Prípady 1. oddelenia

"Halo, halo, slyšíme se?!" "To je Maigret?" Z druhé strany telefonického spojení se ozývá: "Ne, jakej dekret?!" "Tady je Polívka, z prvního oddělení kriminální ústředny." Odpovídám zklamaně: "Aha, tak já zavolám, až tam bude Maigret". Na druhý den volám znovu: "Halo, halo, je tam Hercule Poirot?" Rozespalý hlas mně odpovídá nevrle: "Jakej zas polaroid, tady je kriminální ústředna - první oddělení!!!" A vztekle zavěsil. Třetí den volám naposledy, naléhavě a s prosbou: "Dobrý den, je tam alespoň kapitán Bábovka?!" "Mně se totiž ztratil křeček z chovného páru, můžete mně, prosím Vás, pomoci ho nalézt?" Otrávený a zachrchlaný hlas znějící po asi třiceti cigaretách odpovídá až po pomlce: "Jo, dobře, už tam jedeme!" A tahle prvotřídní blbost si dovolila vlézt na obrazovky a otrávit 14 večerů svým neumětelstvím po všech stránkách. Od technické až po řemeslnou. Prosím pěkně, vzkažte někdo těm dvou nemožným režisérům, aby šli točit dokument o hovniválech. Tam snad nic neposerou. 0% (06.01.2014)

Nesouhlasím s názorem, že Češi neumí točit detektivky. Myslím si, že se natočilo spoustu dobrých seriálů i detektivek. Od Dobrodružství kriminalistiky přes pražskou galérku v Hříšných lidech až po Kriminálku Anděl či Cirkus Bukowsky. Dobré byly i jednotlivé filmy s Högrem či Kodetem. Jedna z nejlepších českých detektivek bezpochyby je Nepodepsaný knoflík. Myslím si, že Případy 1. oddělení na tuto tradici navazují. Divoké honičky se nekonají (což odpovídá více české realitě), nejsou tu ani přehnaně přátelské vztahy na oddělení (viz Četnické humoresky), pracuje se v týmu, vyšetřovatel není charismatický ani sympatický, ale normální ustaraný chlap, používají se běžné metody cukr a bič. Ano, chybí nám napínavé zápletky, protože tohle je typické pouze pro psané detektivky. Jenže tohle je spíš o tom, jak to při vyšetřování doopravdy vypadá. Jednotlivé postavy dost sedí, výkony některých herců famózní! 1. Rozčtvrcená: sbalení bezdomovkyně v prvních deseti minutách!! :o) Zadáno pro sympaťáka Petra Stacha. ||| 2. Fantom z Jižňáku: pachatele dostali na to, že mu chtěli vyfotit a zveřejnit jeho ptáčka!! Dobrý psychologický tah!! :o) ||| 3. Doživotní chyba: Modus operandi a mladičký Jan Meduna "Jak to má kola nebo kozy, jsou s tím vždycky problémy."||| 4. Klíčový důkaz: Vyhodnocení stop a důkazů, Stanislav Zindulka v malé roli ||| 5. Laborant: aneb i mistr tesař se jednou utne, přesvědčivá Jana Šulcová ||| 6. Nenávist: Anička Polívková překvapila! :o) ||| 7. 48 hodin: krásný příklad, jak byrokracie maří vyšetřování! Zadáno pro Filipa Blažka a úžasně nechutný Miroslav Hanuš! ||| 8. Policajt na odstřel: "Dělej! Nebo tam ředitel začne vyšetřovat sám!" :o) Dominuje Ondřej Vetchý ||| 9. Totožnost: "Jde nám o čas!" a dvouhodinové jednání s nákupním vozíkem! :o) Tajemný Honey a Braňo Holiček ||| 10. Sladký vyděrač: úžasná herdekbaba Regína Rázlová, pěkný kontrast mezi zadržením nevinného stopaře a pravého viníka, kterému jen vlídně nabídli svezení. Tak si říkám, jak je asi těm omylem zadrženým, když na ně nastoupí? Pro někoho trauma na celý život! ||| 11. Hodinka k dobru: "Co proved? Že mu sem manželka donesla kufry, tak jsem si myslela, že ...? "Myslela jste si dobře! Nechtěl doma mejt nádobí." ||| 12. Důvod k zabití: "Co ty jeho hadry, ty snad vyzvedneš?" "No počkej, vždyť už jsem tam dneska byl!" "Až ti bude jako Plíškovi, budeš si to říkat při každý cestě z hajzlu!" + krásný fórek s DVD na závěr! 13. Smrt novináře Dopadení jednoho zkrachovalce pomocí udání druhého zkrachovalce aneb jak docílit, aby kamarád napráskal kamaráda. Smutné. 14. Klubové barvy: Konečně si Sršeň zasršnil! "Čauky! Mňauky vole!!" Těším se na druhou sérii. (07.01.2014)

