Zrodenie národa

Nie. Jednoducho nie. Zrodenie národa si v živote celé nepozriem, stačilo mi pár ukážok, ktoré dali dokopy asi pol hodiny. Griffith je zručný režisér uplatňuje mnoho novátorských postupov, za to ho uznávam. Veľmi sa teším, kedy si pozriem jeho Intoleranciu. Ale tento inak významný film ma odpudzuje. A to mám kontroverziu rád (možno až príliš). Lenže film, v ktorom ku-klux-klan zachraňuje Ameriku pred barbarskými černochmi a žehná im k tomu Ježiš Kristus? Okrem toho pri nemom filme takmer neúnosná stopáž a ohyzdne teatrálny herci. Ďakujem, neprosím. (15.11.2013)

Takový.... zvláštní film. Možná nejstarší dokumentární celovečerák. O čem je? "Svár započal, když byli přivezeni první Afričani. Omluvte prosím zobrazení krutosti války, kterou to vyvolalo. Hrdina Lincoln (naprostá adorace Jižany, zajímavé) tmelil národ zpět dohromady laskavostí k poraženým odpadlíkům. Proto byl zavražděn, aby mohl být Bílý Jih úmyslně uvržen pod knutu černého sajrajtu. Negři se posmívají bílým, a v nestoudné chlípnosti nabízejí sňatky běloškám. Ty raději volí smrt. Šlechetní rytíři Neviditelné říše (rozuměj Ku Klux Klan) napravují situaci spravedlivými soudy. I zaprodanci dříve věřící v rovnoprávnost negrů a mulatů nakonec prozřou. Národ kdysi rozdělený na Sever a Jih se spojí v obraně svého árijství. Již navždy jednotní a svobodní (toto heslo vždy podtrženo).".... No a to všechno byly doslovné citace. Na závěr úchvatná choreografie několika útoků cca 300 jezdců v kápích na koních za zvuků 2x opakované Jízdy Valkýr. Ano, závěrečných cca 40 minut je docela elektrizujících. Nicméně na prvních 2 a půl hodinách jsou trochu vidět plenky, které ještě kinematografie tu a tam nosila, a neexistence scénáře (no a bohužel tehdy bylo prestiží, aby měl film co nejvíc kotoučů -- ta stopáž je fakt drsná). (13.12.2011)

Rytmus filmu je silnejší ako príbeh samotný, ale charakter, najmä druhej polovice, naň nedovoľuje zabudnúť. Prečo ? Otvorená propagácia Ku-klux-klanu, ako záchrancu černochmi gniaveného juhu USA a ukázanie negrov (tak sú nazývaní v titulkoch), ako násilných, pudovo jednajúcich poloopíc, nenechá dnes, v čase vynútenej rasovej korektnosti, chladným asi nikoho. Viem pochopiť, že syn plukovníka Konfederácie asi nemohol konať a zmýšľať inak, pravda je však možno kdesi inde: niektoré zo scén naozaj prihrávajú teóriám, že Griffith celý ten prehnaný rasizmus myslel ako jeho výsmech. Vyvážené tempo podporuje prirodzené striedanie obrazu aj strihu v sprievode priliehavej hudby. Statické detaily tváre sú vzápätí zamenené za dynamické polocelky, či monumentálne výjavy bojov, ktoré akoby vystúpili z obrazov krajinárskych majstrov, individuálne osudy prechádzajú do zobrazení histórie národa bez akýchkoľvek násilných prepojení a naopak. Jedna z najzaujímavejších scén je priebeh atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna v divadle. Forma celého opusu, prevratného diela kinematografie, zrodiaceho veľké príbehy bola vyprecizovaná vo vyše 600 krátkych filmoch (akýchsi cvičebných etudách), ktoré Griffith dovtedy nakrútil. Dospel tak k svojbytnému filmovému výrazu práce s kamerou, obrazom, strihom i hercami. Trojhodinový monument si zaslúži byť videným i dnes, a to napriek spomenutej kontroverznosti. (09.05.2006)

