Muž bez minulosti

Málem ho zabili! Ztratil paměť! Ne, pokud čekáte, že za chvíli hlavní hrdina zjistí, že je dokonalým zabijákem, spletli jste si film. Akiho Kaurismäkiho prostě vždycky přitahovali málomluvní outsideři z okraje společnosti a tohohle jen v úvodu připravil i o minulost. Kdysi střídal vážné filmy s komediemi, ale pak mu komedie zvážněly a do dramat se vloudil vtip (jako tady ty odkazy k filmům o Leningradských kovbojích). Není to nejlepší Kaurismäkiho film (a sotva je to fantasy), ale i tak je skvělý. (26.11.2004)

Finský osobitý autor Aki Kaurismäki tentokrát sáhnul po oblíbeném thrillerovém klišé - ztrátě paměti - a natočil geniální film (který s thrillerem nic společného nemá). Pečlivě vypilovaný scénář o osudech hrdiny, který se musí v novém prostředí zorientovat, začít znovu od začátku a najít sám sebe, natočil v mírném retrostylu, přičemž si vychutnává každý okamžik svého podivného příběhu o lidech na nejnižší společenské úrovni. Absurdní svět Muže bez minulosti je totiž kromě silné ústřední dvojice zaplněn řadou dalších nezapomenutelných postaviček a Kaurismäkim oblíbených absurdních situací. (15.11.2005)

Tak jako spousta Kaurismäkiho hrdinů i tento je hned zpočátku v nezáviděníhodné situaci. Co se mi ale na muži bez minulosti líbí, je způsob, jakým svoji situaci přijímá. Neztrácí odhodlání, odvahu, naději, nenechá svět plynout kolem sebe. Nečiní mu problém bydlet v bezdomovecké kolonii, hledat (byť mizernou) práci... Nikdy není tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř. (01.08.2011)

Nechci tady být za prudiče, ale Kaurismäki asi nebude zrovna můj typ režiséra. Viděl jsem tři jeho filmy a tento mi přišel jasně nejslabší. Úroveň dialogů nebudu moc komentovat, neboť nevím, zda za to mohl příšerný dabing, či zda to celé byl režisérský záměr, každopádně mi ale připadali i herci velmi toporní (další záměr?). Přidá-li se k tomu podivný střih, není se co divit, že mé hodnocení je takové, jaké je. Budu tady asi proti (skoro) všem, ale holt takový je život - když se mi něco nelíbí, nebudu se nad tím rozplývat jen proto, že to dělají všichni. A tohle je zářný případ, kdy OPRAVDU nevím, co na tom všichni vidí... (31.05.2005)

Dle mého zbytečně unylá povídačka o "druhém narození". Jediné co mě zaujalo je, že i přes chladný styl vyprávění (pro mě charakteristický rys Severské kinematografie), můžu film označit přídomkem - radostný. A také nesmím zapomenout zmínit scénu bankovní loupeže, ta má v sobě totiž cosi nezapomenutelného. 65% (14.09.2012)