Láska na kari
The Hundred-Foot Journey
Réžia:
Lasse HallströmScenár:
Steven KnightKamera:
Linus SandgrenHudba:
A.R. RahmanHrajú:
Helen Mirren, Om Puri, Manish Dayal, Charlotte Le Bon, Michel Blanc, Vincent Elbaz, Juhi Chawla, Amit Shah, Farzana Dua Elahe, Clément Sibony, Alban Aumard (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Mladý a príťažlivý Hassan Kadam (Manish Dayal) je kuchár s výnimočným talentom. Keby bol hudobník, nepochybne by mal absolútny sluch, no on už od narodenia vyniká čímsi ešte o čosi výnimočnejším – čímsi, čo možno s trochou nadsázky označiť za absolútnu chuť! Jeho rodina, vedená svojráznym otcom (Om Puri), opustila rodnú Indiu a vydala sa hľadať šťastie do sveta. A zvláštnym riadením osudu skončila v idylickej dedinke Lumière v južnom Francúzsku – podľa hlavy rodiny absolútne ideálnom mieste na otvorenie indickej reštaurácie! To sa ale vôbec nepáči chladnej a rezervovanej Madame Malloryovej (Helen Mirren), šéfke vychytenej reštaurácie Le Saule Pleureur, ktorá sa hrdí michelinskou hviezdou a ktorá je zhodou okolností vzdialená len pár krokov od mimoriadne živého a hlučného novootvoreného rodinného podniku Kadamovcov. Hassan sa tak zrazu ocitne uprostred občas nečakane zábavného, ale i drsného súboja dvoch nezmieriteľných nátur – na jednej strane jeho mnohopočetná rodina a ich bohémsky Maison Mumbai, na strane druhej tak trochu starosvetská Madame Malloryová, ktorá je ich stelesneným opakom. No potom sa stane niečo, s čím nik z rozhádaných kohútov nerátal... Hassanovi sa vďaka jeho veľkej láske k skvelej francúzskej kuchyni i rozkošnej kucháročke Marquerite (Charlotte Le Bon) z Le Saule Pleureur, no predovšetkým vďaka jeho jedinečnému daru neodolateľne skĺbiť to najlepšie z dobrôt oboch kultúr a doslova prevoňať Lumière dosiaľ netušenými arómami, podarí dosiahnuť, že ho Madame Malloryová nielenže prestane ignorovať, ale navyše razom zabudne na ich smiešnu rivalitu, keď rozpozná jeho jedinečný talent a vezme ho pod svoje ochranné krídla! (TV Markíza)
(viac)Recenzie (430)
Bud' to s tými farbami trochu prehnali, alebo je St. Antonia jedno z najkúzelnejších miest na svete, kde i totálny vidlák ( a k tomu ešte Francúz!!) spíkuje! Ošakával som pohodovú oddychovku s príjemným humorom a miesto toho som dostal totálny romantický prefarebný gýč ako Om Puriho kravata a navyše s tak idylickými zábermi, že ani reklama na Vitanu sa nechytá... ()
No ano, je to film, který pohladí po srdíčku a polahodí vašemu oku, když už ne chuťovým buňkám. Francouzská krajina je klišoidně malebná jak z katalogu, samozřejmě se tu jí jen to nejlepší jídlo (protože Francie) a ve středu toho všeho je mladý Ind nadaný kouzelnou mocí vaření. Nedělám si srandu, top vaření je tu pojaté jako jakási nadpřirozená schopnost, ne něco, co se naučíte pílí, talentem a léty praxe (zdravím Gordona Ramseyho). Ale přestanu být sarkastická a uznám, že tahle pohádka o kouzelné moci gastronomie a úspěšném boji s xenofobií francouzských snobů (a vidláků) mě bavila. Samozřejmě je to další Hallström točící knižní bestseller, ale to jsem věděla předem, takže má očekávání nebyla kdovíjaká. Solidní řemeslo, ale to filmové srdce tam prostě není. ()
