Popoluška

Budem hodnotiť výhradne z pozície dospelého. O nevýraznom princovi tu už bolo popísané dosť, ale deus ex machina kúzelná kmotrička, ktorej nástup na scénu nie je nijako motivovaný, je možno ešte horšia. Myši istotne tvoria veľmi dôležitú súčasť filmu, či už z hľadiska jeho vtipnosti, inovovanosti oproti predlohe alebo dĺžke, ale ja osobne som ešte omnoho viac ocenil kráľa (alebo cisára?) a veľkovojvodu. Ich problémom sa dá rozumieť a sú nemenej vtipní ako nemotorný Gus-Gus. Najmä vďaka nim je táto detská rozprávka stále pozerateľná aj vo vyššom veku. Mám problém s príliš veľkým a odľudšteným palácom a s využívaním stráží ap. len ako statických kulís a s psychologicky naozaj hroznou macochou. Do inak odľahčeného filmu to všetko príliš nezapadá. (21.11.2010)

Toto jednoduché kreslené prevedenie Popolušky od Disneyho má niečo do seba. Samozrejme, porovnaniu s naším českým "originálom" sa nedá vyhnúť. Pri tom mi tu mnoho vecí chýba a spievajúcich zvieratiek je zase príliš. Ale je to pre deti, tak nech tam sú. Za mňa, aj v porovnaní s inými animákmi tej doby, iba priemer, aj kvôli príliš rýchlemu záveru. A tiež mám aspoň dôvod na Snehulienku z ešte staršej doby, ktorej nahrávku skladujem v rekordéri už vyše dvoch rokov. (17.02.2017)

Animovaná Popelka z roku 1950 od Disneyho nikdy nebyla můj oblíbený film. Jako klukovi v dětských letech mě byly nějaké princezny ukradené a to, že fakticky Popelka není princezna, mi bylo šumák. Stále řešila jen šaty, ples a pořád se tam zpívalo. :-) Jako odrostlejšímu divákovi se mi pak daleko lépe trefil do vkusu náš film Tři oříšky pro Popelku a to z mnoha důvodů, které sem není potřeba vypisovat. Nedávnou jsem se na animovanou Popelku z roku 1950 podíval znovu… s dcerkou. Jí se to samo líbilo a já se opět utvrdil, že to není nic pro mě. Nezachránily to ani vedlejší postavy a zvířata. Ukřičené myši mi k srdci nepřirostly a všemožná poletující ptáčci (v botech?) mě taky neobměkčili. Z mého dříve klučičího, teď dospělého a lehce cynického pohledu, by to bylo tak na dvě hvězdy, ale přivřu oči, vezmu v úvahu stáří filmu a úspěch u cílového publika (dcerka) a přihodím i tu třetí malou hvězdu. (22.09.2023)

Po všech stránkách příjemná podívaná s animací, jež stále dokáže okouzlit, a s jednoduchým příběhem okořeněným nezávadným humorem a honičkami myší a kocoura Lucifera, které se očividně inspirovaly u Toma a Jerryho. Překvapila mě (na poměry disneyovek určitě) lehce erotická scéna ranního oblékání, při níž Popelku vidíme sice zezadu a "jen" od lopatek výš, nicméně je nahoře bez a bezstarostně si přitom prozpěvuje. Zřejmě aby si také tatínkové v kině něco užili. (08.08.2015)

Plné hodnocení dávám ve spojení s nezapomenutelným zážitkem z dětství, kdy jsem film viděl v kině. Nyní po letech bych možná jednu hvězdu ubral, jelikož Popelka se v mém pohádkovém TopTen dostává až za Sněhurku a Šípkovou Růženku. Animace je opět bezchybná, výtvarná stránka precizní, jak bylo a je u Disneye zvykem. S odstupem času mi ale trochu vadilo příliš mnoho myší na placu. Film by se měl jmenovat spíše: Myšáci, myši a...Popelka. Scény, které mě nadchly kdysi i nyní: Popelka v mýdlových bublinách, čarování kouzelné kmotřičky a tanec s princem. A neměl bych zapomenout ani na šití šatů pro Popelku. Ta je opravdu krásná, její sestry nechutně ošklivé a macecha, nu, ta si nezadá s královnou ze Sněhurky ani se zlou vílou ze Šípkové Růženky. Jsou-li v Disneových filmech ženy zlé, pak zlo z nich čiší doslova mrazivé. Na rozdíl od dvou jmenovaných pohádek v této nedojde k viditelnému potrestání macechy a jejích dcer. Nesmrtelný příběh v kouzelném podání ale příliš nezestárnul a je příjemným zážitkem i dnes. (11.09.2012)