nějakými morálními poučkami, které stejně moc z filmu neřvou, tak co. Víte, já mám psy ráda. Milovaní pejsci. Ano.Nebo je láska kurva? Ano, tady je vlastně pravda. Všichni se nás snaží přesvědčit, že láska je kurva. Tak proč, kurva, jim to trvalo tři hodiny? Tak třeba mě by stačila ta jedna věta, kurva. Že láska je kurva. Ano, to je tedy, kurva. A víte co je zajímavé? Že lidi mají neuvěřitelnou drzost. To není odvaha. Odvaha je jen nesprávný pojem pro drzost. A drzost nikdy není pozitivní charakterová vlastnost. Nebyla a nikdy také nebude. Film nám ukázal všemožné způsoby jak (ne)odhalit tu drzost. A ta je velmi nebezpečná. Může vést k fatálním následkům... Zbraň nemusí mluvit za vás! Ptáte se, proč poučuji. Když to neudělal film, udělám to já. Není zač, za rady do života! (03.11.2012)

Tenhle film jsem chtěla vidět už dávno a když ho dávali v televizi, neodolala jsem a taky nelituju. Moc pěkné. Konečně jsem taky viděla něco jiného než z USA a myslím, že je to vidět. Vykreslení těch lidských charakterů, propletenost příběhů, no prostě paráda. Člověk se musí zamýšlet, musí přemýšlet o životě a vztazích, lásce... to se mi líbilo. Bylo to vykresleno tak pěkně realisticky (možná až moc-někdy), bylo to docela melancholické, ještě když mi za okny prší... náladu mám v pytli, ale film to byl dobrý. (27.06.2013)

Že by Pulp Fiction po mexicku? Nebo po Iñárritovsku, chcete-li. To znamená méně keců, více deprese. Amores Perros je výborný film, dokáže spolehlivě udržet divákovu pozornost i přes delší minutáž a především první povídka je poměrně vyhrocená, byť je pro amorálnost postav těžké cítit k nim lítost nebo náklonnost - nejnevinnější postava tam šuká s bratrem svýho (debilního) manžela, takže asi tak. Druhá povídka je nejvíc depresivní a ta třetí kupodivu poměrně zábavná. K dokonalosti tomu něco chybí, i tak je to ale super debut pro dnes již Oscarového režiséra. (12.02.2016)

Amores perros - Láska je kurva je strhující film, který nedá ani na vteřinu vydechnout. Emoce tryskající ze všech stran. Silnější pocit jsem po skončení filmu měl málokdy. Arriagův scénář v Inárritově pojetí nesmírně ožil. Z herců zmíním hlavně oscarového Emilia Echevarríu v roli El Chiva a Gaela Garcíu Bernala (Octavio). Ani 21 gramů, ani můj milovaný Babel účinek Amores perros nepřebily. Za což může i famózní Santaolallova hudba. (01.06.2018)

Sice dokonale syrově podaná atmosféra, ale jednou mi to stačilo. Z těj psích zápasů mi bylo na blití. A láska je kurva - to mi věřte! (30.07.2003)

Na rozdíl od některých spoludiskutérů mě nenudila ani jedna linie, ba naopak mám problém označit tu nej z nich. Náměty i rozpracování jsou excelentní. AGI si nasadil ( aspon teda u mě ) latku hodne vysoko, což se např. dotýká mýho hodnocení Babelu, kterej mi přijde přeci jen o trochu slabší. Ovšem v AGI hitparádě u mě vede 21gramová záležitost... (19.12.2007)