Film, ktorý podľa môjho názoru mal zostať pri starších postavách, poriadne sa im venovať a tie mladé kľudne ignorovať. Hallstrom je už tiež starší človek a keď to funguje v niektorých momentoch medzi staršími, čiže ľuďmi s predsudkami a značne tvrdohlavými aj čo sa týka tradícií, tak nefunguje psychológia ani romantika u 25 ročných decák. Príklad: spoločný tanec majiteľov reštík prestrihávaný s mladým šéfkuchárom v Paríži a pokusom o zobrazenie jeho emócií. Inak mám problém hneď s úvodom, kde za prvé máme uveriť tomu, že otvoriť si reštiku vo Francúzsku je ľahké ako otvoriť si na Slovensku stánok s fast foodom a za druhé Ind si ju otvára hneď oproti inej, vychytenej reštaurácii. Btw tá je spočiatku extrémne gýčovo naaranžovaná, až sa aj vám, tolerantným občanom, chce hodiť kameňom. Drsná kapitalistická taktika však nie je komentovaná, pretože na rad prichádza otázka medzikultúrnej tolerancie. Osových záberov na cestu s dvoma postrannými budovami reštaurácií je vo film dosť..... ()
Až na Helen Mirren zcela a naprosto tuctový film. Nečekal jsem zázrak, čekal jsem to, co od takového filmu člověk očekává - sem tam humor (spíše méně než více a spíše slabý než dobrý), "šokující" zápletku a nějaké to morální ponaučení. Což jsem dostal. Ale prostě mi to nesedlo... 60% ()
Čokoláda ve francouzském Hotelu Marigold? Proč ne. Pohodovka plná laskomin, a to nejen těch gurmánských, servírovaných slintajícím divákům. Vypilované dialogy, výtečné herecké výkony vybraných chutí, kterým kraluje královna Helen, příjemně pozitivní atmosféra, a to vše okořeněno tradičními hallströmovskými ingrediencemi. Takže kupodivu vůbec nevadí plnotučná pohádkovost, předvídatelnost, nedostatek zvratů či jiných dějových zákrut, dokonce ani fakt, že je to celé Čokoláda přes kopírák, jen místo migrující krásky je tu migrující familie, místo čokoládovny indická restaurace, místo napravení nerudného vdovce napravení nerudné vdovy, a nechybí ani snaživec, který ublíží protože špatně pochopí přání svého šéfa. ()
Toto je jedna francúzsko – indická rozprávka, pri ktorej budete stále hladní. ()
Je to vyprávění malebné, vlídné a vláčné, lákavě vrství barvy i vůně, ale tradiční hodnoty - rodinu, profesní čest, spolehlivost, sbližování kultur - strká neméně tradičními postupy až pod nos. Režisér Lasse Hallström se s látkou mazlí jako se svou slavnou Čokoládou, ale nyní opájí spíš limonádou, hlavně v závěru pozitivním až hrůza. Mírný nadprůměr si Láska na kari vyslouží za herce a za pár žertů typu „zelenina nemá duši“. ()
Příjemné, milé, dobře se na to koukalo, jednu michelinskou hvězdičku si to zaslouží :). ()
Veľmi príjemný film a to je to podstatné! Pri všetkých tých negatívnych veciach, ktoré počúvame chtiac/nechtiac celé dni, je toto tak trochu pohladenie pre dušu....a žalúdok:) ()
Musím dať len dve hviezdičky, pretože mám pocit, že ak by som dala viac, krivdila by som mnohým mojim trojhviezdičkovým filmom. Úplne zlé to rozhodne nebolo, romantiku mám rada, ale táto bola akási prekorenená a napriek tomu bez chuti a iskry. Oddychovka, na ktorú zabudnete skôr, ako stihnete znova vyhladnúť. ()
Přeslazený a úhledný film, na který (s výjimkou úvodní scény žhářského útoku na indickou restauraci) můžete vzít svoji stařičkou babičku bez obav, že by jí cokoliv jakkoliv rozrušilo. Děj si plyne hladce a očekávaně, kamera snímá vše v líbezných záběrech, které jsou často samoúčelné (dlouhý nepřerušovaný záběr opravování restaurace). Ve snímku je i pár nesmyslů, když na rukou a nohou popálený kuchař se ještě ten samý večer vrací do kuchyně a skoro normálně funguje (pěkná vizitka francouzského zdravotnictví, když propustí těžce zraněného pacienta!). Nově otevřená indická restaurace v kopci nad středověkým francouzským městečkem je sice umístěná na malebném místě, ale kdo by se do takové dálky trmácel kvůli exotické kuchyni bez jakýchkoli referencí? Atd. ____ Děj se opravdu snaží ničím nepřekvapit, což se mu povedlo na výbornou. Nepřekvapil vůbec ničím. Je to pohádka. Moderní typ pohádky, kde všechno musí být hezké a dobře dopadnout. Takže je samozřejmě samá faleš a děsný kýč. /10. 9. 14./ ()