„Zrodenie národa” sa skladá z dvoch častí: občianska vojna Juhu proti Severu + atentát na Lincolna a "OBNOVA" , t. j. vzostup rasistickej organizácie - Ku Klux Klan, označovaní aj ako: „BIELI RYTIERI” , pretože NEGRI, (takto sú často vykresľovaní vo filme, bez cenzúry), začali akosi príliš vystrkovať rožky, že zároveň režisér a scenárista David Wark Griffith ich chorobne uctieva, až to normálne hraničí s cielenou propagandou, ktorá oslavuje bielu, árijskú rasu nad menejcennou, čiernou, dovezenou z afrického kontinentu. V záverečných sekvenciách, vo veľkom útočiacich členov KKK, odetých v bielych plášťoch, s bielymi kapucňami na kotrbách, a so zapálenými krížmi v paprčách, si «xenofóbny» D.W.Griffith, každú chvíľu vypomáha hudobným audiom, čiže operou od Richarda Wagnera s názvom: „Jazda valkýr” , čím len podkopáva bezvýznamný-význam černochov, ako takých. Zatiaľ, čo som sa mohol s prvou polovicou filmu vskutku stotožniť, s tou druhou, som už mal značný problém ju vôbec prekúsnuť, lebo z každej strany sa na mňa valila lavínová nenávisť. Jednak je revolučne a nadčasovo - nakrútené, ale zase obsahuje extrémnu kontroverziu, z ktorej mi vlasy dupkom stáli, že aj taký »legendárny« Žid Süss, je oproti tomuto Nemému, (ale to vonkoncom neprekáža porozumieť hlavnému posolstvu) snímku z roku 1915, iba obyčajnou, mierumilovnou prechádzkou ružovým sadom ! Beloši sú nalíčení (na)čierno, Afroameričania sú tzv. pokusní králici, ktorí ani netušia, čo sa s nimi vlastne zamýšľa ? 2/2 filmu je z môjho úsudku strašne háklivá, režisér to väčšinou preháňal so zábermi, že to súčasne beriem i na škodu, ako sa nedokázal (u)držať na uzde, bol ako pes odtrhnutý z reťaze, akoby to nemal v hlave usporiadané, zrejme servíroval publiku to, čo už dlhšie túžilo vidieť na vlastné okále ! Najlepšou vo filme bola jednoznačne reálne jestvujúca postava "JOHN WILKES BOOTH" , ktorého stelesnil budúci, významný režisér Raoul Walsh. Najväčšou hviezdou pre zmenu bola Lilian Gish, ale ani na ňu nemám dobrého slova ! Tento viac, než tri hodiny trvajúci, nemý kolos, síce odporúčam, no po jeho celom vstrebaní, sa budete citíť možno dosť mizerne, a tak 1/2 sa javí, ako vôbec najideálnejšia alternatíva na pozeranie, pričom je asi potrebné ho vidieť v celku, kedy už divák výsostne trpí... (12.05.2020)

Zrození národa. No jo, ale jakého? Griffith si mohl z odmítavých reakcí černošské komunity hlavu nechápavostí udrbat, jakoby v tom filmu nebylo tyvole doslova napsaný, že je potřeba bojovat za zachování Spojených států v árijské tradici bílé nadřazenosti. Žádný schovávačky. Při groteskním vykreslování černošské komunity co s kradenými slepicemi hrabe na bílé panny jsem se smál nahlas, abych tak nemusel přemýšlet nad tím, nakolik se podobné stereotypizační zkratky používají ve veřejném prostoru dodnes. Není třeba kolem toho chodit - ten film je ZLO. Zákonné. Že to v něm Lillian Gish až do své smrti údajně neviděla, dávám za vinu tomu, že má od sebe oči stejně daleko, jako normální lidé bradavky. Pokud máte ideový úhel při sledování filmů, nedáte to a netřeba se za to stydět. Mě zajímá forma a exekuce a tady jsem místy zapomínal zavřít kušnu. Vezmeme-li v potaz technické limity roku 1915, lze říct, že v něčem jsou davové sekvence v tomto filmu skutečně nepřekonané. Griffith předepisuje i tomu nejzapomenutějšímu statistovi nějaké rozmáchlé gesto, takže záběry, ve kterých vidíme stovky reálných lidí působí správně chaoticky a lze z toho vyloženě vytípávat reminiscence na dobové válečné výjevy, o což mu koneckonců šlo. Jakkoli přiznávám, že 190 minut němého filmu je porod šesterčat. ____ Ale baví mě, že zatímco se tady místní debílci můžou ubrečet nad černošskými Kleopatrami na Netflixu nebo kde, že politická korektnost, vymývání mozků a kdesi cosi, tak místo toho, aby čuměli doma na televizi, mohli klidně vyrazit do artového kina, kde brnkala živá hudba k záběrům, kde bílý herci s blackfacema vyhrožujou bílým hercům bez blackfaců, vytahujou u toho dopředu bradu a hulvátsky žerou meloun. Lol. (12.05.2023)