Neznáme dejiny Spojených štátov

Veľa ľuďom sa pri mene Oliver Stone ježia chlpy aj na dlaniach, ale treba uznať, že má guráž. Snaha o vyváženie mnoho krát silne subjektívnych názorov, odhalenie či vyvrátenie historických (polo)právd a načrenie za oponu machinácií alfa samcov s bezohľadnými korporáciami za chrbtom, má za cieľ jediné. Ukázať, že aj cisár je nahý a že svetový policajt môže zneužívať svoje právomoci, byť skorumpovaný a chrániť (iba) vlastné záujmy. Eufemizmus boja za mier/demokraciu zanechal tiež svoje potoky krvi, za ktoré sa skryli aj konšpirácie o biologických zbraniach niekde mezopotámskej púšti. Stone nepotrebuje šokovať ani ohúriť. Jeho závery vychádzajú zo súvislostí, kvôli ktorým rozohral faktorgrafický poker. Preto nekonštatuje len na základe suchých skutočností a ponúka trochu opačný pohľad na dejinné kauzality a konzekvencie. Kadencia faktov občas presahuje rámec mozgového hardvéru, ale účel svätí prostriedky. Dokument si nájde svoje dejinné miesto ako Chruščovova tajná správa O Kulte osobnosti a jeho dôsledkoch. Pre dotvorenie celkového obrazu dokumentu doporučujem pozrieť aj dva bonusové diely, ktoré mapujú roky 1900 - 1940. (01.02.2019)

Seriály s větším počtem dílů mají jednu nevýhodu: když se mi prvních několik dílů nelíbí, dalšími již nehodlám ztrácet čas. Z boje amerických marxistů se sovětskými marxisty, zachyceného očima neomarxisty, jsem vydržel první díl a polovic druhého. Líčení boje amerických dobrovolníků proti frankistům, zde samozřejmě označovaných jako fašisté, ve španělské občanské válce bylo vskutku dojemné. Nejeden marxista jistě uronil slzu, jak byla tehdy pošlapána satanská trojice rovnosti, volnosti a bratrství. Není divu, že si Roosevelt se Stalinem rozuměli jak bratři (nejspíš lóžoví), když se Rooseveltův viceprezident ve svých projevech proti imperialismu odvolával na odkaz francouzské a říjnové revoluce. Proto byl také jedním z výsledků druhé světové války postupné odstranění kolonií zejména v Africe. Do jakého stavu prosperující kolonie upadly po odchodu imperialistů jsme dnes svědky – černoši se vrátili na úroveň primitivních kmenů, z níž se je zlý imperialisté snažili pozvednout, s tím rozdílem, že tentokrát nemávají oštěpy, ale samopaly. Jednou z mála kladných stránek dokumentu je, že s neskrývaným obdivem ukazuje, jak se Američané bili a bijí za rovnost, volnost a bratrství, rozumějte za demokracii. Nevermore. (03.09.2014)

Dle očekávání – velký třesk... Stoneova verze dějin USA je patřičně zdramatizovaná, překotná a podivně netrpělivá. Viděl jsem epizodu tři a deset (dějiny atomové bomby, dějiny boje proti terorismu od nástupu prezidenta Bushe ml.) a musím říct, že hodina času pro jednu problematiku nestačí. Minimálně pro zvolený koncept – Stone a jeho tým historiků obdivuhodně pracují s archivními materiály, uvážlivě je začleňují a nechávají vzájemně střetávat. Když pominu jejich občasné duplicitní užití napříč kapitolami, nemám v tomto ohledu žádný problém. Horší je hlas vypravěče (Stone), vršícího údaj na údaj, možná i záměrně nedovolující zpracovat množství údajů. Aby toho nebylo málo, zapsané citáty osobností čtou různí herci, čili napodobují jejich hlas i dikci. Tato poměrně agresivní strategie byla užívána v krizových obdobích studené války a působí velmi lacině a neprofesionálně. Stone si při svém výkladu libuje ve slově „kdyby“ a rozpracovává vize alternativních (lepších) dějin. Liberální historici si při té příležitosti rádi idealizují jednu osobnost, která nedostala důvěru (např. demokratický kandidát na prezidenta v padesátých letech Adlai Stevenson). Stone si vybral Rooseveltova víceprezidenta a levicového kandidáta na prezidenta v roce 1948 Henryho Wallace. Tento muž byl ve své době zdiskreditován za údajné napojení na komunisty, což Stone ostře odmítne (Wallace přitom opravdu byl financován komunisty, ač ho tato podpora nikterak netěšila). Tvůrci opakovaně „vylepšují“ historii, pokud mají ideál. Stone realizoval ambiciózní a působivou sérii, není však možné opomenout jeho silné levicové smýšlení. Na druhou stranu laciné odsouzení Stonea coby demagogického salónního levičáka by jen prokázalo neschopnost argumentovat. Tento projekt možná hodlá sdělit informace neobeznámeným, jenže věnovat mu pozornost by měli právě ti obeznámení. Procvičí se v argumentech, zážitek zaručen. (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Tak nejak sa to dalo očakávať. Oliver Stone napokon pristúpil k tomu, kam už dlhšie smeroval zmnožením svojej dokumentárnej tvorby, a čo bolo na hraných filmoch iba čiastkové a nárazové - k vylíčeniu svojho pohľadu na moderné dejiny Spojených štátov priamo, naostro a bez servítky (brutálne bez metafor a umeleckého zahmlievania boli pritom ostatne už aj jeho hrané filmy). Nemusí to byť všetko úplne objektívne, príklon k démonizovaniu vlastných a idealizovaniu tých druhých je niekedy až príliš výrazný, ale je to potrebná, vítaná a svieža protiváha oficiálnej americkej propagande. (27.08.2015)

Dovolím si ohodnotiť po jednej časti. Prekvapivo informačne bohaté, výstižne doplnené zábermi z filmov a najmä plné dobových záznamov rokovaní politikov. Uvidíme ďalej, snáď informačná strohosť nepodľahne demagógii ako Nemci spojencom. Videná druhá časť. Nevedel som, že Rooswelt bol taký sympaťák. Kam sa hrabú slovenskí a českí politici. (16.07.2014)