Poklad na Striebornom jazere

Jo, jo, Vinnetou a Stará Drtiruka - kdyby měli ještě o jednu kladnou povahovou vlastnost navíc, upadli by Matka Tereza a Gandhí do dějin zapomnění.. S přirovnáním "Poklad na stříbrném plátně" bych byl opatrný, nicméně to, že se jedná o nesmrtelnou klasiku eintopf-balkan westernu, nelze popřít a pokud někdo tvrdí, že ji ještě neviděl, tak doteď provádí každé ráno Samu Hawkensovi masáž vlasových kořínků. A mimochodem, můj nejoblíbenější díl kriminálky Místo činu. Schimanski ještě nebyl líný použít žiletku a hlavně v Duisburgu a jeho přilehlém okolí nepanoval tak hustý automobilový provoz.. (07.07.2011)

Der Schatz im Silbersee - Tento dnes již vpravdě legendární film má celou řadu následovníků v podobě dalších mayovských adaptací, stál u zrodu několika hereckých hvězd, oplývá nádhernou jugoslávskou krajinou a v neposlední řadě dal řádnou injekci tehdejší německé kinematografii v podobě peněz i spokojených diváků. Jeden z nejúspěšnějších zfilmovaných knih z pera Karla Maye......Scénář : Harald G. Petersson. .....Kamera: Ernst W. Kalinke. .....Hudba: Martin Böttcher. CHYBA VE FILMU - Když trampové zaútočí na Buttlerovu farmu a vyšlou k ní tři chlápky, co jí mají podpálit, Samuel Hopkins jednoho z nich zastřelí, ale v dalším záběru jsou zase všichni tři živí. Chyba kdy má jeden z indiánů na ruce hodinky už je vystřižená. CITÁT - Ať je vítán v této zemi nejslavnější mezi všemi! Nejznámější ze všech jmen, hrdina Old Shatterhand!.......... (28.04.2011)

V dnešní době obstojí Poklad na stříbrném jezeře asi hlavně díky nostalgii. Pochybuji, že jt fo film, ke kterému by se mohly obracet i nové generace. Zvlášt když zvážím, že přibližně ve stejné době vznikly i Pro pár dolarů, Sedm statečných nebo Butch Cassidy a Sundance Kid. Ve srování s těmito psůobí Poklad na stříbrném jezeře jako záležitost ryze pro děti. Přeci jen vize západu jak nám je předkládána zde se má k historii asi jako Pán prstenů. Navíc i postavy i jejich dialogy působí komicky. Old Shatterhand je takový Mirek Dušín a Vinnetou, lepší že moc nemluví. A pak takové postavy jako např. potulný básník jsou vysloveně na dělo. A navíc film zkrátka působí tak nějak křečovitě německy. Pijani v baru se snaží vypadat nenuceně, ale neumí to. Vysloveně legračně tam vypadá ten černoch, ten se tam strašně nehodí a je to na něm vidět. Ale nostalgie je nostalgie. (02.12.2011)

Známe je všichni.. Pamatuju si, jak jsem jejich fotografie vystřihoval z novin a časopisů. A určitě jsem nebyl sám. V nákladné mezinárodní produkci, která konečně přinesla ozdravnou kůru pro německou kinematografii, vznikl snímek o idealistickém dobrodruhovi a náčelníkovi Apačů. Společně se vyrovnávají s nástrahami lží a násilí, bojují za spravedlnost a hrdinské činy jim vynesly nesmrtelný obdiv a slávu. Ostatní díly se stále vzdalovaly literární předloze, naivně ilustrovaly pohled na Divoký Západ. Poklad (s dalšími třemi filmy „klasické čtyřky“) ale přišel jako první (1962) a sice se dvojice hlavních aktérů už znala, ale i dnes po více než čtyřiceti lety je obrovským klenotem. Zářivé barvy, neustálé přestřelky, památné melodie, hrdinství – vše v širokoúhlém formátu, na to nelze zapomenout. (02.05.2006)

"Osagové jsou naši přátelé." Je to tak krásně milé a upřímné, že se člověk ani nemůže zlobit na nedostatky, které to má. Když jsem to viděl coby asi osmiletý v kině dnes Illusion, tehdy snad Ponrepo, tak když praštili strážce pokladu pažbou pistole do hlavy, samým napětím jsem vyhrkl na celé kino "a je po Indiánovi," načež bylo po tragédii :)) (17.09.2006)