Český žurnál - Série 4 (2016) (séria)
Don’t Take My Life
Obsahy(1)
Na osobním příběhu a zkušenosti s exekučním řízením seznamuje autorka Andrea Culková s exekučními praktikami v Česku a v příkladech ze zahraničí se snaží české legislativě naznačit cestu z bludného kruhu... Exekutoři slaví u nás 15 let své existence. Skoro milion lidí je v exekuci. Je to důkaz toho, že exekutoři efektivně pracují nebo by nás to číslo mělo spíš děsit? Jak je možné, že tak obrovské množství lidí skončilo se zablokovanými účty? Kde je problém a koho se týká? Je na vině neschopnost odložit svou spotřebu a dostát svých závazků, v systému poskytování úvěrů a nebankovních půjček, v nesmlouvavých zdravotních pojišťovnách, v lajdáctví lidí nebo v samotném systému exekucí. „Jak se ukazuje i systém oddlužení není pro mnohé lidi dostupný a často nepřináší optimální řešení...." říká režisérka Andrea Culková. (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Podle mě ne příliš povedený dokument, který mě nebavilo sledovat, mj. i kvůli antipatii k osobě režisérky (podle mě klasický případ člověka, který si za svoje finanční problémy může sám). Film mi navíc nepřijde moc informačně přínosný - téma exekucí bylo v minulosti mediálně pokryto opakovaně a velmi důkladně (byl to mj. právě mediální zájem, který inicioval některé legislativní změny na zvýšení ochrany dlužníků a oslabení "exekutorské mafie"), a už mi to ani moc nepřijde jako aktuální téma. Tím je pro mě naopak finanční gramotnost, která je u nás naprosto tragická, podle toho to pak vypadá. Film se to snaží reflektovat, ale dělá to způsobem, který mě bohužel odrazuje. ()
Keď štát stanovil, že exekútori majú byť podnikatelia, tak sa potom tak aj chovajú. Bokom ide nielen ľudské správanie, ale aj zdravý rozum. Niekto by mohol povedať, že rozum chýbal niekde celkom na začiatku pri prvej pôžičke na nejakú zbytočnosť. Ale čo to je za systém, keď pre sumu v cene televízora niekto celkom legálne podľa zákonov príde o dom, prípadne rovno o dva, ktorých ani nie je jediným majiteľom. Autorka sa do dokumentu vložila celá, aj ako reportérka, kameramanka a pátračka. Príbehy nešťastníkov s dlhmi sú typické a typické je aj to, že sa s tým nedá nič robiť. Vrcholom je asi exekúcia za pokuty v doprave prenesené ešte z detstva. A bez chyby bola reklama nasledujúca hneď po filme najskôr na pamlsky pre psov a potom na MacBook, iPhone a iPad. Reklama hovorí, že to jednoduchu musíš mať, či na to máš alebo nemáš. –––– Nemůžete vyřešit problém jen tím, že budete mluvit o penězích. Chce to mnohem více. ()
Ne že by člověk neměl právo natočit dokument o vlastní životní situaci (i svý dítě tam natáhnout dělat smutný obličeje), ale samozřejmě, že pak takový film jen stěží bude fungovat jako adekvátní součást diskuze o samotném problému exekucí. K tomu tenhle dokument vyhrává cenu za nejnesnesitelnější a nejteatrálnější voiceover. ()
Jo, tenhle kousek mohl a měl bejt určitě lepší. A jo, i mně nesedí to, jakou roli ve snímku hrajou mrňata a kolik podtémat režisérka nakousne a nedojí. Chtěl bych buď delší stopáž nebo hlubší ponor k jednomu tématu. A těch pod témat tam je...chování exekutorů, odcizení od společnosti, bludnej kruh půjček, praktiky věřitelů, insolvenční dražby, zinscenované výměny správců. Končím s mínuskama. Pak je tu velký chvályhodný ale. Exekuce, ale i dluhy a rozdíl v má/nemá je neskutečně aktuální téma a je vopravdu čím dál nutnější tady otevírat diskuzi. Projít si pár spisů v insolvenčním řízení doporučuji většině mudrlantům. Všichni víme, že za chyby se platí, ale taky všichni víme, že jenom přiměřenej trest má nějakej smysl. Pelikánův příspěvek o průměrných platech osob v právu je na místě a smích exekutorů vypovídá víc o nich než o Pelikánovi. Ta nadřazená pozice, kdy si z vrchu odplivneme s tím, že "ten si za to může sám" nás opravdu vede jen k tomu, že jednou tohle budeme říkat o kamarádech, o příbuzných v podobný situaci a nakonec ten plivanec schytáme zpátky. Takže za mě za příspěvek díky, ačkoliv bych ho taky radši viděl barevnější. ()
Téma atraktívna. Nevhodná je forma jej uchopenia v časti "rodinný dokument". Klady: poukázanie na pár šok príkladov (neprimerane narastajúci dlh za jazdu na čierno v detstve, vymáhaný po extrémnom navýšení penále až v dospelosti), na rozdiely s Nórskom či Nemeckom, kde sú exekútori štátni. Nórsky aktivista hovorí o fóbii - strachu z otvárania listových zásielok. Pozn. I: Exekútori sú štátom zorganizovaní výpalníci (exekučný poriadok). Nadhodnotení, často organizovaní v prepojeniach, ktorých cieľom je lacno a ľahko získať majetok. Dlžníci sú extra poplatkami a penále za dlh trestaní viackrát. Štát to nejako extra nerieši. Vyhovuje mu daný stav. Rieši medializované prípady, na ktoré zareaguje verejnosť. Presne v duchu sociálneho fašizmu. Čo trápi väčšinu, trápi politika a ponúkne riešenie. Čo trápi jednotlivca, zametie do systému. Poznámka II: Text piesne Exekúcia od Rozporu: "Keď ti príde exekútor - dvere neotvor// Než ti vezmú televízor - daj sa na odpor// Do dverí ti silno trieska - polícia a SBS-ka// Býval si tam dlhé roky - kam povedú ďalšie kroky? Refrén: Exekútor, pozor oficiálna lúpežná akcia - exekúcia// Vytvor dlhé lano z deky - pozväzuj plachty// Spúšťaj z okna všetky veci, čo by ti schmatli// Vyprázdni byt,ešte pred tým, než vylomia dvere// Ostal iba ťažký klavír a ten nech čert bere// Nepusti ho iba tak, vezme ti aj kazeťák// Vleze dnu aj cez balkón, nenájdeš svoj gramofón// Do dverí už pílou režú, všimnú si aj tvoju vežu// Zoberú ti nárok pustiť si punkrock.". ()
Galéria (1)
Fotka © Česká televize
Reklama