Unavení slnkom

NIKITA MICHALKOV,ktorého prezývajú „ruský Spielberg” nakrúca zrejme jeho najlepší film kariéry Unavení slnkom,ocenený prestížnym Oscarom pre najlepší zahraničný film.Sú unavení,ale z toho nič nerobenia,leňošenia,bezstarostného života,obklopení veľkou rodinou,relaxujú,chodia si zaplávať...O kom to vlastne je reč? Vplyvný plukovník Kotov trávi voľný čas so svojou rodinou,t.j ženou a malou dcérou pokojne,pohodlne,príjemne,pokiaľ sa pri dverách neobjaví Míťa,ktorý kedysi si chcel vziať za ženu terajšiu manželku Kotova,Marusju.Neprišiel,aby vyčítal staré rany,ale preto,lebo o niekoľko hodín si príde pre neho komando KGB,ktorí ho odvezú do lesa,kde ho zastrelia... Napätie medzi dvoma mužmi sa postupne zhmotňuje ich samých,bez toho,aby ťažili svoje okolie,nedávajú nič poznať,ich konverzácia je štipľavá,keď sa ale objaví malá Naďa,ktorá je mimochodom dcéra Nikity Michalkova aj v skutočnosti,tak títo muži sa správajú,akoby sa absolútne nič nedialo.Najlepší výkon podáva práve ONA,ktorá sa nikoho a ničoho nebojí,je smelá,film je vďaka nej taký excelentný,lebo po pravde pri tomto snímku sa pomerne dlho nič poriadneho nedeje,popri tankoch na začiatku,je film jeden dlhý RELAX,posledná polhodina je úplne iná,keď sa objaví auto s komandom,tak film začne meniť tempo a ešte stretnú toho chlapíka,ktorý nemôže po celý čas filmu nájsť cestu,a ten im vojde do cesty! Vlastne plukovník KOTOV je autorita,vzbudzuje rešpekt,obyvatelia sú vlastne radi,že sa majú o koho oprieť,keď nastane problém,ako na začiatku s tankmi,kde vyštartuje na koni,aby zabránil spustošeniu úrody,tomuto dokázal zabrániť,vlastnému osudu už nie! Film s pomalým bezstarostným tempom s trojicou výborných výkonov,keď doplním ešte Oleg Menšikov ako Míťa,ktorý po svojom príchode koordinuje viac početnú rodinu vo veľkom dome,rozpráva príbeh,ktorý sa vlastne stal! Lebo títo protagonisti sú oni samy. Mňa snímok bavil na 60%,ale zmena tempa ma donútila pridať ďalších 20,lebo Nikita je veľký sympaťák! (02.02.2015)

Snímek s tak obrovskou silou ukrytou pod povrchem... Film o nelehké době třicátých let a stalinských procesech v Sovětském svazu, jež předznamenávaly to, co se u nás bude dít v letech padesátých (srovnejte to ale s temným a ledově mrazivým Kachyňovým Uchem), natočený jakoby z druhé strany, z pohledu světa vysokého stranického funkcionáře, válečného hrdiny plukovníka Kotova, hrdiny, ba ikony dělnického hnutí, kdy většina filmu plyne v prozářené a uvolněné atmosféře života komunistické šlechty, mapující jeden jejich prázdninový den, trávený v drobných radostech každodenních rituálů, cyklicky se opakujících výletů, her, pikniků u vody, rodinných vazeb a rurálního způsobu života, a jen někde hluboko a zpočátku neznatelně probublává cosi temného a zlověstného. A pak přijde ten šokující konec... Mrazí při pohledu na pravou tvář v průběhu celého filmu veselého a rozverného Míťi, když divákovi dojde, že to byla jen strhující přetvářka. Excelentní metafora toho, jak krutá doba (a to nejenom komunismu) nasazuje lidem masky pokrytectví. Podobné masky, které celé této epoše nasazovaly všudypřítomné budovatelsky pozitivní portréty generalisima Stalina. Velmi silný a působivý film! (27.01.2007)

Nebudu se tady rozplývat tak, jako většina hodnotících, ale nemůžu upřít filmu některé kvality. Ze začátku mírně nudný, ale to po chvilce přešlo a ani mi nepřipadal dlouhý dvě a půl hodiny, utekl celkem příjemně. Z čeho hlavně těží je scénář, který v podstatě za půlkou úplně změní žánr a herecké výkony, mezi kterými jednoznačně vévodí naprosto úžasná malá Naďa. Znova si tohle dílo už asi těžko někdy pustím znovu, ale poprvé bylo opravdu zajímavé. (23.11.2006)

Hudba ve mě probudila více emocí, než se to (asi) mělo podařit samotnému filmu, tj. režii a stylu vyprávění. Bůh ví proč jsem měl navíc snímek spojený s hutným válečně-akčním motivem, jedná se ale "pouze" o silné drama a válečné scény prezentuje snad jen příjezd tanků na samém začátku... Postupně gradované drama tak staví zejména na excelentních hereckých výkonech dvou hlavních představitelů a tíživé atmosféře, která je o to drsnější, že Michalkov diváka nechá střídavě se radovat z eventů v "domu bláznů" a zapomínat na útrapy časů budoucích, které se musí zákonitě dostavit. (06.07.2011)

Nikdy ma neprestane udivovať, jak moc je (pravdepodobne pre monumentálnosť územia) ruská mentalita vzdialená ostatným slovanským národom. Tým nemyslím politiku, myslím kultúrne rozdiely. Opäť mi to pokazilo zážitok. Prvá polovica filmu obsahuje tri scenáristicky vďačné monológové scény, atmosférickú sexuálnu scénu, funkčnú prácu s hudbou a symbolmi, vynikajúceho Menšikova. Problém pre mňa nastal v druhej polovici, keď mali prísť emócie (a je to vážne super vymyslené aj vygradované), bohužiaľ som si však k žiadnej z postáv po celý čas nedokázal vytvoriť akékoľvek emocionálne väzby. Vlastne hej, fandil som Menšikovovi. Nesympatické mi prišli už tie interiéry, nesympatické mi prišli spievajúce ruské dôchodkyne, postava kladného stalinistického generála, či pod hranicu ľudskej dôstojnosti dotiahnutá komická postava šikanovaného alkoholika. Dievčatko bolo zlaté. Ale fandil som Menšikovovi. Keď máte súboj dvoch charakterov, z ktorých obaja sú stalinistickí dôstojníci, a oboch sledujeme len z pohľadu rodinných vzťahov, aj keby to bola pointa, tak je to stále viacmenej o sympatiách. 85%, pretože chápem. Ale necítim. (04.11.2023)