Muž bez minulosti

Jak bývá u režiséra Aki Kaurismäkiho zvykem, opět se věnuje lidem na okraji společnosti. Tentokrát sledujeme příběh muže, který kdovíproč přijíždí do Helsinek, hlavního města Finska, ale sotva večer vystoupí z vlaku, je v místním parku přepaden a okraden. Po ráně do hlavy však ztratí paměť. Najde útočiště v komunitě dělníků, kteří bydlí v plechových a unimo buňkách na kraji města u přístavu, ale brzy si musí najít práci, aby si vydělal na nájem. Brzy poznáme životy dalších „místních“ obyvatel, ale také jedné členky Armády spásy, do níž se muž bez minulosti zamiluje. Když už to však vypadá, že našel ve svém novém životě jakousi identitu, objeví se informace o jeho dřívější totožnosti a on musí čelit jak minulosti, tak současnosti a vybírat. Jak je u Kaurismäkiho zvykem, obejde se bez mnoha dialogů, vypráví spíše obrazem, gesty, pohledy, detaily, takže divák sám si skládá mozaiku pocitů a příběhu samotného. Ne každému t může vyhovovat, pokud však na podobný způsob vyprávění přistoupíte, zjistíte, že máte stále co nového objevovat – a možná popřemýšlet i o sobě a svém životě. Bohužel se nám nedostává na DVD obrazově plnohodnotného produktu. Jde o pouhý letterbox, který sice v sobě ukrývá širokoúhlý přepis 1,85:1, ale celkový formát je 1,33:1 (4:3), takže při zvětšení na obrazovku televizoru se kvalita výsledného obrazu zhorší. A přitom všechna tři další světová vydání mají obraz anamorfní širokoúhlý... Zvuk finský a český mají však již kvalitu Dolby Digital 5.1. Titulky si pak jde vybrat české. Ani bonusů moc nenajdeme. Hned po vložení disku se automaticky spustí trailer na film Věčný svit neposkvrněné mysli, v docela mizerné obrazové kvalitě, v nabídce bonusů samotných najdeme ještě trailer na tento film a na odvarový snímek Nikde v Africe. Kromě kompletního českého menu již na disku najdete jen fotogalerii. Škoda. (09.08.2019)

Mé první setkání s Kaurismäkim a finskou kinematografií vůbec asi nemohlo dopadnout lépe. Bavily mě kamenné výrazy herců, mnohdy absurdní scény, líbila se mi myšlenka solidarity a nezištné pomoci druhému v nouzi (Jeden příklad za všechny: titulní hrdina přijde do kavárny, poprosí o hrnek vody, která je zadarmo, a louhuje si v ní vlastní sáček čaje. Nejen, že ho z kavárny nevyhodí, ale ještě mu donesou zbytky z obědového menu.). Soundtrack se taky moc povedl. Prima záležitost. (30.01.2020)

Proč? Herci jako kdyby právě odešli od neúspěšných přijímaček na konzervatoř. Dialogy jako podivná spleť absurdity s poetickým existencionalismem. Humor, jenž ne a ne nastoupit v tu pravou chvíli. No, ale proč - proto. Toho solidárně všelidského dojmu normální neobyčejnosti, síly postav, osudů i příběhů šlo možná dosáhnout právě jenom takto. Film jsem viděl potřetí, pokaždé v jiném znění a opět musím jednu hvězdičku přihodit. Kdo ví? Na počtvrté mě to možná zasáhne ještě silněji. (04.06.2005)

Tak tímhle filmem a to jsem ho slyšela dabovaný si mě Aki získal úplně. Ten, kdo nezná jeho režijní rukopis, tak bude pro něj možná Muž z minulosti hůř stravitelný. Já byla naopak nadšená jeho smyslem pro absurdní humor, který byl zřejmý ze skvělých dialogů a z různých maličkostí např. sázení brambor, praní košile, večeře pro dva a mohla bych pokračovat. To všechno dělá z Akiho filmů skutečně originální, ale i nezapomenutelnou podívanou, alespoň pro mě určitě. (05.12.2012)

Tenhle film s dabingem podle mě hodně ztrácí. Minimalistické scény, neuvěřitelně suché a jakoby bezemoční dialogy hlavních postav a zajímavé postavičky vytváří zvláštní, ale velmi vtipný humor. První věc od Akiho, kterou jsem viděl a velmi dobré. Velmi originální scény, ve kterých začnou postavy mlčet, vy očekáváte střih a ono nic. Vychutnejte si trochu ticha... A taky se mi moc líbily písně z jukeboxu a nový repertoár kapely Armády spásy. (03.06.2005)