Chlapec vo svete príšer

Další úlitba třináctiletému synovi, fandovi do všeho japonského, za to, že se mnou na letošní hradišťské filmovce bez reptání useděl všechny ty Vášně, Manily ve spárech světla a Matky Johany od Andělů. A opět jsem nelitoval – z manga filmů mám pořádně nakoukaného jenom Mijazakiho a bylo moc příjemné ujistit se, že není jediný, kdo tohle médium umí dát do služeb osobité fantazie a netradičního pohledu na mezilidské vztahy, zde hlavně na vztah učitel-žák (místo klasické dvojice dokonalého mistra a postupně se zdokonalujícího studenta tu máme dva outsidery, kteří se na cestě za neustálého hašteření nevědomky podpírají navzájem). Pozoruhodné je už i jen rozložení děje mezi lidským a „příšeřím“ světem – kluk se po raném traumatickém zážitku ponoří do fantazií a prožije v nich celé dětství, teprve na prahu dospělosti zase začne brát na vědomí realitu, pohádkové království jí musí ustoupit, ale kluk si z něj zároveň přináší sílu, díky níž dokáže skutečnost unést… To není vůbec hloupě vymyšlený rámec, ve kterém se navíc odehrávají věci zábavné, poetické i přitažlivě akční a zároveň nenásilně výchovné. Jako rodinný program můžu vřele doporučit. (05.08.2016)

Fantaskní středověký svět příšer "za zdmi" soudobého Tokia zůstává z majoritní části neprozkoumán, takže musíme akceptovat, že o něj vůbec nejde. To důležité představuje dospívání (resp. dospění) osiřelého frackovitého kluka a nepodlehnutí temnotě osamění či jinakosti - pomocí silné vůle, výcviku, přátel, nalezením místa na slunci. Na akci se netěšte (i když závěrečná velkolepá velryba pod ulicemi metropole stojí za to), rozvážné anime se více zaobírá hlubšími "existencionálními" aspekty lidské duše; zároveň však rozehrává vtipnou báchorku o vzájemném, až rodičovském sblížení hádavého učedníka s nabručeným, prostopášným, cholerickým mistrem. (18.10.2016)

Japonci umeji pohadky asi nejlepe. Tato se povedla moc. Neni tedy moc pro deti, protoze se tam probiraji docela dospela temata a chybi tam klasicke disneyovske pitvoreni (zaplat panbuh), ale diky skvelemu vizualu a atraktivnimu svetu by je to mohlo taky na chvili zabavit. V pulce filmu, kdy se resi cteni, studium a skoly, tempo trosku ztraci a bylo by fajn trosku striharskych nusek. Jinak je to ale zabavna, krasna a imaginativni podivana. (01.04.2016)

Bakemono no ko má určitě docela dost nedostatků, je to až moc dlouhé, místy nelogické a závěr je tak nějak hektický se spoustou CGI bordelu, že se v něm celé poselství o tom, že každý člověk má v sobě temnotu, s kterou musí bojovat, tak nějak ztrácí... Na druhou stranu je to zajímavý a příjemný příběh s pěknou animací, povedenou hudbou a vcelku sympatickými charaktery na který se mi dobře dívalo a který mě celé dvě třetiny hodně bavil (o podle mě nepříliš povedeném konci jsem se už zmínil, ještě přidám, že byl až přehnaně sluníčkový, což se mi tam po tom všem tak nějak nehodilo). Takže když si to shrnu tak mě Mamoru Hosoda v podstatě příliš nezklamal, ale proti Vlčím dětem to bylo málo hluboké, proti Letní válce méně vtipné a proti Dívce, která proskočila časem méně zajímavé. Zatím asi nejslabší film pana Hosody za posledních 10 let, ale i tak je to u mě nadprůměrné dílo. 6,7/10 (13.03.2016)

Film je jednoznačně Hosodův, páchne po něm v každém záběru. Je sice fakt, že některé scény mi přišly nadbytečné, ale i tak jsem si film užila. Na začátku trochu trvalo, než jsem se do toho vžila, ale postupem času jsem si na všechny zvykla a nechala se jimi „oslňovat“. Přestože mi přišlo, že některá směřování příběhu a příchod některých postav tam byl čistě účelový, tak jsem si říkala, že je to jen pohádka čili takové mechanismy jsou v pořádku. Vlastně to není nic víc než kouzelná pohádka o mluvících zvířatech, bajka (?), která má samozřejmě poučení. Nic mimořádného. Ale mně se líbilo. Slabší 4*. (19.03.2016)