Réžia:
Pepe DanquartScenár:
Heinrich HaddingKamera:
Daniel GottschalkHudba:
Stéphane MouchaHrajú:
Andrzej Tkacz, Kamil Tkacz, Elisabeth Duda, Itay Tiran, Łukasz Gajdzis, Przemysław Sadowski, Jeanette Hain, Rainer Bock, Grażyna Szapołowska (viac)Obsahy(1)
Srulik má iba deväť rokov, keď v roku 1942 utečie z varšavského ghetta. Spolu s ďalšími židovskými deťmi sa schováva v lesoch a živí sa tým, čo si nájde alebo uloví. Hlad a zima ho ale donútia vrátiť sa späť do civilizácie a predstierať, že je Jurek Staniak, sirota z katolíckej rodiny. Túla sa poľským vidiekom a na svojich cestách stretáva ľudí, ktorí riskujú vlastné životy i životy svojich blízkych, aby mu pomohli, ale aj tých, ktorí ho zradia. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (138)
Nebýt to podle skutečné události, tak by to rozhodně takové terno nebylo, nicméně ten punc realističnosti tomu dává další rozměr, kdy člověk nemůže než obdivovat psychickou sílu toho kluka, která ho skrz všechny průsery nakonec dovedla až do vysněného Izraele. Happyend se tady promíjí, protože jinak by to ani nešlo. 85% ()
Holocaust a útěk jednotlivce před jeho mašinérií jsou, při vší ústě k této tragédii, naprosto neoriginálními tématy. Pepe Danquartovi se přesto podařilo natočit velmi sympatický film. Přes tíživost obsahu velmi příjemně překvapuje jeho poetičnost. Je něžný, ale nevydírá citovkami a nemačká z diváků slzy za každou cenu. I tam, kde je smutku víc než dost, nikdy úplně nezhasne jiskřička naděje. ()
Tak silný příběh, že jsem to několikrát málem vypl... Je až neuvěřitelné kolik toho musel Srulik/ Jurek Staniak vytrpět (hlavně proto, že byl žid)... Vzhledem k tomu, že moje babička za války v Polsku schovávala židovskou holčičku, a vzhledem k tomu, že se jí už pak nikdy neozvala, vím, že jsou tyto příběhy pravdivé a doslova mrazivé. Samotný film je nadprůměrný s dobrou kamerou i efekty (amputace ruky)... Slovenská televize to uvedla v polském znění, takže to dodalo na autenticitě....90% ()
Příběhy z druhé světové války stále udivují a stále překvapují. A je vlastně úplně jedno, kolik jsem jich už viděl a kolik jich režiséři po celém světě natočili. Stále vytváří určitou výpověď tehdejší doby, která se z historie lidského pokolení již nikdy nevytratí. Běž, chlapče, běž je příběh kluka, který dostal životní sodu snad ze všech možných i nemožných směrů. Pokaždé se ale zvednul a šel dál. Tomu opravdu velká čest. Chvílemi mi film připomínal sovětskou brutalitu Jdi a dívej se. Jen s tím rozdílem, že tenhle film není zase tak brutální, což není zase tak překvapující, protože Jdi a dívej se překračuje svým naturalismem všelijaké možné filmové meze. Tenhle film je ale příběhem, který stojí za to vidět. A ze závěrečné scény minimálně vytvoří úsměv na tváři, což je v rámci příběhů z druhé světové války, taky občas potřeba. ()
Silný příběh, jehož filmovému zpracování nelze příliš co vytknout. Snad ta scéna se zastřeleným pejskem a jeho pohřbíváním byla pro mě na hranici citového vydírání. Ovšem, pokud se Marhoulovi podaří v zamýšlené adaptaci Kosinského Nabarveného ptáčete udržet románový tón vyprávění neuvěřitelně syrových událostí, bude Běž, chlapče, běž považováno rázem za selanku z polského válečného venkova. ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (6)
- V malé roli doktora lze vidět polského herce Olgierda Lukaszewicze, známého z Wajdových filmů a kultovního snímku Sexmise (1984). (Terva)
- Ve filmu Srulik jí v lese hlemýždě. Nejdřív byli plži vyrobeni z marcipánu nebo liči, nakonec režisér rozhodl, že budou kluci jíst opravdové. (Zdroj: totalfilm.cz) (TotalFilm.cz)
- Pro chlapce byly nejnáročnější emotivní scény a pak ty, při kterých se jedlo, protože toho museli díky opakování scén sníst opravdu hodně. (troufalka)
Reklama