Alexander Nevský

Bezpodmínečné must see, i kdyby vás nechávalo chladným Ejzenštejno renomé a chtěli jste se jen od srdce zasmát nad (ne)obratností protiněmecké propagandy. Osobně jsem se bavil královsky. Všechen ten úžasně naddimenzovaný patos, všechny ty totální vlastenecké promluvy, to démonizování teutonů (dokonce házejí děcka do plamenů a nikdy se neusmějí!), ty naprosto bezkonkurenční tvůrčí nápady (bohatýr si uprostřed bitvy bez okolků vybere time out, se slovy "Žij blaze, Vasko!" pozvedne vědro a napojí se "energy drinkem", padlí procitající na bitevním poli a volající své ženy, svastiky na taláru zlověstného německého biskupa...), to nádherně okaté ateliérové natáčení se zaručeně umělým prašanem, ty úžasně ploché postavy v čele se superspravedlivým a moudrým knížetem Alexandrem (po slavném vítězství na Čudském jezeře, kde se Řádové armádě dostalo řádné koupele, propustí na svobodu všechny obyčejné - však za nic nemůžou - pěšáky, rytíře nechá vyměnit za mýdlo, ale vlastizrádce vydá napospas vyhecovanému davu!) a v neposlední řadě to nedostižné obrazové mistrovství, ten cit pro kompozici záběrů a jejich výsledný montážní sled (jakkoli působí anachronicky) včetně sjednocení obrazu s geniální Prokofjevovou hudbou. (25.07.2009)

Budete muset lecos překousnout, abyste byli schopni tento film přežít bez úhony. Příběh nepříběh, krajina nekrajina, dlouhé předlouhé pasáže, snad jen ta hudba se dala celkem poslouchat. Toto je prostě snímek dokumentárního charakteru se silně propagandistickým podtextem, který už dnes působí hodně teatrálně a vyčpěle. 55%. (24.01.2010)

Na film sa treba pozerať z historického kontextu. Je prekvapujúce, že má veľa historických paralel s neskoršími udalosťami z druhej svetovej vojny. Taktiež nikto nechcel veriť, žeby Nemci napadli Rusov, taktiež nikto nechcel veriť, žeby oslavovaný hrdina, či pýchy krajiny mohli padnúť, taktiež boli vodcovia namyslení, taktiež Sovieti začali vyhrávať, keď obkľúčili nepriateľa, konkrétne okolo Stalingradu, ale nepriateľ sa ešte raz vzoprel, konkrétne u Kursku. Taktiež Nemci zabíjali aj deti a starcov, taktiež prebiehalo jednoduché verbovanie na ochranu vlasti, či démonizovanie alebo zosmiešňovanie nepriateľa, no hlavným hrdinom ako vo filme Alexander, teda Stalin nebol. Hudba bola miestami ozaj účelová, malo to vtedy pozdvihnúť sebavedomie, paradoxne to vtedy bolo veľmi protinemecké, ale vtedy to mohlo byť aj právom, čo je škoda, že to potom zakazovali. Treba si uvedomiť, že sa jednalo o stredovek, kedy cirkevní predstavitelia hlásali nezmysly, viedli vojny, križiaci pustošili krajiny, ale je vtipné sledovať deravé kýble na hlavách akože Nemcov, oblečenie bolo veľmi zaujímavé. Film nie je nudný, ale ospevuje násilie, čo už v dnešnej dobe mi nie je veľmi blízke. beriem ho ako historický film, výplod svojej doby, ruským spôsobom ospevovať svojich hrdinov minulosti. Dosť mi tu chýbajú väčšie ruské reálie, ale na druhej strane je to vojnový film, čo spĺňa, je tam stratégia, lenže je to skôr symbolický film, každá scénka akoby bola symbolom niečoho. Záver s tými dievčinami ma ozaj prekvapil, lebo som myslel, že jeden z nich neprežije. Tento film stojí za to si pozrieť, aj keď ho netreba brať doslovne, ale skôr symbolicky. Záverečné slová platia asi v každej krajine a sú diskutabilné najmä z náboženského hľadiska, veď brániť svojich blízkych alebo trpieť a nechať sa zahubiť? Verte mi, že to nie je tak jednoznačné, ako si mnohí môžte myslieť. Tento film nie jen príkladný, má veľa znakov skoro až propagandy, aj keď pre mňa len náznakov, skôr to bol vlastenecký film, ale na druhej strane mi je celkom sympatický, nesnaží sa ruský ľud prehnane vychvaľovať, je svojský. (09.12.2012)

Tenhle film snadno složíte z jednoduché rovnice. Výborná Prokofjevova hudba dělá víc než polovinu. Krásná kamera, kterou zas připisuji Ejzenštejnovi, dělá zbytek. Shrneme-li to, vyjde vám film velmi estetizující. Lze říci: umělecký. Myslím, že je to zvláštnost ruské a také třeba japonské kinematografie, že i hrůzné věci zobrazené na plátně vypadají v jejich podání velmi krásně. Hned zpočátku uvidíte mrtvolu ohlodanou na kost. Při pohledu na ten záběr jsem však pocítila jen okouzlení kompozicí a celkovou výstavbou scény, nikoliv děs. Alexandr Něvský je prostě jedním z těch krásných černobílých středověkých filmů, třeba jako naše Markéta Lazarová. Ale. Kromě kamery a hudby, ostatní věci film už jen shazují, například scénář. Druhý díl Vávrovi husitské trilogie si z tohohle filmu, myslím hodně odnesl (křižáci topící se na ledu nebo na blátě – to vyjde nastejno, všechen lid beroucí se k boji, tragický milostný trojúhelník a samozřejmě moudrý a odvážný vojevůdce). Vše je samozřejmě velice patetické. Český film by takovou nálož hrdinnosti a odhodlání ani neunesl, ale v Rusku se to ztratí. (Mimojiné: Distribuce filmu byla pozastavena po té, co Rusko uzavřelo mírovou smlouvu s Německem. Není divu, jasně se tu praví, kdo je nepřítel. Když Německo napadlo SSSR zase se do distribuce vrátil.) (15.10.2004)

Sergejovi zakázali príliš inteligentnú montáž na sovietske publikum, dali mu do ruky prácu s dialógmi a hneď bol oheň na streche. Alexander je v podstate zameniteľný socialisticko realistický film s akýmkoľvek režisérskym rukopisom tej doby. Ak by tu samozrejme neboli tie úchvatné megalomanské bojové scény. Ak by tu nebola tá prelomová Prokofjevova hudba. Pokiaľ sa ale od naivných patetických dialógov odosobníte, dozviete sa niečo o historickom pozadí legendárnej bitky, ktorú podrobne Ejzenštejn popisuje v svojej knihe Kamerou, tužkou a perom (alebo nejak podobne). Niekedy pred koncom prvej hodiny je situácia dostatočne pripravená nato, aby sa film akčne rozbehol a on tak činí a musí to baviť každého. Výrazne pomáha prostredie akejsi nekonečnosti horizontu, akejsi neukotvenosti v priestore. Podľa Alexandra sú strihnuté aj dnešné (a včerajšie) historické veľkofilmy s jednou ústrednou bitkou. Patetické preslovy, divácka príťažlivosť, doslovnosť. Pri topení Nemcov som mal pocit, že ich pod vodu vťahuje nejaká obrovská chobotnica. (14.04.2014)