ソナチネ
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrajú:
Takeši Kitano, Susumu Teradžima, Ren Ósugi, Tecu Watanabe, Aja Kokumai, Hóka Kinošita, Masanobu Kacumura, Kandži Cuda, Ken'iči Jadžima, Jódžin Hino (viac)Obsahy(2)
Murakami je zabijak. Rozmýšľa o dôchodku, ale predsa len príjme ponuku na vyriešenie sporov medzi dvoma gangamy. Zoberie si svojich najbližších ľudí a vydá sa situáciu vyriešiť. Lenže svojim príchodom vyprovokuje gangy, medzi ktorými vypukne vojna. Kvôli bezpečiu sa hrdinovia tohoto snímku schovajú v domčeku na pláži a čakajú na ďalšie pokyny. Lenže gangy na nich vyslali nájomného zabijaka. (ScarPoul)
(viac)Recenzie (51)
U filmů Takešiho Kitana je dobré vědět do čeho jdete. Sonatine je sice filmem o yakuze, ale násilí a akce není jeho hlavním zaměřením a nějak se ji nesnaží estetizovat. Místo toho ukazuje existenciální krizi jednoho zasloužilého gangstera hraného samotným Kitanem. Jeho kamenný obličej necukne před ničím. V nejakčnějších scénách, které jsou dosti antiklimatické, ho vidíme jak prkenně stojí, střílí a ani se nehne. Vražda tady nic neznamená. Tu a tam řekne pár slov, občas se zasměje, ale spíše mlčí. Kolem něj se jeho kolegové baví a on si není jistý, co v yakuze vůbec dělá. Všechno je pomalé, jakoby nezajimavé. Hezké, ale mizivé. Obrazy pomalu plynou, dirigovány typickým Kitanovým střihem a najednou to všechno skončí. Jestli hledáte zábavnou gangsterku, Sonatine vaši chuť asi neuhasí, ale jako subtilní drama o apatii a absurditě funguje skvěle. 10/10 ()
Nuda na Okinawě. Zatímco prvních cca 15 minut ještě odpovídá tomu, co byste čekali od "běžné" gangsterky, zbytek je kitanovsky specifickou, pozvolna plynoucí přehlídkou více či méně bizarních kratochvílí, jimiž si banda jakuzáků v čele s nihilistickým Murakamim krátí nedobrovolný exil na ostrovním venkově, než se zas začne něco dít. Buď vám tenhle styl zrovna sedne, nebo ne. Mně sedl, čemuž nemálo pomohl i Hisaišiho hudební motiv. Pokud ale budete mít zrovna chuť koukat na něco svižnějšího, tak se Sonatine obloukem vyhněte a nechte si ho na jindy. ()
Další yakuza film ze kterého nic nemám. Jako vždycky jsem to moc nepobral, no většinou na sebe všichni jen blbě čuměli a občas tam někdo umřel. Co měla znamenat ta pláž nebo ta žena, to nevím. Anglické titulky k porozumění moc nepomohly. 1+* ()
Krizi středního věku, či jinou existenční krizi se rozhodne zkušený člen jakuzy Aniki zahnat na dovolené na pláži. Ano, důsledkem je tragédie, která naplňuje úvod filmu, ale spíše to vnímám jako celkovou profesní únavu. A právě ten rozpačitý úvod, jenž diváka háže do zajetého prostředí zločinecké organizace je důvod, proč mě snímek zprvu odpuzoval a chvíli trvalo než jsem se dostal na jinou vlnu, kterou příběh razí.. Hlavní hrdina chce všechno hodit za hlavu a odjet na pláž.. Změnou prostředí se promění i tón jaký vede film. Lusknutím prstu jde o vtipný nápaditou tragikomedii, která ze zlých dělá sympaťáky.. Od divně vyhlížející televizní kriminálky k nádhernému filmovému rozjímání, na kterém se vyřádí především kameraman, ale i samotní herci, kdy obzvláště životem ošlehaný hlavní hrdina chytá druhou slinu a od znuděného rutinéra přechází v muže, který víří optimismem a objevuje zalíbení v křivkách mladé japonky.. A co na té pláži dělají? Nic. Jen voloviny, hrají hry, hodují a jsou u vytržení, když prší, jelikož to je prostor pro sprchu. Přestože se to pak v závěru vrací na dramatičtější vlnu, což je zase pro rozleželého diváka možná opět docela šok, tak si myslím, že to tam sedí a celý film zacykluje. Taková óda nad strastmi života, která je sice v jádru docela smyslná, škoda, že nikdo nemá potřebu se tím zabývat.. 65% ()
