Volný pád

No než se do toho pustíme, tak bych rád předznamenal, že mi homosexualita přijde v pohodě a slovy seržanta Hartmanna je mi jedno jestli je někdo na holky nebo hnusná slizká olezlá buzna. Freier Fall je prostě špatný film a má v sobě veškerá temná zákoutí současného evropského artu v pejorativním slova významu. Ústřední postava je zase z taktických důvodů autisticky dementní, aby s ní mohl scénář mávat jak se mu zachce a vlastně jediný výrazný rys, který má je její homosexualita. Mimo ni neexistuje a v zásadě spíše než pohled do trampot sebeobjeveného gaye je film sondou do světa mentálně zaostalého, který nedokáže řešit základní životní potřeby a zejména komunikaci se svým okolím. Naprosto zbytečné je zakomponovat protagonistu do macho světa policejní zásahové jednotky, protože s tímto tématem se zde nepracuje jakkoli nad rámec homosexuála v jakékoli jiné "silové" práci, stejným způsobem se nezadařil obraz rozkladu tradiční rodiny v důsledku hrdinovy nalezené orientace, protože problém tady buduje akorát fakt, že hlavní postava nestíhá vést dva vztahy najednou. V neposlední řadě tu máme homofobní pracovní kolektiv s rodinou - oboje jak z katalogu -kteří zde jsou však nositelé těch nejtěžších homofobních klišé, ačkoli se v tomto skutečnost posunula už notně kupředu, protože tvůrci queer snímků potřebují homofoby ke svému uměleckému životu. Jak najednou vypadá Život Adél pokrokově... (12.10.2014)

"O tom, jak důležité je v zásadních životních momentech pravidelně dýchat, aby se člověk pod tím vším náporem pomalu, ale jistě neudusil." Milostné vztahy na pracovišti (či cvičišti) nevěstí nikdy nic dobrého, a pokud se k tomu přidá skutečnost, že jde o dva muže, z nichž jeden má navíc těhotnou přítelkyni, tak rozhodně není nouze o silné a emočně vypjaté momenty. Volný pád jsem si nechával v šuplíku celkem dlouho, a tím jsem se do jisté míry ochuzoval o uvěřitelně napsaný i zahraný film o lásce, rodině a zmatené duši. Hanno Koffler se role Marca zhostil vážně přesvědčivým způsobem - Letní bouře byla pro něj taková humorná zahřívačka - přičemž mu skvěle sekundovali Max Riemelt a Katharina Schüttler. Závěr jsem si asi představoval trochu jinak, nicméně i tak jsem byl ve výsledku spokojený. (22.11.2020)

Uvěřitelný, nesentimentální film o prchlivosti snů, síle touhy a krutosti nevěry, který vás nebude nudit. Východisko tohoto dobrého celovečerního autorského (!) debutu německého režiséra Stephana Lacanta na první pohled nabízí celou sestavu pastí různých filmových klišé: vysněné partnerské soužití (těhotná přítelkyně) je narušeno nevěrou nastávajícího otce, který je sveden svým kolegou z práce (homofobní prostředí policie). (Pozn: A pak že homosexualita neohrožuje tradiční rodinu!) Tato německá odpověď na slovutný Brokeback Mountain (2005), jak se Lacantově prvotině někdy přezdívá, však příjemně překvapí: je to svěží, živelný snímek, při němž netrpíte pocitem, že už jste všechno někdy viděli. Vše je podtrženo solidním filmařským (ne-televizním) umem a vynikajícím castingem celého ensamblu, v čele s elektrizující dvojicí Riemelt (viz Die Welle /2008/) - Koffler (viz Sommersturm /2004/), kterou jeden kritik označil za "nejhezčí milostný pár na Berlinale" (tomu říkám sexy milostné scény!). Nedával bych ovšem filmu nálepku "gay", která by asi byla příliš omezující, stejně jako v případě Zkrocené hory. Primárně jde o neotřelý portrét milostného trojúhelníku, který bez skrupulí zobrazuje cenu hledaní sebe sama, kterou někteří musí zaplatit. Mínus jedna hvězda za některé zbytečné stereotypy (útěk do gay klubu - proč?). Jeden z mála filmů, na který se chci podívat znova. (08.12.2013)

Docela síla.O čem je děj je nahoře v tiráži.Co jsem si z toho vzala já? To,že otázka LBTI je diskutabilní.Je totiž člověk kterému se ta chemie v mozku opravdu pomíchá a je člověk kterému se sex se stejným pohlavím jen líbí.A neznamená to,že je heterosexuál.Ale v tom filmu by to těm fešákům v posteli slušelo s holčinama líp. (23.04.2015)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)