Český žurnál - Série 4 (2016) (séria)
Výchova k válce
Teaching War
Obsahy(1)
Jsme připraveni na případný válečný konflikt? Co vědí dnešní mladí lidé o zbraních? Uměli by se v případě ohrožení postavit na obranu své vlasti? Konflikt na Ukrajině, uprchlická krize a častější teroristické útoky začaly nejenom v české společnosti budit otázku, jak se chovat v případě ozbrojeného konfliktu. Na jaře minulého roku Českou republikou projíždí americký armádní konvoj. Znovu si pokládáme otázku, jestli bychom šli tentokrát bojovat, s kým, proti komu, a především za jaké hodnoty? Film Adély Komrzýové, studentky třetího ročníku katedry dokumentární tvorby FAMU, zkoumá, jak se stát, skupiny lidí i jednotlivci, s různými ideovými záměry připravují na potenciální ozbrojený konflikt. Režisérka se především zaměřuje na děti, kterým je ve formě branné výchovy předkládána pragmatická podoba nového světa dospělých. Kde je hranice mezi přípravou na válku a jejím podněcováním? (Česká televize)
(viac)Recenzie (31)
S ohledem na to, jak vysoké funkce v dokumentu vystupují (ministr obrany, kandidát na prezidenta republiky, šéfové POKOSu, ale i spousta dalších) mě fakt baví ten argument kritiky "vždyť je to tendenční, dala tam jen idioty". Každej si tady dělá, co chce...a já mám vopravdovou radost, že Adéla Komrzý udělala tenhle kousek k žurnálu. Kdyby si to někdy přečetla, tak, že vole dík! Hlavně, že třeba finančně gramotnej nejme skoro nikdo a základy společenských věd voukrouháme, jak můžeme. A až se dočtete ke komentáři KRYSIOPICE, tak ne...tam fakt stačí říct jenom takhle "ne". ()
Branná výchova je přesně to, co tu potřebujeme. Ne, že bych nepodporovala, aby mezi encyklopedickými znalostmi škola občas nepřišla i s tím, co se v životě opravdu hodí vědět/umět, ale takových užitečnějších okruhů informací by se našlo daleko více. Proč radši děti neučíme troše finanční gramotnosti - jak hospodařit v domácnosti, co si ke mně zaměstnavatel může a nemůže dovolit, co se stane, když si vezmu úvěr. A pokud to vypadá jako moc velká nuda pro dospívající chlapce a děvčata, pořád tu zůstává široká škála působnosti o tom, jak zabránit otěhotnění, jak moc je v sexuálním vztahu důležitý oboustranný souhlas, co se stane s mým tělem, když si na záchodě šňupnu speed atd. atd. Zkrátka a dobře se domnívám, že se ve svém životě zcela obejdu bez informace o tom, jak účinně zastřelit jiného člověka. A nářky postaršího pána nad tím, že dnešní mládež neumí poslouchat a dělá si, co chce? Tak to je snad to nejlepší, co se nám mohlo stát. Pokud svojí činností neomezuji práva jiného člověka, pak opravdu nevím, proč bych měla srazit paty, zasalutovat a zahlásit "ano, pane". Nehledě na to, že česká armáda sama o sobě by nás v současné době opravdu neuchránila... ()
Až příliš mnoho lidí se v týhle zemi až příliš mnoho nudí, tak se radši chystají na válku. Upřímně řečeno mě to nějak extrémně nepohoršuje - kdyby to nedělali, dělali by jiný pitomosti a nutili svejm dětem jiná nesmysly. Jinak je ale tenhle díl Českého žurnálu (z těch, co jsem viděl) asi nejplnohodnotnějším dokumentárním filmem, který toho řekne nejvíc a nejsrozumitelněji. 3 a 1/2 ()
Ani kontroverzné, ani mrazivé, skôr nudné. O tom,že obchodu so zbraňami sa darí vieme. Zbrane a ich podporné systémy sa z územia bývalého Česko-Slovenska vyvážajú až príliš často, pritom oficiálne do centier vojenských konfliktov (Afganistan a podobne). Zároveň je jasné, že v pozadí biznisu stoja magnáti spolu so špičkami politickej moci. Títo všetci majú eminentný biznis záujem na military propagande akýmkoľvek spôsobom, najlepšie od útleho detstva. Či už cez oficiálny vládny vzdelávací program alebo polooficiálnym fungovaním mimovládnych polovojenských oddielov, tváriacich sa ako pomoc Česku ako takému. Na Slovensku úlohu paramilitárnych oddielov prevzala mimovládna organizácia "Slovenskí branci" (poznávacie znaky: nacionalizmus, obrana vlasti v prípade núdze, pomoc, obdiv k Putinovi, odpor voči NATO, EÚ a liberalizmu). Zbraňovým oligarchom je to jedno, hlavne nech sa šíri vojnová propaganda a zmierlivé báchorky o zbraniach, ktoré sami osebe predsa nikomu neubližujú. Pravdy trpké, forma dokumentu strašná. Nudná, výpovedne pomerne vlažná a trochen demagogicky spájajúca amatérskych primitívnych vojnových nadšencov s vládnym školským programom. ()
Adéla Komrzý poutá moji pozornost výjimečným talentem vyhmatávat neuralgická a tabuizovaná témata naší společnosti a předkládat syrově observované ke konfrontaci, k tázání a k následnému posuzování, aniž by sama sklouzávala k vlastní interpretaci či hodnocení, zároveň ale aniž by dávala ruce pryč od vědomí etické stránky věci a komukoli usnadňovala práci v popasování se se všemi aspekty fenoménu, na nějž nám zaměřila pozornost, a těmi morálními zvlášť. Její přístup je poctivý i provokativní najednou, a to je něco, co se sejde málokdy. Jí se to daří především proto, že provokace, stejně jako vyvolávání pocitů trapnosti, neadekvátnosti či absurdity, tu není prvoplánovým záměrem, ale přirozeným efektem, který nastává ve chvíli, kdy nám někdo cíleně a zručně podstrčí k reflexi jevy či jejich aspekty v naší společnosti záměrně nereflektované. Adéla Komrzý pro to má nebývalý cit a umí s ním pracovat. Bravo! *~ ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize
Reklama