Cudzí obed

Už úvodná scéna a teda prvý pohľad na film vám sľubuje, že to nie je len ďalší tradičný bollywoodsky film, ktorých telenovelové spracovanie nie vždy každému sadne. V časoch, keď okamžité zasielanie správ, e-mailov a rôzne sociálne médiá uľahčili a zjednodušili komunikáciu, sa režisér Ritesh Batra spolieha na písané poznámky zastrčené v obedových krabičkách, aby priniesol prostredníctvom tohto filmu očarujúci a staromódny milostný príbeh. Osviežujúco vyzrelý a podnikavý námet je na svetovej úrovni. Krása celého filmu spočíva v jeho jemnosti, či už to je príbeh, herci, postavy ich mimika (keď sa ich pery chvejú od vzrušenia, dlhé a hlboké hľadanie očí, polovičné úsmevy plné pochybností - keď Ila si prvýkrát myslí, že jej manžel má mimomanželský vzťah). Veľmi zriedka narazíte na film, ktorý si ide svoje pohodlným tempom, nepokúša sa ani zbytočne naháňať, ani stagnovať. Krásu tohto filmu možno pochopia a ocenia špeciálne tí, ktorí sú šťastní alebo spokojní bez toho, aby hľadali niečo extra vo svojom každodennom živote a tešia sa z maličkostí. Neproklamuje mimoriadne úspechy jednotlivcov, či osudové rozhodnutia. To čo nám prináša je prívetivý príbeh o veľmi jednoduchom ľudskom správaní, pokiaľ ide o zamilovanie a lásku. Koniec vás môže alebo nemusí sklamať. Je to veľmi subjektívne, najmä z pohľadu, či sa naň pozeráte ako optimista alebo pesimista. 85%. (01.09.2018)

Jak slyším o evropské koprodukci s indickou kinematografií, cítím ve vzduchu odér Bollywoodu, kdy za evropské peníze vznikne další rozjuchaná hloupůstka v exotických kulisách. Naštěstí má tenhle kousek mnohem víc společného s francouzskou a německou festivalovou tvorbou než s produkcí indické továrny na sny. Na to, že v případě Riteshe Batry jde o jeho hraný debut, říkám kloubouk dolů. Tenhle druh posmutnělé romantiky mě oslovil, jakkoliv střízlivý závěr snímku asi nebude stravitelný pro každého. Tady se od bezstarostného optimismu režisér nešetrně vrátil do reálného světa, kde zkrátka některá poznání a rozhodnutí bolí. Odhaduju, že snímek má šanci oslovit spíš diváky ve věku filmových hrdinů, kteří už ví, jak to v životě chodí. Celkový dojem: 90 %. Mimochodem, na půvabnou Nimrat Kaur se opravdu moc hezky dívá. (14.03.2016)

Ani vědci z Harvardu zatím (naštěstí) nedokáží vypočítat všechny cesty, kterými se život ubírá. Konečně bez prosluněných tanců a trapných písní. Konečně s civilním citem o tom, jak i v přelidněné zemi dokáže člověka potrápit samota. Tichá a přitom tak laskavá a upřímná romantika. Příběh, jehož vývoj si užívate tak, jako když postupně otevíráte jednotlivé "kastrůlky" a čekáte, jakou dobrotu v tom dalším naleznete. A navíc je jen na vás, zda si dáte sladký, nebo kyselý zákusek. Já volím ten sladký, jelikož si to tahle "cizí" restaurace zaslouží... (07.02.2014)

Na mě to působí falešně, jakoby to bylo jen sestaveno podle klasických žánrových klišé a pak začleněno do exotického indického systému doručování obědů, čímž to má úspěch na světových festivalech jistý. Mělo to sice kouzelné momenty, ale zase jich nebylo tolik, aby to vystačilo na hodinu a tři čtvrtě. Feel good movie po indicku, proč ne? Jen bych si ho dal trochu kořenější. (30.12.2015)

V Bombaji již nějaký ten pátek funguje neuvěřitelný systém doručování obědů do práce (ať už od manželek nebo restaurací) a tento systém je až neuvěřitelně účinný a podle vědců z Harvardu dojde pouze jeden z milionu obědů na špatnou adresu. Toto ovšem zažívají hrdinové filmu Cizí oběd. Stárnoucí úředník a mladá manželka, která není spokojená ve svém manželství. Opravdu krásná a zajímavá romantika, kterou ozvláštňuje především námět a samozřejmě specifika oblasti. Cizí oběd rozhodně bavil. Mohu jedině doporučit. (03.12.2015)