Modlitby za Bobbyho

Naprosto vynikající film, vynikající herecké výkony, kamera i režie. Silné téma. Plakal jsem, plakal jsem dlouho a hodně, ale tenhle film za to určitě stál. Přál bych to vidět všem náboženským fanatikům a odpůrcům gayů! Škoda, že to je "jen televizní film", který se nedostane k širšímu spektru diváků. 1000x lepší než všichni Spidermanové a Temní rytíři dohromady! (08.08.2011)

Měla jsem ze Sigourney Weaver jako z Bobbyho matky velmi rozporuplné pocity, které dokonce přerostly ve velkou nenávist. Nedokážu pochopit, jak si mohla myslet, že homosexualita je nemoc, která se musí vyléčit. Bohužel je mezi námi plno takových lidí, kteří si myslí, že jde o nemoc. Většina z nás se tváří jako hodně tolerantní lidé, ale jen do chvíle, než se něco podobného stane v našem blízkém okolí nebo v rodině. Pak může nastat peklo, které semele všechny "zúčastněné". Bobbyho matka byla totálně pohlcena svou fanatickou vírou, která ji dokonale zatemnila mozek. Pak ale přišel zlom, který donutil konečně otevřít oči. Musím říct, že po dlouhé době jsem viděla film, který pořádně zatřásl mými emocemi. (28.04.2011)

Hlavní přednost snímku vidím v tom, že ukazuje, kam vede ideologicky motivovaná zaslepenost. 1) Příběh Bobbyho sám o sobě mě příliš nezaujal. Řeší běžné problémy a připomíná hraný dokument tím spíš, že vznikl podle skutečné události._____ 2) Spoiler. Slabošský otec, fanatická matka, fanatismem naočkovaní sourozenci - v tomto prostředí vyrůstá syn, který, poté, co si uvědomí, že je gay, v rodině oporu nenachází. Všichni ho vřele milují a všechny jeho smrt konfrontuje s výčitkami svědomí. Cítí, že mu nepomohli, když to potřeboval._____ 3) Matka pak hledá odpovědi. Bůh zkouší tvoji lásku, ženo. Dala jsi přednost učení před láskou, ideologii před vlastním poznáním. Slepá víra je stejně nebezpečná jako žádná._____ 4) Napadá mě souvislost s Pavlem Kohoutem. Tomu někteří vytýkají jeho slepé vášnivé zanícení pro myšlenky socialismu začátkem padesátých let. Postupně dospěl k poznání, že pravda je jinde a podle toho pak žil a psal. I matka postupně dojde k novému poznání. Není to bezbolestné a není to zadarmo. (21.11.2020)

Neobyčejné herecké výkony Sigourney Weaver a Ryana Kelleye dělají z téhle průměrné šlamastyky zapamatovatelnou věc. Režisér točil v intencích pravidel televizního filmu a snažil se, aby probůh nikde neodbočil nebo neprovokoval víc, než by bylo třeba. Scénárista se dramaturgickou stavbou moc nezabýval a skládal jednotlivé dílky puzzle víceméně nahodile a není se tedy čemu divit, že vrchol filmu máme za sebou už v polovině filmu. Když k tomu přidáme ještě opravdu velmi nezdařilou a mnohdy i nevhodně použitou hudbu, navíc ještě zhusta brutálně useknutou střihem, máme před sebou asi takový dort, jaký by upekli pejsek s kočičkou. A jen neuvěřitelně dobrá Sigourney se na závěr svým dojemným projevem před soudem postará o druhý vrchol filmu a zachrání jej tak před upadnutím v zapomnění. (10.02.2010)

Když se berou náboženské texty doslova, je to průšvih. Používat tři tisíce let starou knihu napsanou v úplně jiném konextu a v jiné tradici jako neotřesitelnou sexuologickou příručku pro současnost, nemůže fungovat. Snad jenom v tom, že se ukáže, jak byla tehdejší zaslepenost stejná jako ta dnešní. Dávám filmu o střetu bigotnosti s realitou tři hvězdy jen za téma a výkon Sigourney Weaver. _____ Jinak je totiž film sám o sobě typická televizní produkce s jednoduchými, stokrát opakovanými schématy o uvědomění si, že svět je ve skutečnosti mnohem složitější místo, než aby se dal vykládat na základě jednoho (i když rozsáhlého) textu. Zvlášť když se z něj navíc vybírají jen určité pasáže. ______Snímek je dojímavý a návodný jako leporelo pro děti s až trestuhodně jednoduchým popisem cesty od jednoznačného odmítání až k absolutnímu pochopení. Je to dost trapný kýč, kde nechybí návodné představy (homosexuální mladík z věřící rodiny se vidí jako svázaný ostnatým drátem) ani americkou kinematografií tak milovaná scéna veřejného projevu, kdy konečně někdo (v tomhle případě matka) emotivně vysvětlí, jak je ona konečně osvícená a všichni ostatní (chovající se stejně jako před půl hodinou ona) najednou zpátečničtí. Závěrečná scéna objímání se na gay pochodu byla až urážlivě pitomá - odpusťme si, co jsme si, Bůh nás všechny miluje a na hřbitov budeme pravidelně nosit kytky klukovi, kterého jsme tam dohnali svou tupostí - od té doby už jsme ale jiní, lepší. _____ Silné téma, příšerné zpracování jak pro děti ze zvláštní školy. /30. 4. 14./ (30.04.2014)