T2 Trainspotting

Já si myslím, že se Boylemu docela podařilo navázat na 20 let starou záležitost. Samozřejmě už to nejsou ty divoké britské devadesátky a samozřejmě hrdinům je o dvacet víc. I nám. Po dvaceti letech se asi nejde vyhnout bilancování a turistickým výletům do svého mládí, obzvláště pokud se vracíte na známá místa a potkáváte tam staré známé. Kdo od filmu čekal, že hrdinové pojedou stejným tempem jako v jedničce tak by si měl uvědomit , že už jen čistě z biologického hlediska by se asi dneška jen těžko dožili... A tak tu máme prostor řešit nové příležitosti, dávné zrady a žít pro současnost... Tohle není úplně jednoduchý film, bez jedničky by jeho existence asi ani neměla moc smysl, přesto to bylo dobré a párkrát jsem se zasmál. Například píseň k bitvě roku 1690 nebo scénka na záchodě se spadlou vigrou byla dokonalá :-) . Dávám tedy 4 za návrhy projektu nové sauny. * * * * (06.07.2019)

Nostalgický ale nesentimentální návrat mezi staré známé lůzry a /ne/fetky. Pokračování je o něco smutnější než jednička, přece jenom už si hrdinové něco odžili, něco je pořádně skříplo a už před sebou nemají tolik možností a prostoru jako ve dvaceti letech. ________Film výborně odkazuje na jedničku, rozvíjí témata, která poprvé zazněla v ní a je dost ironický. Například při setkání se starou známostí na jednu noc, která si tehdy k hrdinovu zděšení ráno oblékla školní uniformu - dnes je z ní usazená právnička, která trochu zle a trochu žárlivě hodnotí hrdinovu novou dívku: „Ta je na tebe moc mladá!“. Takových úšklebků je tam hodně. Pro mě vítězí hrdinův naštvaný monolog, co po něm svět chce a čemu on se nechce podřídit, který má stejnou vzteklost, ale o získané zkušenosti větší hořkost. Fantastická je loupežná výprava na setkání zavilých protestantů a hlavně improvizovaná píseň o zasr..ých katolících. ______Finále si mohlo odpustit ten westernový tón, ale důstojně zvládlo téma rodinného soužití a pojetí rolí otců a synů. Ve většině snímků je to zobrazené příšerně sentimentálně, tady ale realisticky a přesto nenásilně dojemně. (04.07.2017)

„Tvoji milovaní budú postupne odchádzať a zakaždým pri tom umrie aj kúsok z teba. Nakoniec odídu všetci a všetko sa rozplynie.“ Carlyle to preháňa. To je fakt. Jeho postava mala byť inak uchopená alebo tu ani nemala byť. Lenže tu je a v každej scéne ma štvala, znechucujúc mi zážitok z pozerania. Paradoxne, dvojka sa mi napriek nemu páčila viac, než jednotka. Tú som prvý raz videl až v r. 2017, teda 21 rokov od premiéry. A, hoci to asi bude znieť zvláštne, pozrel som si ju len preto, aby som si mohol pozrieť dvojku. Na tej ma totiž lákala silná nostalgia prezentovaná tým, že sa k známym postavám vrátime po viac ako dvoch desaťročiach. Mám proste nostalgické návraty na staré známe miesta rád (viď. Prci, prci, pcičky: Stretávka alebo Rocky Balboa). Lenže bez znalosti jednotky by som si dvojku neužil. To bol jediný dôvod, prečo som si jednotku pozrel. A nebavila ma. Dvojka ma bavila o čosi viac práve vďaka silnej nostalgii. Najviac asi v desivej scéne, kedy si postavy navzájom vyčítajú, kto môže za smrť jednej postavy z jednotky. Boyle to má stále pevne v rukách. Výrazná audiovizuálna stránka mu problém naozaj nerobí. Ale silná audiovizuálna stránka nie je všetko, Danny! Príbeh ma nebavil. Odkazy na prvý diel slabé, zbytočné a samoúčelné. Je vidno, že režisér a herci sú na to už proste príliš starí (toalety vo veľmi zlom stave, Renton vyškerene cez čelné sklo auta nakúkajúci na šoféra). Nadchli ma škótske exteriéry a to nielen krásnej prírody, ale i miest, z ktorých dýcha úžasná, pradávna história plná pohnutých príbehov. Otázny bol pošuk Ewan Bremner, ktorý asi až príliš „prehrával“ a hoci jeho linka bola nakoniec možno najvďačnejšou, nakoniec vyšumela do prázdna. Ako v jednotke, aj v dvojke ma nakoniec najviac zaujal Johnny Lee Miller, čo je zvláštne, pretože inak tohto herca vôbec neregistrujem. (04.09.2017)

Je fajn, stretnúť sa s nimi po tak dlhej dobe. Ich postavy sú proste skvelé a chémia medzi nimi stále funguje. Scéna Renton/Begbie na záchodoch najlepšia z filmu. Boyle je navyše večný pán maliar a videoklipový macher. Ale... Všetkým muselo byť jasné, že scénár, podnet pre ich nové stretnutie a všetko čo sa z neho vyvrbí, je slabota. Že ich dáva dokopy nasilu. Čo by mi bolo viacej jedno, keby pre mňa jednotka nebola taký kult, a Boylea som nepovažoval za umelca, ktorý podobné veci nemá zapotrebi. (27.02.2017)

Dobře natočená zbytečnost, která nepřináší nic nového, jen upoceně odkazuje na první díl. Nebýt božího Roberta Carlyela bylo by to ještě mnohem horší. Děje tam je tak na padesát minut a zbytek je vyplněn vatou, která fungovala v prvním dílu, protože to byla sonda do života feťáků a bylo to zajímavé. Postavy teď ale zestárly a furt jakoby blbnou, ale už jsem jim to nevěřil a byla to jen křeč. Rádoby filosofické monology Ewana McGregora ve mě vzbuzovali leda tak pocit trapnosti. Alespoň, že tam hraje to černovlasé šukátko. Přišlo mi to, jak Sněženky a Machři po dvaceti letech. 50% (13.08.2017)