Cesta nádeje

Russell Crowe nám naservíroval svůj první počin, kde stál i za kamerou. Na první pohled si vybral téma, které rozhodně nepatří v Austrálii k těm příjemným. Gallipoli, bitva, která stála mnoho životů jak na australské, tak na turecké straně, a která se stala pozadím tohoto filmu. Russell to pojal jako cestu k nalezení osudů svých tří synů. V tomto směru film funguje bezvadně. Část na gallipolském bitevním poli je dokonce precizní. Poté ale nenápadně děj stagnuje. Jakoby pan režisér nevěděl, kterým směrem se dát a některé scény tak působí dost nuceně. Na jednu stranu musím ale uznat, že jako první počin za kamerou to rozhodně není špatný film, a proto mu jednu gallipolskou psí známku najdu a přidám k těm třem senátorovým. 70%. (06.04.2015)

Zatiaľ čo tragédiu druhej svetovej máme vo filmografií zmapovanú, prvá svetová napriek fascinujúcim bodom v krviprelievaní toľko pozornosti nedostáva. Ale teraz sa dostaneme do roku 1915 a bitky pri Gallipoli. Russell Crowe režíruje seba celkom šikovne a neraz sa hrá s mnohými scénami naraz. Tu núka flashback, tam určitú víziu, inokedy skúša prechod z rovnakého miesta do minulosti. Má tu pokojné scény, hnusnú vojnu či akčné prepady, ale aj slnkom zaliate raňajky v istanbulskom hoteli. Pomáha si aj dobrými hercami - Jai Courtney v epizódnej roli skvostný, Olga Kurylenko veľa priestoru nemá, ale jej postava je pamätná a zobrať množstvo neopozeraných tvárí bol dobrý krok. Cesta nádeje mi čiastočne pripomína Unbroken v pomalšom rozprávaní, no kompenzuje ich neopozeranými miestami, posunmi v príbehu a má čosi do seba aj v tom, že za 111 minút ťažšej drámy som sa nepozrel na hodinky ani raz. Čo je malé, ale výrazné plus v celkovom vnímaní tohto typu filmov. Ťaží vás, púta vás, ale drží v pozornosti. (01.06.2019)

Dramatická pohádka Russella Crowea chce být opečovávaným klenotem v kýčovité krabičce. Kýčovitá je, o klenotu ale mluvit nemůžeme. Nápady i emoce chybí, sledujeme průměrný příběh, kterak se otec-farmář-hledač vody ve vyprahlé krajině vydá hledat tři ztracené-mrtvé syny, kteří se účastnili jedné ze stěžejních bitev první světové války o Gallipoli. Vedli ji Britové s Francouzi proti Osmanské říši, úspěch by znamenal možnost napadnout tehdejší hlavní město Istanbul. Otec-Australan se v neznámém prostředí bleskurychle zorientuje, stihne se zakoukat do majitelky jednoho hotelu a získá přátelství, která mu umožní být blíž jeho poslání. Cesta neděje je bohužel ve své příběhové konstrukci předvídatelná prakticky po celou svou stopáž. Nabízí očekávatelné zvraty v očekávatelném pořadí. Výsledek je žánrově nevyrovnaný (narvu romantiku, i když se sem nehodí a hlavně nijak nestrhne – třeba „svíčková“ scéna je do očí bijící), flashbacky rušivé, scénář podle knižní předlohy je výrazně průměrný (jeden ze scénáristů je debutant a její autor, druhý má spíš televizní zkušenosti), herec Crowe už nám nabídl mnohem jistější momenty, režisér Crowe působí asi jako „tak třeba to vyjde.“ Nějaký apel ke smířlivosti mezi různými etniky jsem necítil. Naučené figury i obličeje jsou hezkým krášlením několika momentů, ale hlubších filmových prožitků se lehce otrávený divák ne a ne dočkat. Tentokrát osa obyčejný chlap v neobyčejné době nezabodovala. Těšil jsem se, velká škoda. Ale berme to tak, že jde o režijní debut!! (14.03.2015)

Velice slušný režijní debut, který rozhodně není bez chyb, v konkurenci jiných ale poměrně vyniká. Crowe má cit pro zachycení zvláštní atmosféry, která prostupuje celým filmem a přenese na diváka kouzlo australské farmy a posléze i turecké vesničky. Kamera je vesměs překrásná, a i když někdy zbytečně zvolí kýčovitý záběr, není prvoplánová a dokáže využít atraktivních lokací. Za zmínku stojí i povedená hudba. Příběh je sice vystavěn dost předvídatelně a jeho průběh se dá po chvilce odhadnout, v tomto případě to až zas tolik nevadí, protože Crowe velmi citlivě pracuje s postavami a pečlivě buduje vztahy mezi nimi tak, aby nic nebylo směšné a vše mělo nějaký přirozený vývoj. Potěší i velmi dobře zvládnuté velkolepé válečné sekvence, které nejsou nijak drsné, na druhou stranu ani moc zidealizované. Sám režisér pak snímek táhne v hlavní roli, na níž je vidět, jak moc mu na tomhle projektu záleželo a naplno nechává rozehrát své charisma, přitom je příjemně civilní a podává nejlepší výkon za poslední roky. Ani ostatní nedělají ostudu a drží s ním krok, ačkoli divák pozná jen velmi slušnou Olgu Kurylenko, i oba turečtí herci byli ale vybráni výborně. Jen je malinko škoda nevyrovnaného tempa, které je někdy svěží, jindy ale naopak dost rozvláčné, přetažené délky, v níž jsou některé scény zbytečně natahované a zamrzí také až příliš pohádkový a idylický koncept celého příběhu. Pro The Water Diviner tak platí, že není ničím originální ani výjimečný a nenabízí nic, co bychom neviděli už někde jinde, přesto je to víc než solidní debut, na němž je především vidět, jak moc je tohle téma pro Australany důležité a také to, jak moc ho chtěl Crowe přivést na svět a splnit si tak sen. 70% (16.03.2015)

Tatínek Míša "Russie" Kulička hledá svá medvíďata v Turecku...Potenciál to má na velký doják nebo na historické drama, ale ani jednoho to nedosáhlo úplně. Střihače a kameramana bych zastřelila rovnou - absolutně ničili kontinuitu děje. Navíc to má opravdu funny ending. Škoda, že tam byla tak velká obsáhlost dějových linek, flashbacky působily jako pěst na oko, a turecká Konstantinopol byla spíše francouzská vesnička obydlená přistěhovalci...Russie se má ještě hodně co učit, ale bylo to koukatelné. 70% za snahu...a za Russieho Kuličku :-* (11.03.2015)