T2 Trainspotting

Moc jsem od toho nečekal, neměl jsem ani moc potřebu vědět, co se s Rentonem a jeho partou děje v době, kdy jim je pětačtyřicet. Ale nakonec jsem hodně mile překvapený. Otázka je, jestli to stejně uvidí i fanoušci. T2 Trainspotting totiž popravdě s původním Trainspottingem moc společného nemá. Je tu Edinburgh, stará banda, drogy, skvělý soundtrack a osobitá a pořád strhující režie Dannyho Boylea, taky však o dost jiná atmosféra než minule. Místo čtveřice bezstarostných mladíků, kteří kašlou na budoucnost, se tu motají zdeprimovaní zoufalci, jimž už dávno došlo, že svůj život dokonale projebali a že dobře už bylo. A jediné, co jim zůstalo, jsou vzpomínky, nostalgie a staří známí, kteří se skoro vůbec nemění. T2 Trainspotting je vlastně dost smutný, ale pravdivý film o tom, že před minulostí a sám před sebou člověk neuteče a že to může buď vzdát, nebo brát život takový, jaký je. A jako takový funguje skvěle. (15.05.2017)

Trainspotting je jeden z těch skotských filmů o drogách a obyčejných lidech, co do nich spadli (a že jich teda je :D). Námět se už tehdy tak nějak vyčerpal a jeden film, který za tu dobu nebezpečně zkultovněl, byl naprosto dostačující. Jak už to ale tak bývá, všichni milujeme pokračování, takže jsem dlouho vyhlížel jak Danny Boyle, který za tu dobu prorazil v Hollywoodu, zadaptuje knižní pokračování se smyslným názvem Porno a ono ejhle, režisér Porno tak úplně nezadaptoval. to spíše nostalgický celovečerák, který kdysi dostal všechny zúčastněné do širšího povědomí. Důležité ale je, že do toho všichni znovu šli (jak před kamerou, tak za ní, protože bez Dannyho Boyla by sequel postrádal smysl) a ačkoliv notnou dobu trvá, než se všichni setkají, ta první půlka mi přišla konzistentnější, více sršela nápady a ta druhá byla poměrně ubíjející, až jsem se zhrozil, že to nemá ani dvě hodiny. V té druhé jsem čekal nějaký nářez podobný tomu, co jsme viděli v prvním traileru, nicméně nás mistr jen několikrát napíná prvními tóny oné použité pecky a ze řetězu se neutrhne. Ale i tak je to pořád Boyle a je to Trainspotting, hlavní čtveřice je pořád cool, pořád žijí ve své iluzi vnímání světa (i když ne všichni na koksu zůstali) a je fajn je po letech vidět...škoda, že se nestihlo to 20ti leté výročí. Stejně je nevíc cool Jonny Lee Miller, jeho scény mě bavily nejvíce. Robert Carlyle (btw to propadl ve škole 10x? :D) má opět knír jak pornoherec z 80tek a je dost scary..ovšem je jasné, že všichni znají hlavně Ewana. Jak ale říkám, pohromadě jim to sluší nejvíc. Celkově tedy povedený sequel, od čehož jsem si možná sliboval příliš mnoho, ale kvalitativně je to pořád pecka PS : Při filmu mě napadlo přirovnání s Bony a klid, akorát ta dvojka není taková sračka jako se nám povedlo před pár lety naservírovat...7/10 (15.02.2017)

