Everest

Dobrodrůžo s krásnou přírodou. Ani jsem nevěděl, že to bylo podle skutečné události, ale to na zážitku nic nemění. Na horolezecký film to má velmi slušné obsazení. Malinko mi vadilo, že jsem se úplně neorientoval v postavách, protože všichni měli sluneční brejle, gigakapuce a omrzlý držky. Dále by mě docela zajímalo, zde došlo k organizačnímu selhání (zdržení kvůli lanům, nenalezené kyslíkové bomby) nebo jestli to byla prostě jen smůla. Každopádně mě to bavilo celou dobu a trochu lituji, že jsem to neviděl v kině. (12.02.2016)

Vizuálně husté, dějově věrohodoné, herecky dobře sehrané. Že to nebude idylka, to se dalo čekat od chvíle, kdy na everestovské obloze vysvitlo sluníčko a počasí vypadalo spíše jako u moře v Karibiku. Jake Gyllenhaal při krocení této hory ale dostal trochu méně hereckého vzduchu k dýchání, než jsem čekal, hlavní role si ukousli zejména Jason Clarke a Josh Brolin (což jsou btw. skoro vrstevníci, ale ve filmu vypadali od sebe věkově tak 10 let vzdáleně...). (02.11.2019)

Nejde o adaptaci i u nás dobře známé Krakauerovy předlohy "o té události", což mnohé nemile překvapí. A ještě více zaskočí, že to s ohledem na tvůrce i obsazení postrádá jakékoli výraznější ambice. Z výpravy se pod kůži jakž takž dostaneme pouze triu "Hall - Texasan - pošťák". Zvlášť to zamrzí s ohledem na to, že nepoměrně zajímavější trio "Krakauer - Yasuko - Fischer" je zde vyloženě do počtu (o ostatních "účastnících zájezdu" ani nemluvě) a více z povinnosti "protože tam tenkrát také byli" spíše než že by ve filmu hráli nějakou výraznější roli. To samé platí o Šerpech. Zrovna tak se zcela ignorují kontroverzní témata kolem podílu viny Halla a jeho firmy "dostaneme na vrchol i lidi, co na to nemají, hrubě jsme zanedbali přípravu a na vrcholu samotném jsme udělali sérii nepochopitelných rozhodnutí" a zcela se to vyhýbá jakýmkoli temným podtónům "čeho je člověk schopen, když jde do tuhého". A o osudu třech Indů, které stihla táž bouře není ani zmínka. Tolik tedy k povzdechnutí nad tím, čím Everest není a o čem není. Podstatnější však je, čím ve výsledku je... A je sakra zdařilým chlapáckým dobrodružným snímkem s hollywoodsky lidsky hřejivými emocemi o nezdolnosti ducha a se srdceryvnými telefonáty těhotné manželce. Jakmile na toto přistoupíte a pochopíte, že tady nehrají hlavní role herci, ale působivá kamera (mimochodem po letech opět 3D, které není pouhou atrakcí za účelem navýšení ceny lístku, ale nedílnou součástí zážitku; speciálně pak v Imaxu), která se nebojí opájet krásami Himalájí, tak si to snad ani nelze náležitě neužít. Ano, je to překvapivě chladné krom atmosféry i v emocích a družící první polovina je lepší té druhé během tragédie, ale ono to zase až tak moc nevadí, protože je to i tak nemálo působivé a velmi intenzivní čili nesporně jde spolu s německým Nordwandem o nejlepší nedokumentární horolezecký snímek posledních několika let. (18.09.2015)

Čekal jsem emocemi nadoraz našláplé drama a dostal jen pár pěkných záběrů Everestu a po něm se prdelící, kvalitní, leč nevyužité herce. Prvni dvě třetiny se nic neděje a když se v poslední třetině konečně začne umírat a zachraňovat, film to už nevytrhne. Navíc mi bylo za těžko sympatizovat s lidmi, kteří se do toho průseru dostali jen díky své ochotě nesmyslně riskovat vlastní život. (05.10.2015)

Nerozhodnost tvůrců, kdo z cca šesti výraznějších postav bude hlavním hrdinou, zřejmě částečně vyplývá z toho, že ve snaze o komplexní pohled na tragédii vycházeli ze vzpomínek všech přeživších a jejich blízkých, namísto toho, aby spoléhali na jeden zdroj (nabízela by se Krakauerova kniha, která ovšem již byla zfilmována jako televizní film Into Thin Air: Death on Everest). Na důkladnější prokreslení postav nezbývá čas a prostor. Jde jen o několik typů, zpravidla tím zajímavějších, čím charismatičtější herec je hraje (suverénní Texasan, lehkovážný americký horský vůdce, zodpovědný novozélandský horský vůdce, skromný pošťák, který si chce splnit svůj sen, milující a pečující ženy…). Přes skicovité načrtnutí postav je důležitá první hodina filmu, kdy jsou nám představovány kromě hrozících nebezpečí vztahy mezi hrdiny, jejich ambice a motivace. Lépe si tak zapamatujeme jejich jména a později i navzdory vrstvě zmrzlého sněhu a tmavým brýlím na tváři rozpoznáme, kdo zrovna křičí na koho. Zároveň jsou srozumitelnější fatální rozhodnutí, která některé z postav učiní (pouto mezi Robem a Dougem) a lépe se orientujeme také v jednotlivých úsecích cesty na vrchol, jež jsou nám s předstihem představeny. Zatímco rozprostřením pozornosti mezi množství postav Everest naplňuje schéma katastrofického filmu, samotné neštěstí zde neslouží k potrestání hříchů, jichž by se nemravné postavy dopustily. Atypicky, zřejmě v úctě k obětem, jde o drama o partě dobrých lidí, kteří se snaží pomoct jiným dobrým lidem (podobný příběh zřejmě brzy nabídne Marťan). Nepřítel, který by mohl být poražen, zde není, stejně tak postava, která by měla na základě prožitého prozřít a prodělat proměnu (kdyby byl vůči své ženě o něco lhostejnější, mohl by tento vývojový vzorec naplnit Beck). Rozhodující je vůle přežít. Na myšlence „musíme si pomáhat“ je něco podobně sympaticky starosvětského jako na striktně lineárním vyprávění bez flashbacku a s jedinou (nepatřičnou) snovou sekvencí. Všechny zprostředkované informace, navenek zbytečné, Kormákur zužitkovává ve druhé, nesmírně intenzivní polovině filmu s úžasným spádem (místy doslova) a jen několika málo sentimentálními momenty (podle nichž je ale strukturováno vyprávění – viz linie s nenarozeným dítětem –, takže nejsou nadbytečné). Neslouží mu přitom k tomu, aby protagonisty konfrontoval s otázkou, která v průběhu filmu zřejmě napadne každého diváka, jenž se horolezectví nevěnuje – proč to dělají? Pravidla hry ostatně od druhé poloviny nestanovují lidé, ale příroda. Cílem je v duchu kinematografie atrakcí (nikoli intelektuálních) okamžitý viscerální prožitek. S odstupem času si uvědomuji, že to není mnoho. Bezprostředně po projekci (IMAX 3D), s doznívajícím pocitem, že jsem právě sestoupil z vrcholku nejvyšší hory světa, mi ovšem přišlo, že nemohu chtít víc. 75% (21.09.2015)