Až po uši - Série 1 (2014) (séria)
Réžia:
Jan HřebejkKamera:
Asen ŠopovHudba:
Vladivojna La ChiaHrajú:
Aňa Geislerová, Jiří Havelka, Jitka Čvančarová, Hynek Čermák, Anna Polívková, Radek Holub, Jana Kolesárová, Jana Švandová, Sebastian Jacques, Nela Bušková, Lenka Krobotová, Karel Smyczek (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Šárka poznává pravou tvář svého otce. Poté, co mu převedla peníze na výstavu fotografií, Eda beze stopy zmizel. Začíná se natáčet reklama s Carmen. Šárka je z matčiných manýr zděšená - Carmen není na place včas, je opilá a uráží všechny členy štábu. Nakonec se natáčení musí přerušit, protože si Carmen vyžádá svou osobní vizážistku Zuzanu. Poté, co Zuzana Carmen skvěle nalíčí, vystřihne Šárčina matka reklamu na první záběr. Všichni jsou ohromeni a spokojeni. Jakub se rozejde s Markétou. Milan a Zuzana se domluví, že budou bydlet každý zvlášť. Milan se pokusí usmířit s Emou. Přijede za ní domů a přemlouvá ji, aby se k němu vrátila. Z domu ho ale vykáže Karel. Všichni se setkávají na jejím pohřbu. Ema konečně pochopí, co k ní Karel cítí. Společně se začínají těšit na miminko. Šárka a Jakub se dají dohromady... (HBO Europe)
(viac)Recenzie (6)
Tak tohle byl absolutní koncert Jany Švandový. Ta dáma umí hrát jak dělo střílet koule. ()
Finále série zůstalo otevřené tak, že tvůrci nejspíše již v onom roce 2014 plánovali, že se za tři roky vrátí. Vykonstruovali ho tak, abych si jej zajisté oblíbil, až příliš mnoho času pro nepříjemnou Janu Švandovou a její nepříjemnou Carmen tu pátou hvězdu ale zkrátka strhlo dolů. ()
Já tedy vím, že Jan Hřebejk tvrdí, že v dobré komedii musí být i nějaká ta tragédie pro kontrast, ale tento seriál nebyl až tak komický a různých kontrastů tam bylo celkem dost, takže mi vraždění alkoholičky přišlo zhola zbytečné. No, na druhou stranu to bylo rychlejší, než cirhóza. ()
Naprosto skvěle natočené rozloučení s Carmen.. Super atmosféra červených koberců a velkých celebrit! ()
Jana Švandová za hvězdu. Oprávněně. Při natáčení reklamy (ačkoliv každý ze štábu zestárl o pět let) i obecně v roli, ve které utápí stesk po dávné slávě v alkoholu a odmítá „točit sračky“. Izraelská předloha prý byla víc melodramatická, jsem rád, že Jan Hřebejk sáhl víc po sarkasmu. Ano, všechno to tak nějak očekávaně skončilo, ale spokojenost rozhodně převládá. Pokud to prvních pár dílů dřelo (a to opravdu dřelo), nyní je všechno jinak. Věcné situace mají náboj i příjemný humor, herci jsou přesní, dialogy šlapou. Co víc si přát? Postavy se za oněch třináct dílů někam posunuly, spokojenost je na místě. ()
Reklama