Popoluška

„A ELKA NADÁLE SVĚT VIDĚLA NE TAKOVÝ, JAKÝ JE, ALE JAKÝ BY MOHL BÝT…“ /// Čekat nějakou novinku je naivní – a jak tak sleduju, ani to většina nechce. Elce se taťka postará o zábavu, když ji nechá dělat služku naplavený maceše s dceruškama a hodný (u nás by dostala přezdívku „starej vůl“) holčině (i dětem) se o rozptýlení staraj zvířátka (hlavně hlodavci). Jen, když ji nemá kdo donýst vořechy, přisere si to sem víla kmotřička a začne mávat kouzelným klackem a všechno to rozzáří a rozčaruje a všichni kolem (mě) maj ve vočích takovej ten náramnej úžas a údiv a nadšení… A to všechno jim v ksichtě zůstává až dokonce. Přitom je tady mrtvejch jak ve Hře vo trůny. Nikomu ani nepřipadá divný, že se nevobjeví hraběnka z Outlova s dcerou Droběnou. Nejvyšší forma dobra zvítězila. Všude v království bylo najednou tolik laskavosti, až macecha s těma dvěma krůtama musela zdrhnout… A láska … ale co vám budu vypravovat! Hezká pohádka, ale starýho psa novým kouskům… (ne vole, mluvím vo sobě!). P.S.: Je li vám (aspoň) vo 30 míň, klidně si tam 1-2* přidejte. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Neznám. 2.) Vidím svět takovej, jakej chci, a ne takovej, jakej je. 3.) Thx za titule „honzavohralik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.06.2015)

Každý pozná príbeh o Popoluške, a hoci to može znieť podivne, Branaghova verzia má v sebe rozprávkovú hravosť a správnu poetiku. Výpočet pozitív pokračuje ďalej, exteriéry sú prekrásne, zvieracie triky kvalitné ( vďaka za mlčiace zvieratá ) a kostýmy sú ako čerešnička na torte. Pre malých divákov je nápomocný komentár a nám starším nevadí. Príjemný pestrofarebná rozprávka. 4+ (07.08.2015)

Je dost těžké být hezká, když jste nevýrazná blondýnka a z většiny úhlů pohledu vaše zuby vypadají, že doputovat od jednoho k druhému je na náročný celodenní pochod. Peroxid se tak podepsal na Elčině máti i na Popelce samotné. Kameraman odvedl dobrou práci, většinu času je Popelka půvabná a éterická, malé holčičky budou mít nový idol a hezké usínání. Pro dobro jejich okolí si snad do života odnesou i to, že mají být odvážné a laskavé. Popelčin tatínek mi neodbytně připomínal mladého Třísku. Zlá matka (ne, Cate není krásná, je zajímavá, charismatická, fascinující, ale ne krásná) dodává příběhu opravdovost. Její zlo není samoúčelné, krutostí léčí vlastní bolest (a kdyby to nebyla nebetyčná prasárna, řekla bych, že tak to má být). Zlé sestry jsou nevkusačky, tupanky a trapačky, čímž jsou roztomile zábavné. Z nové rodiny malé Popelky jako největší zlo vychází kocour Lucifer, kterému bych s chutí ukopla hlavu, o což se, podle jeho placatého čumáku, už někdo neúspěšně pokusil. Divák nesmí moc hledat logiku v ekonomickém výkladu Popelčiny macechy, ani v tom, že pracovně vytížená Popelka měla čas někde jezdit na koni a nikdo na to neřekl ani popel. Stejně tak nehledejme logiku v tom, že myši, dožívající se věku dvou tří let tady žijí asi tak osmnáct. Pokud bychom mysl zaplavili úvahami už v téhle části děje, nikdy se nedobereme toho, proč víla kmotřička měla potřebu na práci (a že kouzlení je pro ni asi co pro kuchaře krájení cibule) oblékat róbu z kategorie sen šíleného cukráře. Vyčarovat velký kočár v malém skleníku je taky dobrý nápad, skutečnost, že si rozpadlého, přímo explozivně rozptýleného, skleníku nikdo nevšiml, svědčí o mentálních limitech obyvatelek domu. Potrhané růžové šaty zůstaly zachovány až na pár detailů. Kmotřička z nich udělala modré, změnila látku, sukni udělala dlouhou, zvonovitě se rozšiřující přes půl dvora, dekolt na zádech prohloubila až ke kostrči a k tomu přikouzlila pohodlné skleněné botky, Baťa posílá mustr a pokyn do Jablonce, v příštím měsíci se ptejte u svého obuvníka. Osobně trpím utkvělou představou, že noha ve skleněné botě začne smrdět. Snad si holčičky celého světa z těch botek vezmou poznatek o správné šířce a výšce podpatku, aby si pro klamnou eleganci nehuntovaly záda a nohy. Tanec s princem měl podivnou choreografii, nějak to působilo, že choreograf umíral vyčerpáním naučit tančit ansámbl loutkového divadla a výsledek tomu odpovídal. Nikdo ze zúčastněných nevypadal, že by měl pohybový talent. Pak udeřila půlnoc, ještěří kočí předvedl, že má opravdu šikovný ocas a vše spělo neodvratně k očekávanému konci, nad kterým malá holčička, kterou jsem bývala, řekla své spokojené 'jééé'. (02.05.2015)

Omamující a přiznaně kýčovitá Popelka plná jásavých barev a jasného vizuálního zpodobnění dobra a zla. Popelka - téměř vždy v jednobarevných pastelových šatech. Nevlastní sestry v přeplácaném nevkusu. Macecha v dramatických róbách výrazné barevnosti, které působí jako vykřičník. ____ Stokrát slyšený, přesto stále půvabný, příběh o dobru, které se prosadí navzdory všemu protivenství, má několik dobrých důvodů, proč se podívat i na tuhle verzi Popelky. Jedním z nich je roztomilá scéna s kouzlením kmotřičky víly, když z nabídky "co dům a zahrada dá" vyčaruje Popelčin plesový průvod. A potom také macecha Cate Blanchett, která není zlá prostě jen tak z rozmaru, ale ze zlomeného, zklamaného srdce, kvůli nezáměrným, přesto bolestným, urážkám, kterých se jí v novém manželství dostane, když její nový muž dá několikrát najevo, že pro něj jedinou láskou byla první žena. (03.03.2016)

Klika, že aspoň v Disney ještě pořád vědí, jak vypadá pohádka. Pana Branagha jistě potěší, že na jeho Emerické Popelce byl nejhorší český dabing. A to dost suverénně. Druhé místo obsadila historicky nejnemožnější pohádková jména Elka s Kitem a bronzovou placku si z Pepincova kritéria odnáší Popelčino neprořezané tmavé obočí. Všechno jsou to ale hovadiny, které v porovnání s příjemnou atmosférou, ryze pohádkovým zpracováním plným velkolepých hadrů, načančaných slečinek a švarných metrosexuálních princů nakonec snad přidává i plusové body. Teda až na ten dabing. Takhle špatně si nenamlouvám ani já sám sobě, že to tak určitě nemyslela, když mi dá holka košem. (20.04.2015)