Český žurnál - Série 4 (2016) (séria)
Don’t Take My Life
Obsahy(1)
Na osobním příběhu a zkušenosti s exekučním řízením seznamuje autorka Andrea Culková s exekučními praktikami v Česku a v příkladech ze zahraničí se snaží české legislativě naznačit cestu z bludného kruhu... Exekutoři slaví u nás 15 let své existence. Skoro milion lidí je v exekuci. Je to důkaz toho, že exekutoři efektivně pracují nebo by nás to číslo mělo spíš děsit? Jak je možné, že tak obrovské množství lidí skončilo se zablokovanými účty? Kde je problém a koho se týká? Je na vině neschopnost odložit svou spotřebu a dostát svých závazků, v systému poskytování úvěrů a nebankovních půjček, v nesmlouvavých zdravotních pojišťovnách, v lajdáctví lidí nebo v samotném systému exekucí. „Jak se ukazuje i systém oddlužení není pro mnohé lidi dostupný a často nepřináší optimální řešení...." říká režisérka Andrea Culková. (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Obdivuju odvahu paní režisérky jít na trh doslova s vlastní kůžî. Jenže tato odvaha nakonec podrazila nohy celému filmu, který by mohl uspět možná jako studentské cvičení na téma, kterak jsem se dostala do problémů a zase ven. Paní režisérka sice lehce naznačuje, že není jediná, kdo má exekuci, ale valnou většinu filmu se věnuje předvádění smutných pohledů čísło 1 - 4 v závislosti na přítomnosti dětí. Informační hodnota dokumentu je téměř mizivá, jedinými skutečně zajímavými aspekty jsou zkušenosti ze zahraničí. ()
Keď štát stanovil, že exekútori majú byť podnikatelia, tak sa potom tak aj chovajú. Bokom ide nielen ľudské správanie, ale aj zdravý rozum. Niekto by mohol povedať, že rozum chýbal niekde celkom na začiatku pri prvej pôžičke na nejakú zbytočnosť. Ale čo to je za systém, keď pre sumu v cene televízora niekto celkom legálne podľa zákonov príde o dom, prípadne rovno o dva, ktorých ani nie je jediným majiteľom. Autorka sa do dokumentu vložila celá, aj ako reportérka, kameramanka a pátračka. Príbehy nešťastníkov s dlhmi sú typické a typické je aj to, že sa s tým nedá nič robiť. Vrcholom je asi exekúcia za pokuty v doprave prenesené ešte z detstva. A bez chyby bola reklama nasledujúca hneď po filme najskôr na pamlsky pre psov a potom na MacBook, iPhone a iPad. Reklama hovorí, že to jednoduchu musíš mať, či na to máš alebo nemáš. –––– Nemůžete vyřešit problém jen tím, že budete mluvit o penězích. Chce to mnohem více. ()
Jo, tenhle kousek mohl a měl bejt určitě lepší. A jo, i mně nesedí to, jakou roli ve snímku hrajou mrňata a kolik podtémat režisérka nakousne a nedojí. Chtěl bych buď delší stopáž nebo hlubší ponor k jednomu tématu. A těch pod témat tam je...chování exekutorů, odcizení od společnosti, bludnej kruh půjček, praktiky věřitelů, insolvenční dražby, zinscenované výměny správců. Končím s mínuskama. Pak je tu velký chvályhodný ale. Exekuce, ale i dluhy a rozdíl v má/nemá je neskutečně aktuální téma a je vopravdu čím dál nutnější tady otevírat diskuzi. Projít si pár spisů v insolvenčním řízení doporučuji většině mudrlantům. Všichni víme, že za chyby se platí, ale taky všichni víme, že jenom přiměřenej trest má nějakej smysl. Pelikánův příspěvek o průměrných platech osob v právu je na místě a smích exekutorů vypovídá víc o nich než o Pelikánovi. Ta nadřazená pozice, kdy si z vrchu odplivneme s tím, že "ten si za to může sám" nás opravdu vede jen k tomu, že jednou tohle budeme říkat o kamarádech, o příbuzných v podobný situaci a nakonec ten plivanec schytáme zpátky. Takže za mě za příspěvek díky, ačkoliv bych ho taky radši viděl barevnější. ()
Ne že by člověk neměl právo natočit dokument o vlastní životní situaci (i svý dítě tam natáhnout dělat smutný obličeje), ale samozřejmě, že pak takový film jen stěží bude fungovat jako adekvátní součást diskuze o samotném problému exekucí. K tomu tenhle dokument vyhrává cenu za nejnesnesitelnější a nejteatrálnější voiceover. ()
Tak jsem se zase jednou zdravě namíchnul u TV. Paní režisérka je sice řemeslně velmi zručnou filmařkou, ale věci, které bych odpustil nějaké gonzo žurnalistice (subjektivnost a neznalost tématu) stěží můžu odpustit něčemu, co se tváří jako věcný a citlivý dokument. Dokument se exekutorů vlastně vůbec netýká, přičemž problém zadluženosti je samozřejmě velmi aktuální, tíživý a komplexní a zasluhuje si řešit v rámci mnoha resortů a nechci zlehčovat osudy řady lidí, kteří se buď vůbec vlastní vinou nebo následkem banální chyby dostaly do zásadních životních trablů. Je však třeba také říkat b), když hovoříme o a). Obrovské procento dlužníků nejsou chudáci, které napálil lichvář, ale nezodpovědní flákači, kteří zvysoka kašlou na své povinnosti, je třeba si také uvědomit, že snad již sprosté slovo "věřitel" nejsou jen banky, ale také obrovská množina matek, kterým nikdo neplatí výživné, lidé, kteří půjčili své poslední úspory hajzlovi, byli podvedeni atp. Co český Katány, který sice vydělával spoustu peněz v turismu, ale přesto si vzal půl TV na splátky (proč?), tyto následně neplatil (proč?, když tolik vydělával) a pak mu nabídli 200.000 úvěr, tak si ho vzal (proč?, co s nima udělal, půlka TV stále 200 hadrů?). Bohužel pro mnoho dlužníků zcela typické otázky bez řádných odpovědí. Stejně tak paní režisérka neudělala až tak zásadní chybu, že si po dobu zřejmě několika let nepřehlásila trvalé bydliště, ale zejména v tom, že donesla nějaký dopis na úřad a dál už celou věc neřešila, ač si vědoma dluhu, ono to nějak vyhnije, že?.... Situace je vážná a je třeba ji řešit. Dogmatické a povrchní dokumenty to ale nezmění, bohužel stejně jako populista Pelikán, který se rozhodl jen jeden extrém nahradit druhým a o existenci koncepčního plánu řešení vážně pochybuji. Jako osobní výpověď zajímavé, jako pokus o aktivistický dokument bohužel špatenka. Zrovna o situaci v SRN a Norsku jsem poměrně obeznámen a ono totiž nejde jen o to, že mají dané instituce, ale také o tom, že morálka a přístup k povinnostem je v obecném měřítku u těchto národů úplně někde jinde než u nás. ()
Galéria (1)
Fotka © Česká televize
Reklama