Modlitby za Bobbyho

Sice jde pouze o televizní film, ale disponuje silným emotivním příběhem a herečkou Sigourney Weaver v hlavní ženské roli, která byla za svůj výkon nominována na Zlatý glóbus a Cenu Emmy. Být gayem v rodině, kde je matka silně nábožensky založená není vůbec jednoduché. Snímek je natočen podle skutečných událostí. (11.02.2012)

Takové měšťácké kýče ze mě dělají homofóba. Při pohledu na nejen zdejší hodnocení a vůbec recepci filmu musím uznat, že by si tento přeceňovaný televizák zasloužil (sociologickou) studii, která by se zabývala tím, proč pozitivní emocionální odezvy dosahují i diváci, kteří nejsou bigotními Američany, kteří uvízli na počátku 80. let. Moje hodnocení je tak spíše dáno postoji (nepovažuji v současnosti homosexualitu za něco, co by potřebovalo být "opsravedlňováno" jako zcela normální věc), protože formální stránka podporuje banální a zpátečnický význam. Nemyslím si, že je správně, když je drama o černobílém vidění světa vystavěno na očividných dichotomiích, z nichž se nevybočí ani v závěru. Jako divák mám navíc problém s tím, když jsou ze mě emoce dolovány velice prvoplávým způsobem, zde akumulativní gradující montáží a posílením hudební stopy. Nelze se odvolávat na biografičnost, jelikož z fotografie opravdových předobrazů při srovnání s jejich hereckými představiteli vyplyne, že jde především o psí oči a dojímání se, protože skutečný Bobby byl sportovnějšího a mužnějšího vzezření. Oceňuji ale formu uzpůsobenou vnímání titulního hrdiny a herecký výkon Sigourney Weaverové, která z ploše napsané fanatičky dokázala udělat živoucí a dýchající postavu, vůči které lze dokonce pociťovat i určitou formu empatie. Ke katarzi jsem ovšem - na rozdíl od její rodiny a valné většiny zdejších hodnotících - nedospěl, jelikož jsem myšlenkově neustrnul v předcházejících dekádách. (26.09.2010)

Jak snadno se hlava nehlava bojuje se světem za štěstí nejbližších či za svoje vlastní... Ale největší a nejtěžší boj se vždycky odehrává na vlastním bitevním poli- v boji sama se sebou. Tak výborná Sigurney, celoživotní to bojovnice tělem i duší, nejdříve bojovala za rodinu, za pověst, za syna, až se skrze obrovský smutek a zmatek mohla utkat sama se sebou, aby se poté opět pustila do dalšího boje, tentorkát za pochopení a práva pro homosexuály. Krásně vylíčená psychologie postav, ačkoli možná někdo namítne, že jsou to klišé. Já si o klišé v podobných filmech o lásce a vztazích a celkově o životě myslím, že prakticky všechno, co prožíváme, se dá nazvat klišé a nemá smysl si na to nějak dvakrát stěžovat, má-li film být ze života. Je to ke konci dojemný, což mi nevadí, protože to má jakýsi smysl (a už dlouho jsem u filmu neslzela, tak to projednou vydržím :)) (05.01.2014)

Obdivujem tento film. Na prvý pohľad ma rozhodne nezaujal, ale počas sledovania som zistila, že ide o hlboký snímok, v ktorom sa vykresľuje realita dnešnej doby. Obrovské, ale neuveriteľne obrovské plus majú tvorcovia za konečné vykreslenie a vysvetlenie obsahu Biblie. Konečne niekto povedal niečo rozumné. A pre mňa najlepšia replika patrí herečke s veľkým H - Sigourney Weaver, ktorá hovorila, že Boh jej syna nevyliečil z homosexuality, pretože ho nemal z čoho vyliečiť. (09.06.2013)

Ripleyová vyměnila plamenomet za bibli a vydala se do lítého boje proti homosexualitě, aby na samotném konci stanula jako vítězoslavná bojovnice na straně proti níž, tak úpěnlivě bojovala. Z podkrovního pokojíku už pak nevyskakují facehuggeři, ale přízrak minulosti vystavěný z vlastních chyb odrážejících se v nepochopení. Televizní film, který se své škatulky nezbaví coby tradiční americké drama, které v dnešní době osloví už jen málokoho. Byť neaktuální látka zásluhou Sigourney Weaver dorostla do nadstandartních rozměrů. (19.05.2010)