Ghost in the Shell

Ghost in the Shell realizoval režisér Mamoru Ošii dle komiksu Masamuneho Širóa a komiksové předlohy se pokusil držet velmi věrně. Vznikl dost možná jeden z nejznámějších cyberpunkových filmů a legendární animovaný film, kdy byla při tvorbě využita kombinace celuloidové a CGI animace. Ghost in the Shell ovšem není jen velmi hezky vypadající animovaný film, má totiž spousty silných vrstev.   Klíčové je v zápletce Ghost in the Shell hledání vlastní identity. V rámci cyberpunkového žánru by šlo vlastně Ghost in the Shell přirovnat k takovému Blade Runnerovi, i zde se totiž nachází spousty filozofických myšlenek a jedná se v podstatě o depresivní podívanou, kde se řeší, zda může mít stroj duši, což ovšem rozhodně neznamená, že by film neměl (skvělé) akční scény. Ghost in the Shell je už samotným vizuálem vtahující záležitostí, víceméně jedinečná animace je poté klíčem ke spoustě skvělých nápadů.   Prostředí Japonska budoucnosti je skutečně půvabné, celé to působí neskutečně živelně. Za 80 minut se toho v Ghost in the Shell stane opravdu hodně a člověk nikdy nemá pocit, že by bylo potřeba nutně zvolnit. Postavy navíc mají duši, krom ústřední Motoko se dají pořádně popsat i ostatní stěžejní postavy.   Ghost in the Shell diváka vyloženě nezdržuje nějakou expozicí, i proto diváka na ten budoucí svět vlastně nic pořádně nepřipraví a o to více může slintat očima. Úplně jednoduché to není s příběhem, kde je potřeba nad vším pořádně přemýšlet a snaha o jistou formu vysvětlení na konci tak úplně nefunguje. Po skvělém startu může vlastně v závěru Ghost in the Shell tak trochu zklamat, protože vším naznačuje, že směřuje velmi vysoko. Závěr je ovšem jen velmi uspokojující.   Za zmínku též rozhodně stojí fenomenální hudba Kendžiho Kawaie, která využívá vokály a k tomu filmu jednoduše skvěle sedí. Tohle komplexní anime možná vizuálem zaujme každého, pro každého ovšem vyloženě nebude. Právě i proto, že bez neustálého přemýšlení do sebe nejspíš narativ filmu skutečně zapadnout nemůže. Druhá půlka skutečně odhalí o čem vlastně celé to Ghost in the Shell je (nejspíš) a ve všech těch dialozích se musí divák jednoduše orientovat. To ovšem pochopitelně vysoké kvality Ghost in the Shell neshazuje.   Ghost in the Shell inspiroval (tehdy) bratry Wachowské u Matrixu nebo Jamese Camerona u Avatara. Jde o důležitý film, který přepsal (nejen) žánr anime filmů a cyberpunku v podstatě vlil novou krev do žil. Tahle komplexní záležitost má spousty pozitivních aspektů, ta ryzí pecka ovšem dorazila až v roce 2004..... Ghost in the Shell 2: Innocence! (01.09.2021)

„And where does the newborn go from here? The net is vast and infinite.” –– Ukázkový prototyp filmu, na které zkrátka jedno zhlédnutí nestačí. S každým dalším zhlédnutím v tom vidím něco víc, stále víc si zamilovávám postavy majorky Kusanagi a Batóa, stále víc se mi ten film dostává hlouběji pod kůži a stále více se mi líbí podmanivá hudba Kendžiho Kawaie. Pro fanoušky Matrixu, kteří hledají podobné a taktéž vyvedené dílko, je to výborná volba, pro otaku a všeobecně milovníky východní kinematografie povinnost. Totálně sugoi! (01.11.2011)

takže.... zase.... znova... po kolikátý už... Vizuálně úžasný! Atmosféra fantastická. Místy až geniální (např. úvodní titulky včetně hudby). Animace dokonalá. BOHUŽEL velice složité na pochopení. Chvílemi sem se skutečně ztrácel, ani telepatie, či co to bylo, nepomáhala v orientaci... ale já těch 5 i tak dám.. P.S. Na podruhé naprsto dokonalé nadšení a 5 hvězd zcela zasloužených a bez debat. Spolu s Innocence skutečný vrchol (nejen) animované filmové tvorby (15.01.2006)

Dle mého názoru má v sobě každý milovník filmů něco, díky čemuž mu činí potěšení sledovat japonské masterpiece animáky podobné tomuto. Ty filmy mají nápad (většinou ty nejlepší náměty z celosvětové kinematografie, které se rovnají příběhům těch nejkvalitnějších sci-fi románů), jsou děsně k nakousnutí, a hrdinové jimi prochází stylem zběsilých akčních honiček, soubojů, ale i dramaticky dojemných scének. Ghost in the Shell pak není jiný. V příběhu, který - povídá se - do značné míry inspiroval tvůrce Matrixu jsem byl svědkem našlapané akce která měla grády, i smysluplných konverzaček mezi dvěma či více postavami. Ze začátku mi možná trochu trvalo, než jsem se do příběhu vžil (osobně doporučuji přečíst si k filmu před jeho shlédnutím anotaci), ale menší zmatek v hlavě po pár minutách vystřídalo napětí první akce, po které následovalo procitnutí a plné zasvěcení do děje. Na co nesmím zapomenout, je zmínka o nenucené nahotě ve filmu. Ta do celého universa GitS perfektě zapadá, je někdy až poetická, a já navíc dostal potěšující bonus v podobě s precizností nakreslených slečen v rouše Evině s božskými křivkami těla. Nejen proto tento snímek dlouho zůstane jedním z nejkrásnějších sci-fi, co jsem kdy viděl... (26.08.2009)

Vizuálně naprosto úchvatný kousek, což Japoncům v podobně laděných filmech, vysloveně jde. Komplikovanější je to s příběhem, který rozhodně není z řady těch jednodušších. A formou vyprávění tomu také vůbec nepomáhá. Měl jsem problém se orientovat na příběh o kyborzích, když jsem zíral na to neuvěřitelné precizno v animaci. A nepomohla tomu ani skutečnost, že po první méně kecací půlce se rozjela druhá půlka, která to všechno začala tak nějak vysvětlovat. Člověk pak očekává nějakej peckoidní, kulervoucí závěr a on je vlastně poměrně tichej a k zamyšlení. Tak hodně, že jsem při nádherné meditativní hudbě v titulcích (která ostatně běžela i v celém filmu) jen němě zíral a přemýšlel, co to všechno vlastně mělo znamenat. (07.04.2016)