Až po uši - Série 1

Za mě je to díky obsazení trochu guilty pleasure, přestože cítím, že to není žádný seriálový skvost, co se týče scénáře. Ale první série mě celkem chytla za srdce a rozhodně má své silné momenty i přes předvídatelné dějové linky. Postavy se hezky prolínají a není to nějak kýčovité i přes telenovelový námět. (22.05.2017)

Extrémně dlouho přehlížený výplod českého HBO, který mi LÉTA ležel v sekci Chci vidět. S těmi braky, které Hřebejk splácal kolem onoho roku 2014, nelze uvěřit, že vedle nich stvořil pravděpodobně nejlepší tuzemský romantický seriál s absolutně vypiplaným obsazením a tak směle vykonstruovanými vztahovými peripetiemi, že ani při jedné nepomyslíte na to, zda nesledujete spíše telenovelu. [viděno na HBO GO] (31.03.2021)

S hodnocením tohohle seriálu mám celkem problém. Na jedné straně herci, kteří umí hrát, dialogy, které nevržou, krásná kamera a výtečné lokace. No a na druhé straně příběhy, které jsou jak z té reklamky. Klišovité, šablonovité a vystavěné jen kvůli tomu, aby zamýšlený závěrečný fórek na konci vyšel ve správném načasování. SPOILER: Třeba už (tuším) v prvním díle, kde má "ošklivka" Polívková v restauraci schůzku na inzerát. Chlap odejde a ona tam sedí, sedí a sedí a opíjí se až do zavíračky. To se jako vážně děje? Kterépak se stalo, aby ji chlap nechal jako magorku sedět samotnou v hospodě? Slyšeli jste někde o něčem podobném jinde než ve vtipu 4. kategorie? Nerozejdou se ti dva spíš hned po první sklínce, protože jeden jako zapomněl doma zavřít vodu? A když už by k tomu teda náhodou došlo , opravdu se bude zakomplexovaná puťka opíjet osaměle v restauraci a čekat, jestli se pán náhodou za hodinku nebo čtyři nevrátí? Pokud o tom paní Duslová a Klestilová ještě nikdy neslyšely, ženy se nejčastěji opíjejí potajmu a flašku mívají zastrčenou někde v prádelníku. A takových příkladů je tam mnohem víc. Naprosto souhlasím s uživatelem "honajz". Ty postavy jsou opravdu jen jako vývěsní plakáty, které byly vytisknuty jen za účelem toho, aby nám ukázaly, že každý chce mít to, co nemůže mít, i kdyby to byla tak nebetyčná blbost, jako že se nepoučitelný holkař Čermák zamiluje do holky, kterou nikdy neviděl a zůstane zamilován, i když zjistí, že je to ta největší ošklivka a smolařka, co kdy viděl. Teď už jen zbývá to okřídlené "...a byli šťastni až do smrti". //////// No a nyní po shlédnutí posledních tří dílů mohu dodat jen jediné: seriál rozhodně líp začíná než končí, končí totiž jako typická druhořadá telenovela. (13.11.2017)

Po všech stránkách nezdařilý, mizerný a hlavně vnitřně nesoudržný seriál, jehož největší slabinou je scénář. Bodově: Příšerně kožené dialogy, kdy si postavy ihned oznamují, že se jim změnil hodnotový žebříček. Nelogičnosti (scéna s Polívkovou ve tmě na lodi). Nenavazující díly, kdy spolu protagonisti najednou nechtějí už chodit, nebo spolu chodí a vykají si. Nesmyslné zápletky jako vyzrazení falešného potratu, a to bez vysvětlení, načrtnutí jakékoli motivace. Podivné time-lapses noční Prahy a příšerné zrychlovačky jak z nepovedené grotesky. A co mají být ta neustálá zavěšování zvonícího telefonu místo vypnutí zvuku, jak kdyby postavy byly po lobotomii? (07.10.2021)

Ty vztahy! Navždy vděčné téma si vzal do rukou Jan Hřebejk a v duchu „s kvalitním scénářem pořád umí“ natočil příjemný seriál, který sympaticky rozehrál v několika liniích. V tom mu naštěstí pomáhají znamenité herecké výkony většiny představitelů. Postupně jsme se velmi dobře zorientovali v typickém mišmaši vztahů, kdy ten miluje toho, jenže ten spí s tím, ač ví, že je zadaný/ženatý. Hrdinové zdaleka neřeší nic zásadního, jen kloužeme hezky po povrchu. Ze začátku je to takový katalogový svět – všichni jsou načechraní, vymódění, mají luxusní kanceláře a bejváky. A jejich trable jsou vesměs citové a nijak zásadní. V druhé polovině série se to ovšem zásadně zlomilo. Dějové linky mezi sebou začaly kouzelně rezonovat, náramně těší sarkastický trojúhelník Geislerová-Havelka-Krobotová, sukničkář Čermák a tajemná celebrita Polívková. A rovněž i poměrně „napínavá“ hra mezi Kolesárovou a Čvančarovou. Jana Švandová utápějící stesk po dávné slávě v alkoholu také slušná. Praha má díky Hřebejkovi (samozřejmě i sobě samotné) svůj nepopiratelný půvab. Kameru posílal do malebných pražských uliček, kavárniček a do okolí Vltavy. Poslední díly jsem opravdu zhltnul s chutí. Co víc si přát? (17.10.2018)