Journal d'un curé de campagne
Diary of a Country Priest
Réžia:
Robert BressonScenár:
Robert BressonKamera:
Léonce-Henri BurelHudba:
Jean-Jacques GrünenwaldHrajú:
Claude Laydu, Adrien Borel, Nicole Maurey, Jean Riveyre, Nicole Ladmiral, Rachel Bérendt, Yvette Etiévant, Antoine Balpêtré, Jean Danet, Serge Bento (viac)Obsahy(1)
Nezkušený, churavějící kněz se objeví ve francouzské venkovské komunitě Ambricourt, kde se připojí k jejímu duchovenstvu. Místní obyvatelé však kněze nepřijímají s pochopením a jeho asketické způsoby a nespolečenské chování z něj udělají vyděděnce. Během výuky biblických textů v nedaleké dívčí škole se mu studentky neustále posmívají. Pak se jeho pokus zasáhnout do jednoho rodinného konfliktu zvrtne ve skandál. Jeho neúspěchy, k nimž se přidává jeho zhoršující se zdraví, začínají podkopávat jeho víru. (mac000)
(viac)Recenzie (77)
Film plný naděje, který však ve mě vyvolal spíše depresi. Zajímavá forma vyprávění převzatá z knihy a velmi procítěný výkon představitele titulní role. ()
Presne tak, najčistejšia filmárčina natočená rukami bohéma, aká vari nemá obdobu. Ťažko vysvetliť, v čom najväčšmi tkvie genialita francúzskeho režiséra, isté však je, že vám rukolapne dokáže sprostredkovať jedinečnosť momentu akousi dotykovou mágiou. Tie kúzelné zábery hmlistých filtrov, filozofický scenár, ostrosť zvuku a to najmä - skleslé pohľady, sú fantasticky preexponované, z tých postupov ste podstatne bližšie v dejisku príbehu ako v súčasných filmoch. Z plagátu som odhadoval, že tým "diablom" bude napokon postava farára a "obeťou" nevinné dievča, všetko je však inak. Dáke šalamúnske rozuzlenia ale neočakávajte, film je dosť silný v detailoch, nemusí nič dokazovať. P.S.: voice-overy potešia, dodávajú dielu na pocitovom obohatení a dozviete sa teda aj dačo z vnútra, čo ostáva v dialógových filmoch zamlčiavané. ()
Mám problémy s vírou, to už jsem psal na různých místech. Ten problém tkví v tom, že prostě nevěřím ve smyslu náboženství a ani tenhle film, který se na víru i ateismus dívá z různých pohledů, mě nedokázal dostat. Ty herecké výkony jsou výborné, protože jsou neherecké, ale celkově mě snímek nenadchnul tak, jak jsem si myslel. ()
priklad ako sa nema zfilmovat kniha, kde je to co divak vidi na platne je i opisovane vnutornym monologom hlavnej postavy. claude laydu je vynikajuci ako i kamera. bresson je "klasik" ale dennik venkovskeho farara i ked nakruteny v 50tych rokoch posoby dojmom ako by to bol jeden z prvych zvukovych filmov z konca rokov 20tych... ()
Nejedná se o příjemný zážitek, což samozřejmě prospívá účelu. Úzkost a ochromená mysl je ten zlý nepříjemný efekt. Na stranu druhou nejsem věřící, dokonce mě katolicismus nijak zvlášť neovlivňuje a nezasahuje, spíš otravuje. Což se samozřejmě podepisuje i na mých dojmech. Takže, abych to shrnul: katolík Bresson je bezesporu fenomén, nicméně bych si s ním příště raději povídal o něčem jiném. A náboženství budu vždycky raději konzultovat s Bergmanovými Hosty večeře páně.. ()
Filmařina v tej nejčistší, nejkrystaličtější podobě, jenom dost smutná. Nebejt tedy tý poslední věty :-)! Nejsem schopen se o tom tolik rozepsat, protože filosoficky nesdílím názory jansenistů a dalších křesťanských směrů (kterýma měl bejt Bresson ovlivněnej), který jsou někdy až příliš pesimistický ohledně lidský přirozenosti, vlastně na člověku nevidí dobrýho nic, jenom Bohem mu danou možnost spásy, která ovšem navíc neni pro všechny. Ale jako zobrazení určitý víry , dále nevinnosti a čistoty duše faráře, myšlenky milosti apod. to je prostě veledílo. ()
Můj druhý Bresson, který určitě nebyl mým posledním, něčím mě totiž fascinuje. Jeho styl není to, co by se mi bezprostředně líbilo, přesto mě jako režisér zaujal a baví. Deník venkovského faráře byl lepší než Dámy z Bouloňského lesíka, které jsem viděla včera. Ne o moc, ne o málo, prostě byl. V Deníku se prakticky nic neděje, ten film nemá děj a příběh, na jaký bývá většinový divák zvyklý. To jsou charakteristiky, které mi normálně vadívají. Tady ne. Naopak jsem si film užívala. Prvotní nesympatičnost faráře se u mě po nějaké době přelila v podivný soucit kombinovaný se zaujetím. Paralela se životem Krista už je jen třešničkou na dortu. Deník venkovského faráře je tak zneklidňující, až se mi líbil. ()