Jsem doma. ___ Syntéza mezi oběma částmi, kdy z Porna (knižní název perfektního literárního pokračování) - které je více než dvakrát obsáhlejší - zbyla jen trocha (kostra ohledně návratu Rentona do Edinburghu) a ze všech košatých peripetií z možného natáčení lechtivých videí, hereckých castingů apod. není vůbec nic - jen se tu řeší místo toho stavba bordelu. Ale to je jen povzdechnutí jakožto čtenáře obou knih. Jako diváky mne návrat samozřejmě potěšil a to, co děj přináší má hlavu a patu a celé je to neskutečně prosycené nostalgií (kterou podtrhuje častý prostřih se scénami z prvního dílů) a povzdechnutím, že ani dvacet let toho vlastně nemusí moc přinést resp. odnést. Perfektní je vizuální stránka filmu, Danny Boyle je režijní machr s citem pro každý záběr (podtrhuji každý) a často jsem si liboval, kam si tu kameru dokáže nechat usměrnit, ten vizuální cit a tím divákův požitek je skvostný. Co mne ale lehce zklamalo je soundtrack, tedy - ani ne tak výběr písní, ale občasná práce s nimi. Často jde jen o úseky a u některých mi vyloženě chybí, aby hrály déle a mohly vyniknout společně s obrazem. Hudební střih je často usekne / mixuje s něčím jiným a taky zde zcela chybí nějaká absolutně ikonické pasáž při spojení hudby, textu a obrazu. Opakuji, ikonická. Výborných scén je i tentokrát spousta. Celek je prostě neutěšenou a nostalgickou podívanou, která nikam nespeeduje, ale pozvolna dává nahlédnout do osudů postav, které filmově definovaly devadesátá léta. T2 Trainspotting této pozice ve své dekádě bohužel nedosáhne, ale zbytečný není. Ostatně, vybrat si můžete sami jinak... (16.02.2017)

Dal jsem tomu týden, abych si v sobě pocity nechal uležet a prostě, to není ono. Je mi jasné, že T2 nemělo ambici původní film překonávat, ale současně se také nesnaží být jiný. Nostalgická nota, ať už složená z prakticky přesně okopírovaných scén až po téma vlastního hledání a návratu, mi prostě nestačí. Navíc v sobě T2 nemá moment, který by se mi vracel a působil nezapomenutelně a to bohužel ani po hudební stránce. Danny Boyle se v mnohém vrací na svůj "skutečný" začátek a já mu tleskám za odvahu a za chuť přivést své postavy a příběh o 20 let dopředu. Není to však jeho nejlepší, ani vizuálně nejzajímavější film. Pro mě film bez duše, protože se nerozhodl, zda chce kopírovat svého staršího bratříčka nebo jít novou cestou (přitom tu je tolik moderních trendů, které si tu závislost vytvářejí a kterým je věnován jeden proslov... budiž, ani to porno tam není). Uvidíme za dalších 20 let. PS: nepatřím mezi hardcore fanoušky první dílu;) možná tam je chyba (nebo v tom je možná celý ten problém) (27.02.2017)

„Hele, tohle je jako vzpomínková akce.“ - „Nostalgie. Proto tu jsi. Seš turista po svým vlastním mládí.“ A ke vzpomínání toho je hodně, vždyť uběhlo přes 20 let…Nepatřím k fanatickým fanouškům Trainspottingu, ale ze zvědavosti, jak to Boyle pojme, jsem se přece jen nechal zlákat. A nelituju. Stará parta se sešla a je pořád vcelku ve formě (hodně malý prostor pro Kelly McDonald mě však zklamal). Jen řešená témata (krom někdejšího podrazu) jsou trochu jiná. A Rentonova „aktualizovaná“ generační výpověď je docela trefná, ostatně doba se změnila, avšak (někteří?) lidé ne. Vyrovnávání se s ne úplně vyvedeným životem a současným stavem je hořké (díváme se v podstatě na zkrachovalé, zestárlé páprdy), ale ne zas moc, ačkoliv humor už chybí. A hraje se (pochopitelně) na nostalgickou strunu. A to funguje natolik dobře, že nebudu házet film do průměru, ale zůstanu na slabších 4*. „A měl jsem to. Bez práce, prachů, styku s malým.“ - „A pak ses vrátil k heroinu.“ - „Můj nejlepší kámoš. Vlastně jedinej, co mě nikdy neopustil.“ (31.05.2020)