E.A.Poe: Archa bláznov

Po pravdě řečeno jsem po skončení projekce nevěděla, jestli se mně Eliza Graves líbila a nebo ne. Po herecké stránce nemám žádné připomínky, protože Ben hrál ne(psychiatra) výborně, Kate také nelze nic vyčíst. Ale já nevím, buď mně vadilo zpracování a nebo příliš vyhrocené scény a přerody jednotlivých postav např. z příšerné obludy na mírného beránka, prostě to byl hotový blázinec a ne jeden. Určitě je to originální, nenudila jsem se ani chvilku, ale ten kdo má nějaké vzdělání v oblasti psychiatrie si půjde možná po této projekci dobrovolně pro svěrací kazajku. (03.11.2014)

Dobře jsem se pobavila. Škoda, že v hlavičce filmu není uveden ještě jiný žánr než thriller, protože takové zařazení možná člověka přiměje příběh posuzovat seriózně a vážně a potom musí zákonitě trochu nevěřícně kroutit hlavou. Poeova povídka, podle níž se natáčelo, se řadí do žánru temná komedie a téhle škatulce, podle mě, příběh odpovídá. (08.03.2015)

Hrají v tom uznávaní herci Caine a Kingsley i stále nesmírně půvabná Kate Beckinsale, a zřejmě se to bude odehrávat někde na sklonku 19. století. Asi zhruba takhle okrajově jsem k téhle látce přistupoval. Nic víc jsem si nezjišťoval, nic víc mě nezajímalo. Výprava do tajemného blázince nakonec zůstala někde na půli cesty. V odříznutém ústavu pro choré se zdá být leccos podivné, o čem se rychle přesvědčí i nový zapálený lékař. Oxford neoxford, tyhle techniky v knihách nevyčetl. Pomalé budování atmosféry je fajn, kamera s hudbou také, ale tak nějak jen sledujeme, až si uvědomíme, že hodina je pryč a z té očekávané podívané vnímáme jen všednost. Závěrečný dějový zvrat hlavu nezamotá, ale musím uznat, že se povedl. (22.01.2015)

Začátek vypadal nadějně, ale s přibývajícími minutami šla atmosféra tak nějak do té okolní mlhy, samotné zvraty, dění a jednání postav působilo podivně i na blázinec, a koneckonců, celkové rozuzlení a závěrečný twist se rovněž příliš nepovedly. Ne že by to bylo špatné, ta myšlenka tenké hranice mezi světem bláznů a světem údajně normálních lidí je docela zajímavá, i když kolikrát použitá, ale prostě tomu chybělo zajímavější tempo, představení postav, a dost možná Ben Kingsley až moc přehrával, natolik, že je parodií sebe sama třeba v Sexy Beast. Náhodou jsem pár dní před tímto viděl film Srdcový král - a nezlobte se na mne, to je nebe a dudy, ačkoliv téma je v podstatě stejné. Tomuhle chybí chytrý scénář, nejenom otrocký přepis příběhu, a chybí zde i mikropointy jednotlivých scén, a rovněž zajímavosti, ozvláštnění, cokoliv navíc. Z celého rozlehlého blázince nakonec vlastně atmosférou a prostředím není ani nic pořádně vytěženo. (03.02.2015)

Předlohou pro film se stala Poeova povídka: Metoda doktora Téra a profesora Péra. Kdo ji nezná, může nabýt dojmu, že film podle Poa je málo temný. Opak jest pravdou. Povídka není vůbec temná (jediná úvodní scenérie - blázinec v rozpadajícím se zámku - má snad v sobě trošku temnoty) a hlavní hrdina není v ohrožení života. Poeův blázinec je jedna velká taškařice připomínající Haškův ústav pro choromyslné ve Švejkovi. Blázni v roli personálu názorně popisují domnělé chovance vtělující se do čajníku, dětského vlčka, kohoutka či šňupacího tabáku. Všechna rozvernost vzala ve filmovém zpracování za své - což je dobře. Místy příjemně napínavý snímek s velmi dobrými hereckými výkony se odehrává téměř celý ve stěnách podivného ústavu, kde se největší tajemství ukrývá v podzemních vězeních.... Film mě bavil mnohonásobně více, než podprůměrný Scorseseho Prokletý ostrov zde některými komentáři zmiňovaný. A závěr? Potěšil ze všeho nejvíce! (08.12.2014)