ocenenia : MFF Benátky 1951 - Medzinárodná cena; Najlepšia kamera (Léonce-Henri Burel); Cena O.C.I.C.; Cena talianskych filmových kritikov ◘◘◘◘ absolútne odzbrojujúce... pred tým som sa nad Vitex-ovym komentárom vždy blahosklonne pousmial.... odo dnes už nie ()
Především nudné a fádní režisérské pojetí mi nedovolí dát ani průměr... ()
Ach ty voiceovery... Ono méně je někdy více a tady se to bohužel potvrdilo. Předčítání z deníků sem sice patří, ale ne do většiny částí. U takového typu filmů bych strašně rád četl emoce z výrazů tváře či z probíhajících situací, ne že to dostanu naservírované na stříbrném podnosu z deníků kněze. Třeba je u jedné starší ženy, pije víno a do toho zazní věta z deníku: "Pochopil jsem, že mám-li nabýt klidu, stačí mlčet." a o něco později (ve filmu o minutu později) pije kávu a do toho zazní další věta: "Nechala mě o samotě, v teple, u šálku černé kávy." Obě tyhle věty přičemž vyznívají už jen z obrazu a jejich přečtení je tak naprosto zbytečné. A těch příkladů je víc. Být to mainstreamový film, nemám problém. Ale u artového filmu?Jinak ten film má (u Bressona klasika) precizní kameru, slušné herecké výkony, nějaké hluboké dialogy tu zde taky jsou a má to i tu Bressnovu typickou atmosféru, akorát tempo trochu pokulhává, což dávám za vinu dvouhodinové délce, která pro Bressona není typická a byl bych radši, kdyby to mělo hodinu a půl. Své kvality to má, ale nic moc to ve mě nezanechalo a na víc jak silné 3* to bohužel nevidím. Ale co já vím, třeba to příště docením víc. Co se Bressnových filmů týče, u mě stále vede Baltazar. Silné 3* ()
Literatura otištěná do políček filmu. Něco podobného jsem doposud neviděl. ()
Vyborny film francuzskej kinematografie, ktoremu vsak chyba dej. Ale tieto filmy 50. rokov mozem, a dobre sa na to pozeralo, takze dam 77 % ()
Hovorí a píše sa často, že DENNÍK VIDIECKEHO FARÁRA je prototypom duchovného filmu. Nuž, neviem. Na „duchovný“ film mi prišiel až moc ukecaný, aj vzhľadom k tenučkej predlohe, a slová, zvlášť ich premiera mi vždy prišli ako to, čo od duchovna odvádza. Som ochotný prijať termín „náboženský“ film, „spirituálny“, ale hoci sa mi chce z neznámych pohnútok a pnutí polemizovať, kašľať na slovíčkárenie – nedá sa totiž poprieť, že je to film mimoriadnej sily, ktorý prinúti človeka prechádzať sa v daždi a premietať o zmysle života a jeho márnosti. Je takým, duchovným, náboženským či spirituálnym preto, že tá bezbranná postavička s bicyklom, ktorá trpí a nerozumie ľuďom, stojí s neuveriteľnou silou a presvedčením čelom osudu len vďaka sile svojej viery. Vo svetle neskorších, beznádejných Bressonových filmov, ktoré tak šokovali jeho obdivovateľov, čo ho zaškatuľkovali ako „kresťanského režiséra“, je teraz omnoho jasnejšie, že mu šlo o osud človeka, bojujúceho s pomocou svojej viery, než o akési abstraktné duchovno, inak by totiž „spiritualitu“ neprezentoval na tak až citovo vydieračskom príbehu postavy, s ktorou sa jednoducho nedá nesúcitiť, neľutovať ju, či už neochvejnú vieru v spravodlivého Boha má, alebo nie, a šlo by v prípade jej snáh teda len o číry humanizmus. _____ Pre mňa je to tým pádom skôr spoločenská dráma, sociologicko-náboženské dielo, ktoré ukazuje dilemy a váhanie nie obyčajného veriaceho, čo má vieru sám pre seba, ale kňaza, ktorý ju má širiť a upevňovať, a to v dobe a prostredí, kedy viera stráca svoj zmysel, nehrá veľkú úlohu v živote spoločnosti a kedy aj tí, čo sa k nej hlásia ( a zrejme hlavne oni ), nechápu príliš jej zmysel a význam, chápu ho povrchne alebo vôbec, iba mechanicky opakujú alebo ešte horšie, pokrytecky sa tvária. Je to zrejmé z konania jednotlivých postáv a ich vzťahu k farárovi, ambivalentnom až nenávistnom, často až od tej chvíle, kedy dôjde k stretu s jeho vskutku kresťanským, nie ľudským oduševnením. Preto to nevie ani s tými ľuďmi, ktorí sú jemu a jeho snahám naklonení. Vo filme sú tieto skutočnosti podľa mňa omnoho jasnejšie, než ono „duchovno“, ktoré v ňom kdekto vidí už od dob Cahiers du cinéma. K uzmiereniu dodávam, že prázdny kostol dobre stelesňuje jedno i druhé. ()
