Popelka

Nádherná a naivní pohádka s krásnou roztomilou Popelkou, ze které přímo vyzařuje dobrota, romantickým princem a úžasným vypravěčem/ zpěvákem, jehož charisma mě vždycky uchvacovalo a celkově se mi strašně líbil (ach Honzíku)... samozřejmě nechybí brášci holoubci a jejich notoricky známé "jedno zrnko popela"... Podle mě jedna z nejpovedenějších českých pohádek, osobně ji řadím na přední místa svého pohádkového žebříčku... A teď, mlha přede mnou, mlha za mnou... (25.06.2008)

To je první z pohádek, které jsem poprvé viděl až na Vánoce 2014. V dětství jsem k pohádkám měl vztah, koukal jsem na ně jako každý jiný, ale později už mě tolik nezajímaly. Tady si doplňuji vzdělání a musím říct, že i tahle starší, černobílá verze je kouzelná a Eva Hrušková se do role dokonale hodila. (25.12.2014)

Černobílá verze této klasické pohádky naštěstí nepříliš často se vracející na naše televizní (vánoční) obrazovky. Konkrétně mám problém především s hlavní postavou, která před přeměnou i po přeměně v krásku vypadá stále stejně šedě a navíc skutečně strašně (rozuměj infantilně) zpívá, stejně jako se zoufale zamilovaným princem, jehož hraje zoufale necharismatický Jiří Štědroň. Všechno ostatní už by vlastně bylo docela v pořádku... (28.10.2009)

Jen kolovrátku zpívej, slyším Třísku kdykoli, jakmile si na pohádku vzpomenu. Ty 4* jsou pro něj a být tam jiný princ, bylo by jich 5. Přeslazený Štědroň mi fakt nesedí. Zato Medřická, to je herecký rejstřík. Její macecha je fakt hnusná, jedovatá, dryáčnická. Klobouk dolů. Hrušková je maličká a milá, i když té naivity je tam někdy moc. Ale Tříska, toho mohu fakt skoro vždycky. On je jedním z mála herců, kteří mne dokážou vtáhnout i ve filmu, nejen na divadle (a že jsem s ním po revoluci viděla skoro vše, co v Česku nastudoval). Dojímají mne i holoubci a jejich „Jedno zrnko popela, jedno zrnko máku“ a zrníčka, která nepřibývají na hromádkách, ale mizí v jejich volátkách. Tuhle Popelku řadím mnohem výš než Tři oříšky, ty spíš skoro nesnáším. A přemýšlím, jestli by té mé oblíbené Popelce slušela barva a nebo jestli je i tou černobílou vlastně taková Popelka. (27.05.2008)

Tato pohádka se asi neubrání srovnání s Třemi oříšky pro Popelku, ale je třeba mít na paměti, že Vorlíčkův opus magnum je takřka velkofilm, zatímco tato Popelka je klasická studiovka made in Vlasta Janečková. Přesto se i ve skromných podmínkách podařilo vytvořit podívanou, která ty studiové kulisy, ze kterých vzešla, dokázala překonat, a to navzdory topornému princovi, jemuž se vlil nějaký život do žil až ve chvíli, kdy začal zpívat. Samotná Popelka v podání Evy Hruškové byla výborná, pochvalu si zaslouží i písně. Když řeknu, že je má na svědomí Angelo Michajlov, stejně jako u Zlatovlásky, tak asi není třeba dalších chvalozpěvů. (23.12.2021)