Hellboy: Kráľovná krvi

Tak tohle se nepovedlo vůbec. Nuda od začátku až do konce a kdybych třeba na půl hodiny odešel v průběhu filmu a záchod a pak se vrátil, vůbec bych nepostřehl že je něco špatně. Jen tak tak, že jsem nedal odpad. Tohle 2 hodiny dlouhé nic, které je ještě odkázané na pokračování?! No to si snad dělají leraci. 10% (09.07.2019)

Vazne jste cekali neco jinyho, kdyz byla rezie sverena Marshallovi? Ja teda ne, proste jsem cekal krvavy, akcni becko a presne to jsem dostal. Z nacancanejma MCU filmama se to samozrejme neda srovnavat, ani trikama, ani vizualem, tohle vypada proste o tridu levnejs, ale tak nejak to ani nevadi. Hlavni problem mam v tom, ze se tvurci do dvou hodin snazili narvat dej, kterej by stacil tak na tri filmy. Jak kdyby vzdy dostali skvelej napad na nejakou cool scenu, tak ji sem honem soupli, vsechno vypada spravne cool, drsne, misty i velkolepe a za dve minuty uz musime dal, protoze neni cas se zdrzovat. Takze ty nejvetsi pecky byly vlastne provareny uz v ukazkach a navnazenej clovek, kterej se tesi, ze to, co melo v ukazce nekolik vterin, tu bude na x desitek minut, bude zklamanej. Zamrzi to obzvlast u utoku monster a letu na drakovi. Co se tyce hercu, Harbour vypada drsnejc, namakanejs a demonstejc nez Perlman, ale bohuzel se sympaticnosti a charismatem to je slabsi. Ostatni tu jsou vicemene jen do poctu, ani jeden nejak nestoji za zapamatovani, zamrzi to obzvlast u Milly, to byl fakt krok mimo. Ale celkove to zadnej velkej pruser neni, naopak je to docela fajn zmena, radne krvava a ufuckovana a nemam problem na to jeste nekdy kouknout. (20.05.2019)

Ježžžyššš, tady ale zase teplo! Ale i tak mi to nedalo a vyděšeným cupitavým padešátem, s prdelí panicky přitlačenou ke zdi si to odhodlaně razím kohortou zdejších rozumbradických bukvoidů, abych vám s nasazením řitního věnce sdělil, že i nový Helboj je, vyjádřeno sofistikovanou filmově teoretickou heteroterminologií, totálně popiči. Nemá to sice nacipoetiku pana Býkovského a Přístav není až tak hustý jako Salvatore, ovšem syrově pekelné vize z řetězu utrženého britského řezníka s přístupností pro dospělé patology (KONEČNĚ!!!), navíc dokonale nasvícené, takže žádné negrodémonské rejdy za bezměsíčných nocí, jakož i nahláškovaný, svižný a celistvý podklad jako vystřižený z gotické učebnice apokalyptické démonologie s VY-NI-KA-JÍ-CÍM bylinným přesahem (Baba Jaga) a parádní hudba, mohou nezabavit pouze zženštilého rektoprospektora, mířícího do kina na korektní, anemickou, kýčovitě patetickou, pseudovýchovnou furtdokolovou sračku o oelasťákovaných létajících homokládech. A paxe tu těmi procenty řiť! (04.05.2019)

Jako jo, je to občas celkem i dost odporný digibordel ... ovšem má to hodně světlých chvil. A to ani nemluvím o těch případech, kdy jsou použity praktické efekty (a hlavně masky), kdy je to prostě poctivá práce, a to se cení. Naprosto nechápu ohlasy typu "Je to jen nafouklá nuda" .... tenhle film je všechno, jen ne nuda! Film doslova skáče od jedné akční sekvence ke druhé, tady se asi podepsal studiový sestřih, jelikož v některých momentech je to až šíleně zkratkovité. Co se týče mnohými kritizované zběsilé stříhání v akčních scénách, tak jo, je to prostě Marshall ... ALE, ve filmu jsou i dvě akční scény "na jeden záběr", a ty jsou imho více než povedené. Jo a je to šíleně brutální, ale to asi každý čekal, Za mě jednoznačně palec nahoru a strašně mě mrzí, že to prodělá a studia jako SONY budou mít další střelivo proč udělat další bezpohlavní PG-13 chcanku ... např. z LOBA. (12.04.2019)

Marshalla mám upřímně rád už od brilantního béčka Psí vojáci. Za ty roky si vybudoval značku autora, který dovedně pracuje s libovolně nízkým rozpočtem. Přeci jen upířina Pád do tmy a vlkodlačí Psí vojáci stály pod tři miliony liber, stylové post-apo Soudný den zase pod sedmnáct. Finanční limity využil jako možnost vrátit se k praktickým efektům, hektolitrům falešné krve a poměrně sofistikované práci s očekáváním a kamerou. To samozřejmě vrcholí v seriálech, kam si ho zvou významné značky, aby natočil ne-zas-tak-velkolepé epizody velkolepým způsobem: fenomenální bitva v pilotu Black Sails, tragédie na začátku Lost in Space nebo nejlepší epizoda (jinak nekoukatelné) čtvrté série Hry o trůny, The Watchers on the Wall. V poslední jmenované Marshall například dlouze vystaví scénu směrem k bitvě s obrem a těsně před jejím začátkem ostřihne pryč, aby se vrátil až k drtivým následkům. // Proč ztrácím tolik času s tím, jak pracuje? Protože Hellboy je vlastně esence všeho, co natočil předtím. Neil Marshall vždycky režíroval upřímné "sračky" v tom nejlepším smyslu: zranění se v Psích vojácích léčila vteřinovým lepidlem, zatímco vlkodlaci vydávali zvuky ukradené ze soundbanky Warcraftu III; Pád do tmy je zase krvavá lázeň, kde se upíři zabíjí cepínem; Soudný den uvědomělá hra s pravidly braků a post-apo filmů a Centurion otevřeně parafrázuje Gladiátora i Běžícího muže. Hellboy je potom ničím neředěné béčko, které rekapituluje snad všechny prvky brakové fantasy, folklóru a populární mytologie – artušovské legendy, čarodějky, Ježibabu, prasodlaky i kočkodlaky, draky, mexické wrestlery, víly, obry a spoustu další verbeže. // A do toho se přidává Marshallova snaha zakrýt nízký rozpočet, která je obzvlášť výrazná ve dvou momentech. Zaprvé je to fenomenální souboj se třemi obry, který sestává z několika delších záběrů. Jejich ohyzdná CGI těla vytěsňuje z rámu a zůstává zaměřený pouze na protagonistu, díky tomu vzniká poměrně netradičně snímaná akční scéna plná dravých pohybů kamery a nečekaných přerámování. Zadruhé pak úplný konec natočený v jednom dlouhém záběru, v němž jsou hrdinové poprvé prezentováni jako funkční tým. Vůbec to okázalé vytlačování akce mimo rám je fascinující. // Marshall kondenzuje tři nebo čtyři různé komiksové svazky, aniž by bral ohled na jejich tematické a významové roviny – nejvýraznějším poučením zde je, že není dobré jíst děti. Hellboy je dokonale čistý a upřímný brak, který jakž takž drží pohromadě a vedle současných komiksových filmů působí jako přízrak z doby direct-to-video béček, jemuž někdo dal omylem o několik milionů víc. V ideálním světě by nikdy neměl vzniknout, ale je tady a sledovat jeho estetické kulhání je stejně bizarní jako fascinující. (11.04.2019)