Alexander Nevský

Dobrá věc se podařila, ruská země zvítězila! Nepřítel byl vyhnán, kolaboranti zlikvidováni a dva hlavní vojevůdci našli své lásky (sličná Olga Ivánovna nazůstane na ocet). - Problematičnost filmu z dnešního pohledu je zřejmá. Spočívá v naprosté černobílosti líčení "našich" (chrabří, bodří chlapáci) a nepřátel (arogantní sadističtí psychopati, kteří pro zábavu hází malé děti do ohně), ale také v těžkopádné operetnosti děje, dialogů i hereckých projevů - v níž si režisér liboval. Tradičně ejzenštejnovsky skvělá je naopak obrazová kompozice (v tomto filmu hodně pracující s motivem oblačného nebe a místy hloubkovým rozvrstvením upomínajícím dokonce na pozdějšího Občana Kanea), samostatnou kapitolou je brilantní montáž, Ejzenštejnova "velká péče" (abych parafrázoval klasika nové vlny). (01.10.2007)

Historie tohoto filmu popisujícího invazi Německých křižáků do Ruska je myslím obecně známa, krátce po jeho vzniku byl díky paktu Molotov-Ribebentrop stažen, aby byl o tři roky později po invazi německých vojsk opět promítán ve všech ruských kinech. Využití propagandy je naprosto zřejmé a v kombinaci s historickou látkou před ní bledne snad i Vávrova husitská trilogie (ve filmu se objeví i napodobeniny německých přileb, po následném přestříhání zazní i známé "ani o krok zpátky" apod.). I velká devíza filmu - hudba Sergeje Prokofjeva - vyznívá díky výše uvedenému lépe bez filmu a v kompletní podobě je ke slyšení až ve stejnojmenné kantátě (doporučuji verzi Valerie Gergieva s Orchestrem Mariinskava Teatra). Ta potom sama po léta patřila k hudebně-propagandistickým dílům a v zemi původu jde o hodně zprofanované dílo. (19.04.2007)

Musím se přiznat, že nenacházím trefnější označení než "recese." Chudák Ejzenštejn, takhle nevypadá práce se svázanýma rukama, ale spíš po trepanaci mozku. Srandovní bitevní scény, statické dialogové scény, hudba, jak když taháte kočku za ocas (kromě bitvy na ledě) a především v první polovině je zpěvu tak moc, až je z filmu málem muzikál. To by mě zajímalo, kde udělali soudruzi ze SSSR chybu... (30.07.2011)

Nemohu říct, že by mě Alexandr Něvský tak uzemnil, jako předchozí Ejzenštejnovi němé filmy, ale přes drobné výhrady si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. Na rozdíl od němých filmů je zde už pohyb kamerou, i když je využíván jen zřídka. Zůstal patetismus a rozmáchlá gesta, oproti Křižníku a Deseti dnům jde převážně o divadelní scenérii. Osobně vnímám větší údernost v jeho prvních snímcích, kdy promlouval pouze obrazy. (05.12.2016)

Na film sa treba pozerať z historického kontextu. Je prekvapujúce, že má veľa historických paralel s neskoršími udalosťami z druhej svetovej vojny. Taktiež nikto nechcel veriť, žeby Nemci napadli Rusov, taktiež nikto nechcel veriť, žeby oslavovaný hrdina, či pýchy krajiny mohli padnúť, taktiež boli vodcovia namyslení, taktiež Sovieti začali vyhrávať, keď obkľúčili nepriateľa, konkrétne okolo Stalingradu, ale nepriateľ sa ešte raz vzoprel, konkrétne u Kursku. Taktiež Nemci zabíjali aj deti a starcov, taktiež prebiehalo jednoduché verbovanie na ochranu vlasti, či démonizovanie alebo zosmiešňovanie nepriateľa, no hlavným hrdinom ako vo filme Alexander, teda Stalin nebol. Hudba bola miestami ozaj účelová, malo to vtedy pozdvihnúť sebavedomie, paradoxne to vtedy bolo veľmi protinemecké, ale vtedy to mohlo byť aj právom, čo je škoda, že to potom zakazovali. Treba si uvedomiť, že sa jednalo o stredovek, kedy cirkevní predstavitelia hlásali nezmysly, viedli vojny, križiaci pustošili krajiny, ale je vtipné sledovať deravé kýble na hlavách akože Nemcov, oblečenie bolo veľmi zaujímavé. Film nie je nudný, ale ospevuje násilie, čo už v dnešnej dobe mi nie je veľmi blízke. beriem ho ako historický film, výplod svojej doby, ruským spôsobom ospevovať svojich hrdinov minulosti. Dosť mi tu chýbajú väčšie ruské reálie, ale na druhej strane je to vojnový film, čo spĺňa, je tam stratégia, lenže je to skôr symbolický film, každá scénka akoby bola symbolom niečoho. Záver s tými dievčinami ma ozaj prekvapil, lebo som myslel, že jeden z nich neprežije. Tento film stojí za to si pozrieť, aj keď ho netreba brať doslovne, ale skôr symbolicky. Záverečné slová platia asi v každej krajine a sú diskutabilné najmä z náboženského hľadiska, veď brániť svojich blízkych alebo trpieť a nechať sa zahubiť? Verte mi, že to nie je tak jednoznačné, ako si mnohí môžte myslieť. Tento film nie jen príkladný, má veľa znakov skoro až propagandy, aj keď pre mňa len náznakov, skôr to bol vlastenecký film, ale na druhej strane mi je celkom sympatický, nesnaží sa ruský ľud prehnane vychvaľovať, je svojský. (09.12.2012)