Čokoláda 2.0. Nenáročný film hraničící s pohádkou. Helen Mirren je dobrá stejně jako představitel hlavní role, ostatní podávají jakési umělé výkony, které nevytvářejí postavy z masa a krve . Bohužel typicky pro Hallströma je všechno podané v nevzrušivých mezích, takže jsem Lásku na kari (což je trochu paradoxní název pro film, kde je vyprávění o lásce na druhé koleji) moc neprožívala. ()
Tři čtvrtiny filmu jsou nasnímány jako reklama na margarín, trvá to sedm tisíc let a celý je to předvídatelný jak pedofil na pískovišti. Food fetish (narozdíl od foot fetishe) není žánr ani měřítko kvality filmu. A moje čínská polívka se mnou souhlasí. PS: Bylo by super, kdyby Hallström už umřel. ()
On je to asi film spis na 3, ale jak to hezky teče a všichni jsou hodni a tak… proste se na to hezky koukalo. Navíc mám rad Indy. Asi teda o dost radši než Francouze. A to se týká i jídla. Logikou i reálným chováním lidi to brutálně hapruje (kde kurva vzal chudej Ind prachy na nákup baráku ve Francii?), ale vlastně jsem si to uvědomil až ex post. ()
Celý film je jeden velký útok na city, ale na to jsme u Lasseho už zvyklí. Příjemná romantická komedie na sobotní večer s odpudivou Helen Mirren, nacionalistickými Francouzi, kanadskou verzí Winony Ryder v dobách největší slávy a povedenou indickou rodinkou. Honba za michelinskými hvězdičkami může opravdu někdy trvat i třicet let, ale scénař si zasloužil krapet osekat, zvláště poslední půlhodina byla zbytečně zdlouhavá, když jsme stejně všichni věděli, jak to dopadne. ()
Bezpochyby jednoznačně nádherný snímek, kde láska je v jídle v chuti vůni ingredienci, koření, a hlavně v rodině, kdy při každém soustu víte kde je domov, film je doprovázen velmi příjemnou hudbou příjemnými herci, souboj dvou restaurací v životě v jídle, které se nakonec proměnní v jednu velkou rodinu, konec filmů doprovází příjemnou dojemnou chvílí. ()
The Hundred-Foot Journey splňuje vše, co si představuji pod pojmem sluníčkový film. Pohoda hustá, že by se dala krájet, herci do jednoho sympatičtí, křišťálově čistá láska byla přítomna taktéž a z těch mála vypjatějších momentů čiší takový klid, že ani nemáte potřebu držet hlavnímu hrdinovi palce nebo s ním soucítit, protože prostě víte, že všechno dobře dopadne a on se rozhodne správně. To je sice někdy na škodu, ale ne tady. No ale hlavně je tu spousta jídla, které ve mě vzbuzovalo reflexy Pavlovových psů a lednice plná vánočních pochutin mi najednou přišla šedivá a fádní. Jako bonus bych zmínil roli Helen Mirren, ve které tento symbol britského herectví ztvárnil patriotku Francie i francouzské kuchyně. Docela by mě zajímalo, jak se na to Frantíci tvářili. 80% ()
Pokud čekáte komedii, kde se budete řechtat až budete ze židle padat nebo drama, kde bude jeden zvrat za druhým, tak asi nebudete úplně nadšeni. Láska na kari je "pouze" sympatická podívaná s jedinečnou atmosférou. Indičtí herci tomu navíc přidávají jakousi opravdovost a laskavost. Pravda, má to občas strohé dialogy a žádné větší ambice než vyprávět příjemný příběh to nemá. Sice to tedy není nic přelomového, ale je to přesně ten typ filmu s obrovským srdcem, snad bych se i nebál říct "film pro každého" nebo minimálně "film, který nikoho neurazí", což rozhodně není málo... :) ()
Film má větší potenciál, než uměli tvůrci proměnit. Takto mi nezbývá než mu přidělit nálepky: plytkost a kýč. ()
Nečekal jsem nic,ale byl jsem hodně překvapenej...a ten indickej raut k předpremiéře..., slušný:-) ()
Súvisiace novinky
Best Film Fest 2014
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 11. do 17. prosince tohoto roku Best Film Fest, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé… (viac)