Kluci v mezičase na pláži. Proč ne. Dosti klidný film. Výborná hudba. Zabíjení jen tak mimochodem... Ale naprosto vyjímečný zážitek to nebyl. ()
Typický Kitano 90. let. Yakuza, zvláštní jemně melancholická atmosféra, pomalé obrazy, takřka kamenné tváře herců, časté ticho... a obča kapka podivného černého humoru. Zřejmě hodně záleží na divákovi, jestli mu tenhle styl sedne. Mně ano. ()
Kitanova sonáta. Kitánovy filmy mají pro mně velmi zvláštní kouzlo. Dokáže být jemný, možná nejvíc z těch všech režiséru, které jsem dosud viděl. A pak všechno ztrhne jediným úderem, jediným výstřelem obrátí situaci v krvavou lázeň a zničí všechna pozitivní východiska. Paradoxně to ale v tomhle filmu není až taková tragédie. Murukawa tuší, že je něco špatně a že se stalo to, co muselo a je jen otázkou času, kdy příjde smrt ... paradoxně je to jediné vysvobození, jak padne v rozhovoru o strachu ze smrti na pláži ... a tak se taky stane. ()
Japonské přispění ke gansterskému žánru. Tento film se snaží mapovat zákulisí bojů mezi jednotlivými klany Yakuzy a zárověň dává divákovi možnost nahlédnout (nejen) do gansterské duše prostřednictvím „obyčejných" lidských příběhů. Pro neasijské publikum možná neuchopitelný snímek díky rozporu ztvárnění téměř reálného násilí a lehkého humoru. Avšak právě kombinace těchto dvou zdánlivě neslučitelných věcí, nabídnutých v jednom hávu, dělá z tohoto filmu výjimečný počin. ()
K tomuto a nakonec i ke všem filmům Takešiho Kitana mne přivedl jeden jediný z mnoha žebříčků nejlepších mafiánsko-gangsterských filmů, kde bylo Sonatine uvedeno na poslední příčce jako taková věc stojící za tak...zmínku (a bylo daleko třeba za Donniem Brascem). Doteď mě nutí k téměř patovému poměřování, zda-li je lepší Sonatine nebo Ohňostroj. Inu, když jsem uviděl tu rybu v Kitanovské modři na rudém pozadí, hnedka bylo jasné, že to bude něco a hnedka mi také v hlavě na dlouho uvázla všechna hudba filmu. Nadchlo mě to herectví, jaké jsem do té doby neviděl, statické, podelší záběry kamery, a ty jeřábové, kamenné tváře, hry na pláži a hudba k tomu, absolutně nevídané přestřelky, první setkání s jakuzou na poli filmu, výtvarnost....japonská auta, jejich kultura, celá ta dosud nevídaná filmařina. Hra se záběry, zvrat, nihilismus, nádherná poetika, jinaké Kitanovo násilí (nevysvětlete si to špatně), symbolika. Prostě nejen úplně jiný film o mafii ale ouplně jiný kinematografický přístup. Čili považuje-li se někdo za fandu filmů o mafii, pak by, neříkám že mu sedne, ale určitě měl -a jistě nejen tento divák!-vidět klenot jménem Sonatine. Řeknu-li, že toto se vyrovnává Kmotrovi, bude to znít prve podivně. Při hlubším promyšlení ale vidíme také mafii, možná ne ,,tak" ,,zromantizovanou" jako je ta italská v Kmotrovi, zkrátka stejně žijící, jinak dýchající. A proto si dovoluji až toto srovnání, Kmotr z opačné části světa. Ale film celý je jiný, úplně něco jiného, než většina z nás dosud viděla -neviděla již předtím jiný Kitanův film.(,,Filmy, které nic nevysvětlují, často všechno objasňují. Filmy, které vysvětlují vše, často nemají co vysvětlit." ,, Tento film je možná ještě lepší než Ohňostroj." Roger Ebert o Sonatine) -------- trailer: https://www.youtube.com/watch?v=s4pQ5aj6vx8 --------- z natáčení: https://www.youtube.com/watch?v=Sop2IH3VYQY ()
Toto je ten tip filmu,co po dopozerani zanechava zmiesane dojmy,pocas neho som nevedel kto co ,preco,asi som nedaval moc pozor,avsak komedialne prvky skvele,sceny na plazi ,,nastrahy,japonska ruleta,vojna svetiel,, top a zapamataniahodne.Kitano je blazon. ()
Dej filmu tvorí reťaz nevysvetliteľných, nepravdepodobných a nesúvisiacich udalostí. Dve tretiny filmu sa partička japonských mafiánov nudí v domčeku na pláži a divák sa nudí s nimi. Napokon všetci umrú. Medzitým hudba. ()