Cudzí obed

Je tolik málo snímků, které pohladí, že jsem vždycky moc ráda, když se k něčemu takovému dostanu, a to vlastně vždycky úplně náhodou. Po celou dobu trvání stopáže jsem se snažila rozklíčovat systém rozvážky a to by v tom byl čert, aby neexistovaly návody. Ale světe div se, jsou prostě věci, které se nedají vysvětlit. Snímek je v podstatě o náhodě, která ovšem hraje hlavní roli. To dává postavám jisté kouzlo, na které se dobře kouká. Dalším plusem je vlastně fakt, že není postava, která by vás obtěžovala nebo vám lezla na nervy, nikdo nehází nikomu klacky pod nohy, každý jen přemýšlí nad tím, jak by mohl být jeho život lepší a že někdy stačí málo. A tahle myšlenka má tak pozitivní dopad na vaše smýšlení, že odejdete z kina s dobrým pocitem. Třikrát sláva a nešetřete nás do dalších let. (12.02.2014)

Ani vědci z Harvardu zatím (naštěstí) nedokáží vypočítat všechny cesty, kterými se život ubírá. Konečně bez prosluněných tanců a trapných písní. Konečně s civilním citem o tom, jak i v přelidněné zemi dokáže člověka potrápit samota. Tichá a přitom tak laskavá a upřímná romantika. Příběh, jehož vývoj si užívate tak, jako když postupně otevíráte jednotlivé "kastrůlky" a čekáte, jakou dobrotu v tom dalším naleznete. A navíc je jen na vás, zda si dáte sladký, nebo kyselý zákusek. Já volím ten sladký, jelikož si to tahle "cizí" restaurace zaslouží... (07.02.2014)

Zkratkovitý popis "indický film pro evropany" od většiny komentujících sedí. Prostředí je vykresleno dobře i bez tradiční indické hudby a tanečků, což je tentokrát plus. Další plusem je pomalé plynutí příběhu a způsob komunikace (dopisy v ešusu) dvou hlavních hrdinů. To samo o sobě mě dokázalo zklidnit a příjemně naladit. Výborný je i otevřený konec, snímek vlastně nechá celé rozuzlení na divákovi a to je osvěžující přístup. Díky tomu všemu to není klasická sladká indická limonáda, ale film za čtyři hvězdy. (13.03.2019)

SPOLIERY. Veľmi "ľudské", to je slovo, ktoré sa najčastejšie skloňuje v súvislosti s týmto filmom (akoby vojny a genocida neboli...) - a veľmi trefne. Uprostred všetkého toho (ľudského) chaosu, hluku a tlačenice, rutiny, obyčajnosti a presakujúceho patriarchalizmu a kastovníctva nutné k prežitiu. Najľudskejší je ale LUNCHBOX v tom, že sa nedostaví žiadny happy-end. Taký je život. Ľudský. V tom pekle normality len chytáme strieborné úlomky zázrakov. A keď sa raz za čas v kolobehu dní objavia (alebo keď sme občas v nastavení vnímať ich), väčšinou ich prepasieme. Zato ani nemôžem dať plné hodnotenie. Lebo fantázia je vždy lepšia. Tam čas nemusí plynúť tak neúprosne, romantika tam nestráca svoje čaro pod náporom každodennosti a v dôležitých chvíľach tam nezaváhame. Ale taký je život. A ja som si v ňom málokedy ten posratý happyend tak strašne prial! (15.09.2016)

Tak jako mnoho bollywoodských i mimobollywoodských snímků poslední doby zkoumá Cizí oběd životy lidí z městských středních vrstev a pracuje s realisticky vykresleným prostředím. Účast západních koproducentů a ambice prorazit na globální festivalovou scénu naštěstí tvůrce nedovedly k pokusům ukazovat Bombaj prostřednictvím cestopisných stereotypů, takže se film vyznačuje vcelku civilní, realistickou estetikou. Ta je podpořena poklidným, pomalu plynoucím vyprávěním směřujícím pozornost na každodenní drobné rituály, které postavy vykonávají – ať už jde o pravidelné cesty přeplněnými městskými vlaky, přípravu oběda či prozkoumávání jednotlivých kastrůlků jídlonosiče o polední přestávce. Scénář se vyhýbá výrazným dějovým zvratům a omezuje i množství dialogů, film tak zůstává soustředěn na vnitřní pocity Ily a Sajaana, jejichž změny jsou z velké části demonstrovány právě na způsobu, jakým oba interagují s okolím.' ___________ Více v recenzi. (26.02.2014)