Bressonova asketická filmařina působí jako ozdravná detoxikační kůra na diváka unaveného současnými opulentními filmy, které se přemírou smyslových podnětů snaží strhnout na sebe pozornost. Bressonův střídmý obraz a zdrženlivý projev herců-modelů nechává maximální prostor divákově imaginaci. ()
Bresson (a Bernanos) vytvárajú paralelu medzi životom Ježiša Krista a bezmenného vidieckeho farára. Nie je preto bez zaujímavosti, že tento film sa neumiestnil vo Vatican Top 45 (áno, aj niečo také existuje). Zrejme to bolo spôsobené tým, že farár sa tu stáva martýrom po tom, čo bol odmietnutý cirkevným establišmentom. Vráťme sa však na začiatok. Fabulárne ide o príbeh mladého umierajúceho kňaza, ktorý sa nazdáva, že zlyhal (vo vzťahu k Bohu, farníkom a sebe). V skutočnosti má dar dotknúť sa ostatných na veľmi hlbokej úrovni, len o tom nevie. Svet ho teda neodmieta, pretože by bol stroskotancom, ale naopak pretože ním nie je... Aj keď sa Bressonov film môže zdať na prvý pohľad antitézou hollywoodskej produkcie, významne ovplyvnil prácu Martina Scorseseho na Taxikárovi. ()
Je to silný film a velice pěkně natočený, vlastně se mu nedá nic vytknout. Ale stejný prožitek jako Tarkovskij a někteří další jsem u něj prostě neměl... ()
Asi mně chybí ta správná míra empatie a porozumění, protože jsem z toho neměl prakticky žádný pocit. Hlavní hrdina se po celou dobu tváří jak raněná srna (ano, vím, že byl těžce nemocen), neustále komentuje jako vypravěč i úplné zbytečnosti a do toho všeho se nestane nic dějového. Nikdy jsem si nepřál smrt hlavního hrdiny tak, jako ke konci tohoto snímku, jelikož mně to přišlo nekonečně dlouhé. Pokud bych věřil v boha, bylo to asi o něčem jiném. Pro mne jako ateistu to ale nebylo vůbec. ()
Mám svoje osobnostní limity a obávám se, že DVF je překročil a já jsem z něj kvůli tomu spoustu jemných nuancí nepochopil. V první řadě nemám víru a postrádám i dostatečný intelekt. Vnímám, že je to obrovský film, že má ohromnou hloubku, nejsem to ale schopen pojmout, obsáhnout, docenit v plné šíři. Mladého faráře jsem vnímal jako světce, který se musel neustále zabývat trápením druhých lidí, aniž by se někdo zabýval jím samotným. Naopak, ještě mu nakládali, podsouvali mu neexistující selhání, zpochybňovali jeho lidské i profesní kvality, pomlouvali ho, přehlíželi... Film byl ale mnohem rafinovanější, dojem faráře mučedníka navodil, ale neposiloval ho, nerozvíjel, naopak se vrátil k civilnímu pojetí. Má to neskutečnou sílu, je to film, ve kterém bych měl i při opakovaných zhlédnutích stále co objevovat, co nacházet, což se nestane, protože jednoduše nestíhám vidět všechno, co bych vidět chtěl. Každopádně nevšední záležitost, síla v jednoduchosti, myšlence, pokoře. ()
A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila. ()
"Důstojný pán asi nemá lidi, když vás poslal jako faráře." Film bolestný, tvrdý, silně psychologický a celkově hodně náročný. Ve srovnání s literaturou spíš poezie než oddechový románek... Přesto a právě proto stojí za to. Ty nejlepší věci přece "chutnaj hořkosladce", jak zpívá jedna naše písničkářka. Zde se při sledování filmu projevuje spíše hořkost, určitý druh dobře pochopené "sladkosti" snad až při následné reflexi. Film o kráse kněžského povolání (i přes mnohé těžkosti), tolik potřebného i v dnešní době. Také mám chuť (i přes celkový nedostatek času) si přečíst knihu i vidět film podruhé - takže díky za tento film. Inspirativní komentáře: Hedka, Aidan, vypravěč, Mariin, Radko, Vitex. ()