Seriál ma príjemne prekvapil svojou autenticitou, absenciou krkolomných zápletiek a choreograficky dokonalých bitiek. Sústredil sa viac na trpezlivé, praxou overené pátranie po zločincoch a na kvalite mu pridali aj neúspechy a ľudské zlyhania, ktoré sa pri takejto práci nutne vyskytujú. Po zhliadnutí troch sérií upravujem hodnotenie na silné tri hviezdičky. Seriál si udržal vyrovnanú úroveň všetkých dielov. Kriminalistická práca sa nenásilne prelínala so vzťahovými otázkami, ktoré boli neraz výbušnejšie než pekelné stroje. O pozitívach píše väčšina nadšených užívateľov, ja spomeniem aj negatíva, ktorými boli postavy stvárnené Vladykom, Štěpánkovou a Remundovou. Nepochybujem, že neschopáci typu Sršňa existujú, ale skôr prežívajú vo väčších kolektívoch, kde sa stratia. Pri postave Drápovej tlačenie na pílu viedlo k jej nereálnemu skarikovaniu. A Remundová demonštrovala, že herecké vlohy sa dedia iba výnimočne. Skončil seriál, na ktorý sa bude spomínať. Prinajmenšom do doby, keď sa stane zázrak a niekto nakrúti seriál porovnateľných kvalít. (20.05.2016)

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Viděl jsem už hromadu sraček, co se považovali za krimošky současnosti. A to jak z Ameriky, Skandinávie, tak dokonce i z tuzemska. Nicméně musím se přiznat, že Případy 1. oddělení mě na první shlédnutí okamžitě sejmuly. Prvním dílem mě sejmul především ten herecký atak, který slibuje jednu hereckou hvězdu vedle druhé. Druhým dílem jsem pak pochopil, že tenhle seriál si prostě nechce na nic hrát...on vypráví příběhy z okolí Prahy tak, jak se pravděpodobně opravdu stali. Bez příkraz, s upřímností a obyčejností, které si v tomto ohledu nesmírně vážím. Žádní nagelovaní a dobře nasvícení šampónci. Prostě chlapi, co po práci jdou na pívo, pak domů za manželkou a ráno se zase probudí s hlavou plnou sraček, které je třeba během dne důkladně eliminovat. Oceňuji, že Česká Televize to takhle zkusila a nesmírně si tohoto seriálu vážím. Zatím jsou to čtyři, ale pokud to celé takhle půjde dál, nebudu se bát dát i pátou hvězdičku. Jo a Ondra Vetchej si tu Spartu mohl trošku odpustit...Hlásím, že po druhé sérii navyšuji na pět hvězd. Ještě se mi nestalo, abych se těšil na pondělní pravidelnou českou kriminálku s Českou televizí. Díky a díky i hercům, kteří byli a jsou naprosto boží. Všichni, do jednoho! (14.01.2014)